„Skončí jim ta sezona někdy?“ Myšlenka, která dost možná proběhla v hlavách těch pár fotbalu nefandících obyvatel Bergama, když poslední květnový pátek procházeli kolem Piazza Matteotti. Přestože Atalanta před pár dny odehrála poslední kolo Serie A, na náměstíčku v centru města se tísnily přes tři stovky hlasitých fanoušků z místní Curva Nord. Vzduchem znělo tleskání i chorály, v čele davu nechyběl obrovský transparent.
Tentokrát se ale neslavila žádná výhra, ani neprobíhala příprava na žádný zápas. Místní ultras vyhnala do ulic jiná věc. Osud Giana Piera Gasperiniho. Trenéra, který v klubu právě dokončil svou devátou sezonu a jehož podpis nesou prakticky všechny úspěchy v dějinách Atalanty. Trenéra, který dostal tým z Bergama na evropskou fotbalovou mapu. A taky trenéra, který právě v tyto dny jednal o možném odchodu do konkurenčního AS Řím.
„Gasperini musí zůstat,“ stálo na banneru v čele shromáždění na Piazza Matteotti. Bylo to nejen vyjádření hlasu tribun, ale také vzkaz vedení klubu. Jednejte, najděte cestu, domluvte se. Realitu, ve které v nové sezoně nestojí na lavičce přísně se tvářící rodák z Grugliasca, si po dlouhých společných letech dokázal představit jen málokdo.
Přesto se do ní o pár dnů později Atalanta probudila. Ikonický trenér zamířil do hlavního města a v Bergamu začala nová éra. Už ve středu večer se do jedné z jejích úvodních kapitol zapíše Slavia.
Città dei Mille. Město tisíce. Bergamu se tak přezdívá kvůli několika stovkám místních dobrovolníků, kteří se v roce 1860 přidali k výpravě vedené Guiseppem Garibaldim. Expedice tisíce, jak se jí podle počtu účastníků začalo říkat, tehdy vyrazila dobýt Království obojí Sicílie v rámci kampaně za sjednocení Itálie. Vzhledem k počtu i síle protivníka to byla odvážná mise. Nakonec ale až překvapivě rychle úspěšná.
Fotbalový klub z Bergama, který se začal formovat 47 let po vyplutí lodí s Garibaldiho posádkou, si na své velké bitvy i úspěchy musel nějakou dobu počkat. Jestli k němu něco ale patřilo prakticky od jeho začátků, byla to pověst soupeře, který se nikoho nebojí. Provinční klub, co nikdy nic nevyhraje, ale potrápit umí každého, říkalo se o Atalantě. Dlouho to byla pravda. Na první trofej dosáhli černomodří až v roce 1963, kdy ovládli Coppa Italia.
Chvilku slávy ale rychle vystřídaly roky v ústraní. Jen málokdo má takové zkušenosti s pendlováním mezi první a druhou ligou jako celek z Bergama. Už dvanáctkrát zažil, jaké je to sestoupit ze Serie A. Třináctkrát se dokázal vrátit zpátky. S šesti triumfy v Serii B je La Dea, jak se klubu podle řecké bohyně v jeho názvu přezdívá, jedním ze dvou nejúspěšnějších týmů v historii soutěže.
Ten poslední přidala Atalanta do sbírky v sezoně 2010/11. Své místo mezi elitou od té doby nepustila, v prvních pár sezonách po návratu ale po většinu času mizela v šedi dolních pater tabulky. Jenže pak přišel Gasperini. Bývalý hráč s ostrým kukučem, který jako trenér prošel mládeží Juventusu a zkušenosti nasbíral i v Crotone, Janovu či Palermu. Mihl se i na lavičce Interu, v roce 2011 byl ale odvolán po pouhých pěti zápasech.
Za pět let ho v Bergamu málem potkal stejný osud. Riskantní herní styl nového trenéra, založený na agresivním napadání po celém hřišti a snaze soupeře spíš přestřílet než ubránit, hráči jen těžko zvládali a po úvodních pár týdnech sezony 2016/17 trčela Atalanta na posledním místě Serie A. Tlak na Gasperiniho sílil.
Plzeň pod Hyským znovu ožila a nedělní duel se Slavií slibuje bitvu dvou odlišných fotbalových přístupů. V pokračování našeho sázkařského koutku jsme se zaměřili na víkendový hit české ligy.
Jak efektivně pracovat s hráči? To je pro fotbalové trenéry otázka za milion. Svůj přístup nám ve velkém rozhovoru odhalil Jindřich Trpišovský.
Po dalším solidním týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem ale teď nahrály víc bodů, radost nám naopak udělalo Polsko.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
