Praha - Vídeň - Istanbul – Abuja. Na této trase za africkým dobrodružstvím jsem strávil 21 hodin a při návratu dokonce celý den. Když jsem dostal možnost se do nigerijského hlavního města podívat, ani na vteřinu jsem neváhal, ač jsem tušil, že co tam uvidím, bude možná trochu šok.
Hlavní náplní mé cesty byl skauting mladých Nigerijců (většinou 16 až 19 let) z oblasti Abuje. Na cestu jsem vyrazil na základě pozvání kolegy z agentury, se kterou spolupracuji. Funguje to tak, že na místě posbíráte tipy na hráče pro agenturu a ta je pak nabízí klubům v Česku, na Slovensku nebo třeba v Polsku.
Byli jsme na turnaji, kterého se účastnilo osm týmů. Šlo o šest akademií a dva týmy tvořené hráči z ulice. Turnaj byl zorganizovaný místním agentem přímo pro nás a ještě pro jednoho skauta z Portugalska, který ale nakonec nepřijel.
První dva dny jsme sledovali všechny týmy hrající proti sobě na umělém hřišti. To bylo nekvalitní a spousta hráčů na něm klouzala. Někteří ani neměli pořádné obutí, kopaček je v Nigérii nedostatek. V africkém podnebí je hodně náročné udržovat přírodní trávu, proto jsou oblíbené ty umělé, případně se hraje na písku, kde se však kopačky rychle opotřebují a mladí kluci si nemůžou dovolit kupovat třeba troje ročně.
Stačilo několik vteřin a David Beckham mohl v anglické fotbalové paměti zůstat navždy především tím klukem, který na mistrovství světa ztratil nervy. O tři roky později mu zase stačilo několik vteřin, aby se z něj definitivně stal národní hrdina.
Tuhle fotbalovou lahodu si pusťte čistě pro radost.
Česko má v bráně přetlak. Horníček, Kinský i Kovář chytají v silných klubech a každý má argumenty pro roli reprezentační jedničky. Kdo by měl podle vás dostat přednost?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
