Česká liga před výkopem. Hledáme černé koně i sestupující

Plzeň, Slavia i Sparta během léta posilovaly tak, že se dá čekat další prohloubení propasti mezi top trojkou a zbytkem ligy. Budou zřejmě hrát vlastní soutěž o titul, proto jsme si je nechali na samostatný text. Dnes rozebereme zbylé prvoligové kluby a jejich ambice.

Nejlepší ze zbytku

Loni čtvrté Slovácko přišlo o dva ze svých nejdůležitějších hráčů (Jurečka a Sadílek) a oba přitom posílili pražská S. Pryč je i urostlý útočník Rigino Cicilia, který během léta poněkud bizarně „utekl“ a chvilku to vypadalo, že posílí Plzeň.

I když Slovácko těžce oslabilo, osa týmu zůstala pohromadě a také se podařilo sehnat zajímavé alternativy. Za Sadílka přišel hostující Michal Trávník, Ciciliu nahradil Libor Kozák a Václava Jurečku Patrik Brandner. Navíc dorazil sebevědomý Estonec Vlasij Sinjavskij, který se nebojí soubojů 1 proti 1 a na levém křídle vytvoří tlak na Daniela Holzera. Náhrady za odcházející hráče jsou sice profilově správné, ale kvalitativně většinou o dost horší. Kozák je ještě méně pohyblivý než byl Cicilia, Brandner je sice podobně náběhový jako Jurečka, ale chybí mu jeho jiné kvality jako držení míče a zakončení, a Trávník je slušnou náhradou za Sadílka, ale je v týmu pouze na hostování, což problém neřeší z dlouhodobého hlediska.

Každoroční upozorňování na stárnutí kádru se dost možná ještě letos týmu nevymstí. O to větší náraz může přijít v dalších sezonách, pokud v Uherském Hradišti nezačnou dávat větší prostor mladším hráčům.

Sečteno, podtrženo, má Slovácko k dispozici vynikající herní systém, zkušenou osu týmu a navíc může být stále motivované úspěchem v loňském Mol Cupu. Dále zůstává nejsilnějším týmem mimo velkou trojku a jediné, co by ho o tuto pozici mohlo připravit, je vlastní snaha o zabezpečení budoucnosti a s ní související výpadky, nebo nečekané a výrazné zlepšení Baníku, Sigmy nebo třeba Jablonce.