„Volá ti zas ten Ferguson.“ Pan beton exkluzivně: Koller mě zlepšoval

Nikdy sice nehrál za mládežnický reprezentační výběr, ale když mu bylo pětadvacet, byl z něj jeden z nejlepších obránců světa. Dlouhé roky rozebíral na součástky ty nejnebezpečnější útočné mašiny v Anglii i v Itálii. A kromě fotbalových úspěchů je jeho kariéra špikovaná událostmi, za které by se nestyděli scenáristi z Hollywoodu.

Angažmá v Manchesteru United začalo schůzkou v cizím bytě u amsterodamského letiště a končilo na benzince v anglickém Cheshiru. Zažil si stopku za doping. A když hrál v Miláně, na návštěvy tréninků občas přilétal helikoptérou italský premiér.

Jako mladík by si to nedokázal představit. Vždyť se odmítl upsat druholigovému Zwolle, protože by tam mohl hrát jenom jako amatér. Místo toho se soustředil na vzdělávání a vyučil se na elektrikáře. Když ho ale Zwolle po roce oslovilo znovu – a tentokrát mu nabídli smlouvu a plat – rozhodl se to zkusit. „Říkal jsem si: uvidíme, jak mi to půjde, když to neklapne, vždycky se můžu vrátit zpátky ke svojí práci.“ Klaplo to a Stam už si nikdy na elektrikařinu nevzpomněl. Zavzpomíná ale na svoji hráčskou kariéru, včetně několika zápasů s českou reprezentací, ve kterých se často a s chutí na hřišti střetával s Janem Kollerem.

Tak jako nečekal, že se stane profesionálním hráčem, nečekal Stam ani to, že z něj bude fotbalový trenér. Když se jím ale stal, skoro se mu povedlo vytáhnout Reading do Premier League, trénoval doma v Nizozemsku i ve Spojených státech. Teď uvažuje, co dál.

Když jste v roce 1995 hrál za Willem II Tilburg, pomohl jste mu k šokující výhře 1:0 nad Ajaxem. Byl to klíčový okamžik vaší kariéry?

Nevím, jestli byl klíčový pro mou kariéru, ale významný okamžik to rozhodně byl. Ajax tou dobou kraloval Evropě a my ukončili jeho sérii 52 zápasů bez porážky. Byl to taky klub, jehož skauti si mě vyhlídli, když jsem jako kluk hrával za amatérský tým DOS Kampen. Smlouvu mi ale tenkrát Ajax nenabídl. Býval by to pro mě byl velký krok – jeden se může ptát, jak daleko jsem to mohl dotáhnout, kdybych už tak mladý odešel do Amsterdamu. Ale zůstal jsem doma a mohl pokračovat ve škole a chodit s kamarády ven.

Když se na to dívám zpětně, myslím, že nakonec jsem na život profesionálního fotbalisty měl ideální přípravu. Když mi bylo asi dvacet, upsal jsem se tehdy druholigovému FC Zwolle a po jediné sezoně už jsem mířil do klubu Cambuur Leeuwarden, který tenkrát hrál na konci prvoligové tabulky. O dva roky později – mezitím Cambuur spadl níž – jsem přestoupil do Tilburgu. Všude, kam jsem přišel, panovala nejdřív skepse, nikdo si nebyl jistý, jestli ten postup o úroveň dál zvládnu. Vždycky jsem musel bojovat a ukázat, co dovedu. Pokaždé se mi povedlo udělat nakonec dobrý dojem a postoupit o kousek výš. Po šesti měsících ve Willem II už mi volalo eindhovenské PSV.