Rozhovor s legendou Arsenalu. Campbell vysvětluje, proč chtěl ze Spurs a myslí na Německo

V Premier League odkopal přes pět stovek zápasů v dresu Arsenalu, Tottenhamu, Portsmouthu a Newcastlu. Za anglickou reprezentaci si připsal dalších 73 startů, včetně několika evropských a světových šampionátů. Útočníci soupeře ho v lásce příliš neměli, jeho důrazný styl totiž bolel.

Dnes je ze statného brouska přemýšlivý kouč, který si během krátké trenérské kariéry zažil řadu nelehkých chvil. Jak sám tvrdí, ty ho nakonec posílily. Teď se svým trenérským týmem čeká na pořádnou šanci, při které chce dokázat, že fotbal je jeho život.

Kdy jste během kariéry začal přemýšlet o tom, že by z vás mohl být trenér?

Myslím, že mi bylo sedmadvacet. Do Arsenalu zrovna přišel Kolo Touré. Byl to nadšený mladý kluk, na hřišti jsem ho trošku koučoval. Dosáhl pak v kariéře úžasných úspěchů. Ale pamatuji si, že jsem to měl v sobě už dřív. Ještě když jsem působil v Tottenhamu, hráli jsme na podzim 1999 zápas, ve kterém jsem vedl mladou obranu s Lukem Youngem, Stephenem Carrem a Mauriciem Tariccem. Řekl jsem jim: Následujte mě! Vyhráli jsme 3:1 a já si uvědomil, že jsem byl v podstatě hrající trenér obrany. Později se to stalo ještě několikrát.

Zásadní pro mě bylo angažmá v Arsenalu, kde jsem se začal na fotbal dívat jinak. Ovlivnili mě francouzští a nizozemští hráči Patrick Vieira, Robert Pires, Thierry Henry, Sylvain Wiltord, Dennis Bergkamp a Giovanni van Bronckhorst. Bylo taky zajímavé mluvit s lidmi jako Nwankwo Kanu a Gilberto Silva, zjistil jsem, jak fungují věci v Africe a v Jižní Americe. Když dobře komunikujete a posloucháte, můžete se obohatit zkušenostmi z celého světa. Když jsem v zahraničí, rád se bavím s místními a sbírám od nich informace. A všechny znalosti se pak snažím uplatnit v praxi.