Skončil jako padouch, vrátil se jako legenda. Messiho druhý život s Argentinou

Lionel Messi se s Argentinou loučil už jednou. A tehdy to nevypadalo jako pauza před velkým návratem. Vypadalo to jako konec příběhu, který nebude mít šťastný závěr. Bylo mu 29 let, už tehdy za sebou měl kariéru plnou trofejí s Barcelonou, ale v národním týmu stále čekal na velký úspěch.

Argentina žila ve zvláštním rozporu. Messi byl jedním z nejlepších fotbalistů historie, zároveň ale doma čelil kritice, že v modrobílém dresu nedokáže zopakovat výkony z Barcelony. Srovnání s Diegem Maradonou bylo nevyhnutelné. Zatímco Maradona přinesl zemi titul mistra světa v roce 1986, Messi po sobě v reprezentaci zanechával hlavně bolestivé vzpomínky.

V létě 2016 přišla další rána. Argentina prohrála podruhé v řadě finále Copy América s Chile a Messi po třetím neúspěšném finále během tří let oznámil, že končí. Předtím už s reprezentací padl ve finále mistrovství světa 2014 a v souboji o titul na Copě América 2015. „Je to pro mě těžké, ale už jsem se rozhodl,“ vzkázal tehdy.

Jeho konec vyvolal v Argentině obrovskou reakci. Vyhrál sice s Argentinou MS do 20 let i olympijské zlato, ale na takového hráče to bylo málo. Ozývali se fanoušci, kteří ho prosili, aby zůstal. A ozval se také Maradona. Legendární Argentinec Messiho rozhodnutí kritizoval s tím, že kapitán by měl v těžkých chvílích zůstat a bojovat.

„Je to opravdu dobrý člověk, ale nemá žádnou osobnost. Chybí mu charakter na to, aby byl lídrem,“ naložil tehdy Maradona Messimu.

Ten nakonec svůj krok přehodnotil a z Maradonových slov udělal blábol. Začalo nejúspěšnější období jeho reprezentační kariéry.

S trenérem Lionelem Scalonim se změnila Argentina i samotný Messi. Stal se přirozeným lídrem týmu, který kolem něj vyrostl. V roce 2021 konečně vyhrál první velkou trofej s reprezentací, když Argentina ovládla Copu América. O rok později si splnil sen, který ho provázel celý život – vyhrál mistrovství světa v Kataru.

Právě titul z roku 2022 změnil pohled Argentiny na svého kapitána. Hráč, kterému se dlouhé roky vyčítalo, že není Maradonou, se stal vlastní legendou. Už nepotřeboval srovnání. Messi dovedl svou zemi na vrchol a definitivně uzavřel jednu z největších debat fotbalové historie. V roce 2024 vše ještě vyšperkoval o druhý titul pro jihoamerického šampiona a málem přidal i úspěšnou obhajobu titulu pro mistra světa, když si letos v létě podmanil i Ameriku a zkrotilo ho až Španělsko ve finále.

Teď, ve 39 letech, reprezentační kapitola definitivně končí. Messi odchází jako rekordman argentinské reprezentace, nejlepší střelec její historie a muž, který získal všechno, po čem toužil. Největší paradox jeho příběhu? Ta nejkrásnější část přišla až jako přídavek, ke kterému vlastně nemuselo dojít, kdyby Messi nepřekonal pochopitelnou hořkost, která se ho zmocnila po třech těsně prohraných finálových zápasech (s Německem v prodloužení a s Chile dvakrát na penalty).

V roce 2016 odcházel Messi z reprezentace jako muž, který měl pocit, že Argentinu zklamal. O deset let později ji opouští jako fotbalista, který jí dal to, na co čekala 36 let. Rozhodující bylo, že tehdy ještě jednou uvěřil, že sny se nakonec vyplní.

„Je to bolestivé rozhodnutí, ale je načase,“ vzkázal Messi na rozloučenou s dresem, který mu bude navždy nejdražší.