Provokatéři, bojovníci, géniové. Argentinci došli k titulu divoce, ale zaslouženě
Když Lionel Messi na konci neuvěřitelného finále přebíral ikonickou trofej pro fotbalové mistry světa, položil mu katarský emír na ramena lehký plášť zvaný bisht. Ten v arabském světe nosí jen nejvýše postavení členové společnosti, a to ještě při zvláštních příležitostech.
Nedělní večer takovou příležitostí určitě byl. Argentina konečně našla tým, který dokázal navázat na Maradonovu éru z 80. let. A vedl ji přitom muž, který teď už definitivně patří na špičku fotbalového společenství.
Messi, Messi, Messi
Stejně jako předchozí dva argentinské tituly, i tento bude navždy spojen především s jedním jménem. V roce 1978 táhl La Albiceleste Mario Kempes, v roce 1986 Diego Maradona, v roce 2022 Lionel Messi.
Ten si svůj vůbec nejlepší šampionát v argentinském dresu schoval na velmi pravděpodobně poslední pokus. Kdo v poslední době zapnul nějaký zápas PSG, nemohl tím být úplně překvapen. Oproti loňské sezoně, ve které byl často jen stínem nejlepších barcelonských časů, se letos Messi vrátil do tradiční formy. Tedy takové, kdy s ním soupeři na hřišti nemůžou nic moc dělat.
Související články
Zápas roku je tady! Sledujte finále Ligy mistrů na Telly
Obhájce titulu PSG chce potvrdit evropskou nadvládu. Proti němu se v Budapešti postaví Arsenal, který na tuhle šanci čekal dvacet let. Sledujte souboj o ušatý pohár živě v sobotu 30. května na Telly.
Rekord za rekordem. Do Evropy jde devět anglických klubů, a to chybí velká jména
Anglický fotbal bude mít v příští sezoně evropských pohárů rekordní zastoupení. Do soutěží UEFA půjde hned devět klubů z Premier League. Jenže složení je tentokrát dost nečekané: chybí Chelsea, Tottenham i Newcastle. Místo nich si Evropu zahrají Bournemouth, Sunderland, Brighton nebo znovu Crystal Palace.
Křivda jako palivo. Crystal Palace vyhrál pohár, který ani neměl hrát
Crystal Palace vyhrál Konferenční ligu a získal první evropskou trofej v historii klubu. Příběh Eagles vede přes záchranu před likvidací, dlouhé roky nenápadného přežívání v Premier League, první velký pohár ve Wembley i evropskou křivdu, kterou tým Olivera Glasnera proměnil ve svoji největší noc.
