Španělsko je podruhé v historii mistrem světa. Ve finále šampionátu v USA, Kanadě a Mexiku porazilo Argentinu 1:0 po prodloužení a k titulu z roku 2010 přidalo po šestnácti letech druhou zlatou hvězdu. Rozhodující gól vstřelil ve 106. minutě Ferran Torres.
Výsledek je pro Argentinu ještě velmi milosrdný. Španělé měli po většinu zápasu míč pod kontrolou, diktovali tempo a soupeře téměř nepustili na vlastní polovinu. V základní hrací době vyhráli na střely 15:0, celkově vyslali dvacet pokusů. Argentina si první zakončení připsala až v samotném závěru prodloužení.
Rozdílné plány obou finalistů byly patrné už od úvodních minut. Španělsko hrálo tak jako v celém turnaji. Drželo míč, trpělivě jej přesouvalo mezi obránci a záložníky a čekalo na volný prostor vepředu. Argentina se stáhla do hlubokého bloku a soustředila se především na uzavření středu hřiště.
Vydejte se s námi na mistrovství světa do Severní Ameriky! Aktuality, podcasty, analýzy, historie a kvízy. Vše, co potřebujete vědět o MS 2026 na jednom místě. Pomáhají nám s tím:
Španělé zahrozili poprvé už v páté minutě, kdy se do zakončení dostal Lamine Yamal. Ani další příležitosti ale dlouho nevedly k brance. Argentinská obrana držela těsné rozestupy a za ní navíc podával výborný výkon Emiliano Martínez.
Směrem dopředu však Argentinci nepředvedli nic. Lionel Messi a Julián Álvarez zůstávali odříznutí od spoluhráčů a při sporadických pokusech o protiútok neměli dostatečnou podporu. Messi se jen výjimečně dostal k míči v prostoru, odkud by mohl ohrozit branku nebo vytvořit šanci pro spoluhráče.
Španělsko ho přitom nebránilo osobně. Trenér Luis de la Fuente spoléhal na týmovou organizaci, dostupování hráčů a rychlé zavírání prostoru. Tento plán fungoval dokonale. Messi se nemohl otočit směrem k brance a většinu svých dotyků sbíral daleko od pokutového území.
Obraz zápasu se nezměnil ani po přestávce. Španělé nadále kombinovali kolem argentinského pokutového území, zatímco obhájci titulu se postupně zatahovali stále hlouběji. Jejich hlavním cílem už nebylo soupeře překvapit, ale přežít. Asi do penaltového rozstřelu, ve kterém se radovali ve finále čtyři roky nazpátek. Tenkrát proti Francii to ale byl úplně jiný fotbal: ofenzivní s výsledkem 3:3 po prodloužení.
Největší zásluhu na tom, že se tentokrát hrálo dlouho bez branek, měl Martínez. Argentinský brankář zlikvidoval hlavičku Ferrana Torrese, pokusy Nica Williamse i několik dalších zakončení. V nastavení druhého poločasu pak vytáhl k tyči přímý kop Yamala. Jen v základní hrací době zaznamenal deset zákroků, což je rekord finále mistrovství světa.
Argentina mezitím dokončila devadesát minut bez jediné střely. Nebyla schopná udržet míč, přejít do souvislejší kombinace ani dostat Messiho do hry. Přesto byla díky obrannému bloku a Martínezovým zákrokům několik minut od penaltového rozstřelu, v němž by vzhledem ke své historii a kvalitě brankáře měla velkou šanci.
Její situaci však v nastavení výrazně zkomplikoval Enzo Fernández. Argentinský záložník už měl žlutou kartu, přesto v 93. minutě tvrdě zasáhl Paua Cubarsího. Rozhodčí Slavko Vinčić mu ukázal druhé napomenutí a poslal ho ze hřiště. Argentina tak šla do prodloužení v deseti.
Ani přesilovka nepřinesla Španělsku okamžitou odměnu. V 96. minutě sice dostal míč do branky Nico Williams, rozhodčí ale odpískal faul Mikela Merina na Nicoláse Otamendiho. Bylo to sporné, ale videorozhodčí Vinčiće k obrazovce nezavolal. Zřejmě rozhodlo, že Merino Otamendimu v souboji šlápl na nohu. Jestli to byl faul, tak hodně malý a přísně odpískaný.
Španělský tlak pokračoval. Merino po Williamsově centru hlavičkoval těsně vedle a po první polovině prodloužení ukazovala statistika střel poměr 19:0. Argentina už v té chvíli hrála prakticky v rozestavení 5–3–1 a čekala pouze na závěrečný hvizd a penalty.
Rozhodnutí přišlo pouhých 37 sekund po zahájení druhé části prodloužení. Pedro Porro poslal vysoký centr na zadní tyč, Nico Williams vrátil míč hlavou před branku a nabíhající Ferran Torres ho levačkou napálil pod břevno. Martínez tentokrát neměl šanci.
Teprve po inkasované brance začala Argentina riskovat. I v početním oslabení poslala víc hráčů dopředu a v úplném závěru si vytvořila svou první skutečně nebezpečnou situaci zápasu. Giuliano Simeone byl po rohu v dobré pozici kousek za malým vápnem, ale přestřelil. Španělé kritický moment ustáli.
Případný gól by vzhledem k předchozímu průběhu působil téměř neuvěřitelně. Argentina se víc než sto minut soustředila výhradně na obranu, nevyužila Messiho schopností a první střelecké pokusy si nechala až na poslední okamžiky zápasu. Na obrat, jaké předvedla proti Egyptu nebo Anglii, už tentokrát nedosáhla.
Španělsko naopak završilo turnaj způsobem, který odpovídal jeho výkonům v celém play-off. Tým Luise de la Fuenteho vyřadil Rakousko, Portugalsko, Belgii i Francii a ve finále svého soupeře přehrál ještě výrazněji. Dokázal spojit kontrolu míče, aktivní presink a pevnou obranu. V celém turnaji, tedy za osm zápasů, inkasoval jediný gól.
Po závěrečném hvizdu mohli Španělé slavit druhý světový titul. Stejně jako v roce 2010 jim k němu stačila výhra 1:0 po prodloužení. Tehdy rozhodl proti Nizozemsku Andrés Iniesta, tentokrát se národním hrdinou stal Ferran Torres.
Španělsko se navíc stalo první zemí, která současně drží titul mistrů světa v mužském i ženském fotbale. K evropskému prvenství z roku 2024 přidalo také nejcennější reprezentační trofej. Argentina naopak neobhájila titul z Kataru a Messiho možná poslední zápas na světovém šampionátu skončil porážkou.
Pražská Sparta zná prvního soupeře na cestě do Ligy mistrů. Ve třetím předkole vyzve francouzský Olympique Lyon s českým reprezentantem Pavlem Šulcem. Letenští začnou doma, odveta se odehraje ve Francii. Bez ohledu na výsledek už mají jistou minimálně ligovou fázi Evropské ligy.
Zbytečně agresivní zákrok Enza Fernándeze na Paua Cubarsího poslal Argentinu do prodloužení v deseti a výrazně přiblížil zasloužený triumf Španělska. Argentinský záložník za svůj zkrat sklízí kritiku, hlavním viníkem porážky ale podle domácích médií není.
Fotbal už dávno nečtou jen oči trenéra. Kluby sledují sprinty, intenzitu presinku, přihrávky i únavu hráčů, aby jejich rozhodnutí na hřišti vycházela nejen z pocitů, ale také z tvrdých dat.

