Víc je víc. Projděte si dlouhou historii nafukování mistrovství světa

Mistrovství světa v roce 2026 je největší v historii. Zahrálo si na něm 48 týmů a odehraje se celkem 104 zápasů. O 40 víc než dřív. Pokud vám není 45 let a víc a nepamatujete si poslední rozšíření z 24 na 32 týmů v roce 1994 (tehdy šlo mimochodem také o turnaj hraný v USA), může vám to připadat jako naprostá revoluce, novinka, kterou vymyslela až dnešní FIFA, jejímuž vedení jde víc o peníze a vliv než o fotbal samotný.

Není to tak. Turnaj, který přitahuje největší světovou pozornost, roste postupně. Ještě argentinské světové mistrovství v roce 1978 se se hrálo v 16 týmech. Důvody růstu jsou různé, od těch „správných“ a ryze sportovních až po ty už nastíněné: mocenské a byznysové. Projdeme si je postupně všechny průletem přes historii všech 23 světových šampionátů.

Skromný start

Když se v roce 1930 hrálo v Uruguayi první mistrovství světa, dorazilo 13 týmů. Kvalifikace se nehrála, FIFA prostě rozeslala pozvánky a čekala, kdo přijede. Evropanům se do Jižní Ameriky moc nechtělo. Cesta lodí byla dlouhá, složitá a drahá, navíc zuřila hospodářské krize. Nakonec dorazily čtyři evropské týmy, sedm mužstev bylo z Jižní a dvě ze Severní Ameriky. Egyptský tým, který měl být prvním africkým účastníkem, zdrželo špatné počasí ve Středomoří a ujela mu navazující loď.

O čtyři roky později v Itálii už vypadal šampionát mnohem víc jako opravdové mistrovství světa. Přihlásilo se 32 zemí, poprvé se hrála kvalifikace a ve finálovém turnaji se utkalo 16 týmů. Kvalifikovat se musela dokonce i pořádající Itálie, což se v historii už neopakovalo. Od dalšího mistrovství v roce 1938 měl pořadatel automaticky místenku. Jistý start měl od téhož roku i obhájce titulu, tak to zůstalo do roku 2002. Evropě na italském šampionátu v roce 1934 připadlo 12 z 16 míst, Amerika měla tři a jedno místo bylo vyhrazené pro Afriku nebo Asii. Turnaj tak byl ve skutečnosti skoro víc evropský než světový.