„Všude jsme byli pozdě.“ Červený zkrat jako symbol argentinské porážky

Emiliano Martínez ještě jednou udržel Argentinu ve hře. Po rychlém španělském protiútoku vyrazil zakončení Nica Williamse, jenže nebezpečí tím neskončilo. K odraženému míči se uprostřed hřiště dostal Pau Cubarsí a Enzo Fernández se jej pokusil zastavit.

Přiběhl však pozdě, do souboje šel zbytečně agresivně a španělského obránce tvrdě zasáhl. Cubarsí po střetu skončil na trávníku a rozhodčí Slavko Vinčić neváhal. Fernández, který už byl v 82. minutě napomínán za protesty, uviděl druhou žlutou a následně červenou kartu.

Fernández dobře věděl, že už jednu kartu má, přesto se nedokázal ovládnout a pustil se do souboje, v němž měl k míči daleko. V závěru finále tak udělal přesně to, co si hráč na jeho pozici nesmí dovolit.

Argentina už neměla kam ustoupit

Červená karta byla o to bolestivější, že Argentina už v jedenácti hráčích pouze přežívala. Španělsko mělo zápas pod kontrolou, drželo míč, vytvářelo si šance a nutilo soupeře bránit stále blíže vlastnímu pokutovému území. Argentinci během základní hrací doby nevystřelili na branku a nad vodou je držel především výborný Martínez.

Tým vedený trenérem Scalonim tedy vstupoval do prodloužení nejen bez vyloučeného Fernándeze, ale také bez možnosti výrazněji změnit obraz zápasu. Trenér nakonec stáhl Juliána Álvareze a poslal na hřiště dalšího stopera Marcose Senesiho. Argentina se definitivně uzavřela před vlastní brankou a veškeré naděje upínala k tomu, že dalších třicet minut přežije a dostane finále k penaltám.

Dlouho se jí to dařilo. Martínez zlikvidoval další nebezpečnou situaci a gól Nica Williamse nebyl kvůli předchozímu faulu uznán. Hned v první minutě druhé části prodloužení však Williams vrátil míč před branku a Ferran Torres rozhodl. Španělsko se ve 106. minutě konečně dočkalo odměny za svou převahu.

Vyloučení tedy nebylo jedinou příčinou argentinské porážky. Španělé byli lepší už dávno před ním a Argentina se prakticky po celý večer soustředila jen na bránění. Fernándezův zkrat jí ale vzal poslední zbytky naděje, že by mohla hru v prodloužení alespoň částečně vyrovnat. Mužstvo, které už v plném počtu nestíhalo, muselo proti technicky i fyzicky silnějšímu soupeři odehrát dalších třicet minut v deseti.

Argentinská média Enza nešetří

Jednoznačně situaci hodnotí deník Olé. Fernández podle něj šel do souboje příliš přemotivovaný a Cubarsího tvrdým střetem poslal do vzduchu. V hodnocení argentinských hráčů dostal pouze čtyřku, přičemž právě vyloučení završilo jeho nepovedený výkon.

Podobně přísná byla La Nación. List napsal, že Fernández při napadání dorazil k míči pozdě a zákrok provedl nebezpečným způsobem. Vyloučení podle něj završilo večer, během něhož se záložník Chelsea málo zapojoval do hry a nedokázal se prosadit v souboji o střed hřiště, který jednoznačně ovládli Španělé.

Také TyC Sports udělil Fernándezovi známku čtyři. Vyčetl mu, že se na pozici defenzivního záložníka ztrácel, nedostával se k míči a téměř nic nezískal. Jeho pozdní a neobratný zákrok pak podle hodnocení nechal spoluhráče v rozhodující části finále v deseti. Přitom šlo o hráče, kterého stejný portál označil za nejlepšího Argentince v semifinále proti Anglii.

Ještě výstižněji popsal situaci komentář TyC Sports. Fernándezovo vyloučení označil za chybu v odhadu a zároveň za symbol celého argentinského výkonu: stejně jako Enzo při zákroku na Cubarsího přicházel celý tým po většinu finále k míči o jednu či dvě sekundy později než soupeř.

Viník finále? Kritika míří i na Scaloniho

Fernández tedy pod palbou kritiky je. Argentinská média mu vyčítají především nezodpovědnost. První kartu dostal za zbytečné protesty a o deset minut později se pustil do zákroku, při němž musel vědět, že riskuje vyloučení. Od jednoho z nejzkušenějších a nejdůležitějších hráčů týmu se v závěru světového finále čekalo mnohem lepší rozhodnutí.

Zároveň však v Argentině nepanuje snaha svalit celou porážku právě na něj. Fernández nebyl jediným hráčem, který ve finále zklamal, a nebyl ani nejhůře hodnoceným Argentincem. Mnohem širší debata se vede o příliš opatrném herním plánu Lionela Scaloniho, absenci útočné odvahy a neschopnosti mužstva alespoň na chvíli převzít kontrolu nad zápasem. TyC Sports udělil trenérovi známku pět a poznamenal, že argentinský plán příliš spoléhal na další zázrak, bojovnost a schopnost přežít španělskou převahu.

Sám Scaloni navíc Fernándeze veřejně nepodrazil. Rozhodčí podle něj mohl první žlutou kartu za protesty odpustit (Enzo naštvaně praštil rukama do země a gestikuloval směrem k rozhodčímu poté, co si myslel, že byl faulován; faulována ale nebyl a protesty na kartu jednoznačně byly), a zdůraznil, že svým hráčům vzhledem k jejich nasazení nic zásadního nevyčítá. Druhou žlutou ani samotný zákrok ale nezpochybnil.

Enzo Fernández se tak během několika dnů ocitl na opačných pólech fotbalového příběhu. V semifinále patřil k hrdinům argentinského obratu, ve finále naopak udělal chybu, která už tak těžce zkoušenému týmu vzala důležitého hráče. Španělsko bylo lepší a titul si zasloužilo. Fernándezův zkrat mu však cestu za rozhodujícím gólem výrazně usnadnil.