Byla neděle 27. března 1966, jen pár měsíců před mistrovstvím světa v Anglii. V jižním Londýně vyšel na rutinní procházku jistý David Corbett se svým psem, křížencem kolie jménem Pickles. Netušil, že mu jeho mazlíček za chvíli změní život – a vlastně i běh fotbalových dějin.
Pickles se najednou zarazil u živého plotu a začal čenichat. Vytáhl balíček omotaný novinami a špinavou páskou. Uvnitř byla Zlatá Niké – tehdy nejcennější fotbalová trofej pro mistry světa, kterou někdo před pár dny ukradl z výstavy ve Westminsteru. Policie byla bezradná, stopy nikam nevedly. A pak přišel Pickles.
„Chtěl jsem Picklesovi nasadit vodítko, ale zrovna něco našel. Byl to balík zabalený v novinách. Strhl jsem ten papír, viděl jsem zlato a nápis Brazílie 1962. Pak mi došlo, co to je a nemohl jsem tomu uvěřit. Vzal jsem trofej domů, abych ji ukázal své ženě Jeanne a pak jsem ji odvezl na policejní stanici,“ líčil tehdy novinářům Picklesův majitel David Corbett.
Když trofej předal policistům, zpočátku mu nevěřili. Až když odborníci potvrdili pravost poháru, stali se on a Pickles národními hrdiny. Pes byl odměněn roční zásobou psího žrádla, obojkem a doživotní slávou. Objevil se v televizi, na fotografiích s anglickým nároďákem a dokonce si „zahrál sám sebe“ v celovečerním filmu The Spy with the Cold Nose.
Aby toho nebylo málo, Anglie šampionát v roce 1966 vyhrála. Pickles tak nebyl jen zachráncem trofeje, ale i talismanem vítězství.
Pachatele krádeže se nepodařilo dopadnout, i když si policie jednu chvíli myslela, že ho má. Muž jménem Edward Betchley se brzy po krádeži pokusil získat výkupné. Zaslal anonymní dopis fotbalové asociaci, v němž požadoval 15 000 liber za vrácení trofeje.
Policie nastražila past a Betchleyho zatkla při předání peněz. U poháru samotného však nebyl nikdy přistižen a tvrdil, že jednal pouze jako prostředník. Za pokus o vydírání dostal dvouletý trest, ale identita skutečného zloděje zůstává dodnes neznámá.
Ani s Picklesem to nedopadlo dobře. O rok později zahynul při honbě za kočkou, když se uškrtil na vlastním vodítku.
Zlatou Niké po vítězství na mistrovství světa v roce 1970 získala definitivně Brazílie, protože tehdy vyhrála světový šampionát potřetí a platilo, že v tom případě původně putovní pohár zůstává právě týmu, který se stal poprvé trojnásobným mistrem světa. Od té doby se hraje o věčně putovní současnou trofej.
Zpět ale ke Zlaté Niké. Ta byla vystavena v sídle brazilské fotbalové federace v Riu de Janeiru, v nedobytné vitríně. Nebo se to tak alespoň zdálo.
V roce 1983 ale byla trofej znovu ukradena, a tentokrát navždy. Zloději rozřezali dřevěnou výztuž vitríny zezadu a Zlatá Niké zmizela. Policie zatkla několik podezřelých, ale trofej se už nikdy nenašla. Podle vyšetřovatelů byla pravděpodobně roztavena a prodána jako zlato. Tentokrát už žádný Pickles šťastný konec nezajistil.
Po reprezentační pauze se vrátila česká ženská liga a před derby nezaváhaly ani Sparta, ani Slavia. Znovu byla vidět i Jana Žufánková, která si výbornou formu přenesla z národního týmu i na ligovou scénu.
Tohle je příběh, který by si měli povinně nastudovat profesionální fotbalisté, ale i všichni další lidé, kteří hledají, kde zhodnotit své vydělané peníze. V hlavních rolích jsou bohužel pro ně Patrik Berger, Milan Baroš nebo i současný ministr kultury. Kauza RP Invest jde k soudu.
Patří do reprezentačního kádru a v ženské Fortuna lize teď hájí barvy Liberce, kde hostuje ze Sparty. O tom, jak si našla cestu k fotbalu, jaké jsou dnes podmínky ligových hráček a jakým způsobem kloubí práci profi sportovkyně a psycholožky, se v podcastu Holky v kurzu rozpovídala Anna Šubrtová.



