Když po konci uplynulé sezony opustil lavičku PSG Mauricio Pochettino, nepřekvapilo to v Paříži asi nikoho. Argentinec během rok a půl dlouhého angažmá nenaplnil očekávání, a i když se rozloučil ziskem ligového titulu, jeho éra zůstane v klubové historii zapsána velmi šedivým písmem.
Pochettinův osud byl zpečetěn ihned po březnovém vypadnutí z Ligy mistrů s Realem Madrid, vedení se ale rozhodlo nechat Argentince dotrénovat ročník. Zčásti proto, že v sezoně už stejně nebylo o co hrát, vzhledem k velkému náskoku by PSG k titulu dovedl i Jirka Luňák z Okresního přeboru. Hlavním důvodem ale byla snaha nechat si dostatek času na konečně správný výběr nového trenéra.
Tento úkol má ve většině klubů na starosti sportovní ředitel, v PSG ale máloco funguje jako ve většině klubů. Do výběru trenéra promlouvají navzájem si konkurující mocenské kliky: od týmu kolem prezidenta Al Khelaifiho po nejrůznější poradce katarského emíra v Dauhá. I proto se v souvislosti s volným místem na lavičce PSG spojovala celá řada jmen, která často neměla moc společných znaků. Skloňovali se trenéři jako Antonio Conte, Tite, Joachim Löw či Sérgio Conceição a hlavním favoritem byl Zinédine Zidane.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
