Psal se 15. květen 2005, v rádiích hrály hity od Mariah Carey nebo 50 Centa, britským premiérem byl Tony Blair a veleúspěšná éra Manchesteru City byla stále v nedohlednu.
Po několika sestupech z Premier League a umístěních v dolní polovině tabulky měli svěřenci Stuarta Pearce konečně na dosah pohárové příčky. Pokud by se City podařilo v posledním kole porazit Middlesbrough, zajistilo by si účast v Poháru UEFA. Zápas se nevyvíjel dobře, když skóre otevřel Jimmy Floyd Hasselbaink. Za City ale srovnal Kiki Musampa a bylo zaděláno na drama.
Pearce poslal rozcvičovat náhradního gólmana Nickyho Weavera a ten dvě minuty před koncem zamířil na hrací plochu, aby v bráně nahradil Davida Jamese, pro kterého ale zápas ještě zdaleka neskončil. Místo, aby se přesunul na lavičku, si u postranní čáry navlékl hráčský dres se svým jménem a velkou jedničkou a postavil se na hrot útoku.
Krok, který nechápali fanoušci ani komentátoři, a především Jamesův spoluhráč Jon Macken. Byl to útočník, který do City přišel v roce 2002 jako rekordní posila za pět milionů liber. Když šlo ale do tuhého a jeho tým zoufale potřeboval skórovat, přednost před ním dostal k údivu všech brankář.
„Den před zápasem jsem seděl doma a říkal jsem si, že zápas musíme za každou cenu vyhrát. Přemýšlel jsem, jak se zachovat v situaci, která pro nás nebude úplně příznivá a napadlo mě, že bych mohl Jamese nasadit na hrot. Macken byl tou dobou z formy a vůbec nehrál dobře. Tak jsem řekl kustodovi, ať mi připraví hráčský dres s Jamesovým jménem a číslem 1, a ať mu nic neříká,“ vysvětloval svůj tah Pearce v roce 2019 pro britský talkSPORT.
Po střídání následovalo divokých deset minut, které by se klidně daly označit jediným slovem - kalamita. Zmateně pobíhající James, který se ze všech sil a za všech okolností snaží trefit míč, by se dal připodobnit ke slonovi v porcelánu. Až na pár světlých momentů se experiment vůbec nepovedl, James si na konto připsal i několik faulů a svému týmu k výhře nepomohl.
Tečku za neúspěšným bojem o pohárovou Evropu pak udělala neproměněná penalta Robbieho Fowlera v 93. minutě.
Tento text mohli jako první číst odběratelé našeho nového newsletteru Přímák Football Clubu. Každou středu ho přihráváme přímo do vašich mailových schránek, pokud nám zanecháte kontakt v následujícím formuláři. Věnovat se budeme nejrůznějším zajímavostem, kuriozitám, neznámým příběhům současnosti i historie a trendům, které vás udrží ve správné fotbalové provozní teplotě. Přejeme příjemnou zábavu…
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
Lionel Messi už ve fotbale dosáhl skoro na všechno: vyhrál poslední mistrovství světa, doma ve vitríně mu září osm Zlatých míčů a spousta dalších klubových i individuálních ocenění. Tři vlastní stavebnice LEGO jsou už třešnička na dortu.
Dlouhých 24 let čeká Brazílie na medaili z mistrovství světa. A s ní i na hvězdu, která ji k úspěchu dovede stejně jako kdysi Ronaldo i další legendy. Není to malý tlak. Když se ale hraje o hodně, na Viníciuse je spoleh. Přichází konečně jeho čas?
