Ohlsdorf byste našli na severu Hamburku. Je to největší parkový hřbitov na světě, na 389 hektarech leží cca 1,5 milionu nebožtíků.
Když jsem tam vkročil poprvé, maratonce v mém nitru okamžitě napadlo: „Tady by se krásně běhalo!“
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
A nebylo by to žádné zneuctění místa věčného odpočinku. Jezdí tu autobusy (uvnitř hřbitova je pětadvacet zastávek MHD!), auta, motorky, cyklisti. Protože pozemek o rozloze malého města protínají asfaltové cesty, vlastně ulice, každá má svoje jméno.
Když půjdete asi kilometr po jedné z těch hlavních, nemůžete minout ukazatel s nápisem UWE SEELER.
Každý obyvatel Hamburku dobře ví, kdo to je. Zdejší fotbalová hvězda číslo jedna, účastník čtyř světových šampionátů (mj. finále v Anglii 1966 a bronz z Mexika 1970), trojnásobný nejlepší fotbalista Západního Německa a jediný sportovec, jenž se stal čestným občanem města.
Počátkem šedesátých let se přebíral lukrativními nabídkami ze zahraničí, ta z AC Milán zněla dokonce na 1,2 milionu marek. V době, kdy doma si směl fotbalem vydělávat maximálně čtyři stovky měsíčně.
Přesto všechny odmítl.
Až do konce kariéry byl věrný Hamburgeru SV, taky proto časem dostal přezdívku Uns Uwe. Náš Uwe.
Příběh Rangers ze sezony 1971/72 je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
UEFA schválila zásadní reformu reprezentačního fotbalu. Od sezony 2028/29 se změní Liga národů a po Euru 2028 také evropské kvalifikace na velké turnaje. Cíl je jasný: méně zápasů typu gigant proti trpaslíkovi, víc vyrovnaných duelů a kvalifikace, která nebude ztrácet napětí už po pár kolech.
„Byly jsme jen holky, co chtěly hrát fotbal,“ říká v exkluzivním rozhovoru Patricia Gregory, zakladatelka anglické ženské fotbalové asociace. Během své nedávné návštěvy Prahy mluvila o tom, jak na konci 60. let bojovala za právo žen hrát fotbal, i o tom, co pro ni dnes znamená pohled na zaplněné Wembley.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

