Ohlsdorf byste našli na severu Hamburku. Je to největší parkový hřbitov na světě, na 389 hektarech leží cca 1,5 milionu nebožtíků.
Když jsem tam vkročil poprvé, maratonce v mém nitru okamžitě napadlo: „Tady by se krásně běhalo!“
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
A nebylo by to žádné zneuctění místa věčného odpočinku. Jezdí tu autobusy (uvnitř hřbitova je pětadvacet zastávek MHD!), auta, motorky, cyklisti. Protože pozemek o rozloze malého města protínají asfaltové cesty, vlastně ulice, každá má svoje jméno.
Když půjdete asi kilometr po jedné z těch hlavních, nemůžete minout ukazatel s nápisem UWE SEELER.
Každý obyvatel Hamburku dobře ví, kdo to je. Zdejší fotbalová hvězda číslo jedna, účastník čtyř světových šampionátů (mj. finále v Anglii 1966 a bronz z Mexika 1970), trojnásobný nejlepší fotbalista Západního Německa a jediný sportovec, jenž se stal čestným občanem města.
Počátkem šedesátých let se přebíral lukrativními nabídkami ze zahraničí, ta z AC Milán zněla dokonce na 1,2 milionu marek. V době, kdy doma si směl fotbalem vydělávat maximálně čtyři stovky měsíčně.
Přesto všechny odmítl.
Až do konce kariéry byl věrný Hamburgeru SV, taky proto časem dostal přezdívku Uns Uwe. Náš Uwe.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

