Ohlsdorf byste našli na severu Hamburku. Je to největší parkový hřbitov na světě, na 389 hektarech leží cca 1,5 milionu nebožtíků.
Když jsem tam vkročil poprvé, maratonce v mém nitru okamžitě napadlo: „Tady by se krásně běhalo!“
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
A nebylo by to žádné zneuctění místa věčného odpočinku. Jezdí tu autobusy (uvnitř hřbitova je pětadvacet zastávek MHD!), auta, motorky, cyklisti. Protože pozemek o rozloze malého města protínají asfaltové cesty, vlastně ulice, každá má svoje jméno.
Když půjdete asi kilometr po jedné z těch hlavních, nemůžete minout ukazatel s nápisem UWE SEELER.
Každý obyvatel Hamburku dobře ví, kdo to je. Zdejší fotbalová hvězda číslo jedna, účastník čtyř světových šampionátů (mj. finále v Anglii 1966 a bronz z Mexika 1970), trojnásobný nejlepší fotbalista Západního Německa a jediný sportovec, jenž se stal čestným občanem města.
Počátkem šedesátých let se přebíral lukrativními nabídkami ze zahraničí, ta z AC Milán zněla dokonce na 1,2 milionu marek. V době, kdy doma si směl fotbalem vydělávat maximálně čtyři stovky měsíčně.
Přesto všechny odmítl.
Až do konce kariéry byl věrný Hamburgeru SV, taky proto časem dostal přezdívku Uns Uwe. Náš Uwe.
Největší skandál v historii světových šampionátů. Velmi přátelský zápas západního Německa s Rakouskem sebral v roce 1982 Alžírsku šanci na historický úspěch. Ale aspoň vedl ke změně pravidel, a tak se díky němu základní skupiny hrají férovějším způsobem.
Matej Kovář (25 let) se po dvou letech v Leverkusenu přesunul do týmu nizozemského mistra. Jaké jsou jeho dojmy z Eindhovenu a proč potřeboval změnu? O tom mluví v prvním rychlém rozhovoru přímo z nového působiště.
Jaroslav Tvrdík v novém dokumentu mluví i o finančních nepříjemnostech, do kterých se Slavia dostala těsně předtím, než klub koupil a zastabilizoval Pavel Tykač.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
