Kodaň, 8. července 1989. Krátce před zápasem Intertoto Cupu mezi dánským Boldklubben 1903 a Hansou Rostock chvátají tři východoněmečtí fotbalisté do parku za hotelem na tradiční cigárko. Tajně, aby je trenéři neviděli.
„Počkejte, ještě si zaskočím do obchodu,“ řekne jeden z nich, útočník Axel Kruse. Místo toho však za rohem nasedne na taxík, který na něj podle domluvy čeká, a s kamarádovou pomocí ujíždí pryč. Na první benzínce hodí do odpadkového koše klíče od bytu i poslední východní marky. Ví, že je volný. S mužstvem se už domů nevrátí. Trajektem se dostane do Puttgardenu v severním Německu a odsud do Západního Berlína, kde se přihlásí do služeb druholigové Herthy.
Někdejší juniorský reprezentant se stal posledním fotbalistou komunistické NDR, který utekl na druhou stranu železné opony.
Netušil, že za dva měsíce bude mnoha jeho krajanům umožněno přes Maďarsko odcestovat na Západ a za další dva měsíce padne Berlínská zeď, hlavní symbol studené války.
A že on sám si za Herthu zahraje až pět týdnů po tom, co reprezentační útočník Andreas Thom z policejního klubu Dynamo Berlín legálně odejde do bundesligového Bayeru Leverkusen.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
