Od pádu zdi ke Kroosovi. Jak se sjednocoval německý fotbal
Kodaň, 8. července 1989. Krátce před zápasem Intertoto Cupu mezi dánským Boldklubben 1903 a Hansou Rostock chvátají tři východoněmečtí fotbalisté do parku za hotelem na tradiční cigárko. Tajně, aby je trenéři neviděli.
„Počkejte, ještě si zaskočím do obchodu,“ řekne jeden z nich, útočník Axel Kruse. Místo toho však za rohem nasedne na taxík, který na něj podle domluvy čeká, a s kamarádovou pomocí ujíždí pryč. Na první benzínce hodí do odpadkového koše klíče od bytu i poslední východní marky. Ví, že je volný. S mužstvem se už domů nevrátí. Trajektem se dostane do Puttgardenu v severním Německu a odsud do Západního Berlína, kde se přihlásí do služeb druholigové Herthy.
Někdejší juniorský reprezentant se stal posledním fotbalistou komunistické NDR, který utekl na druhou stranu železné opony.
Netušil, že za dva měsíce bude mnoha jeho krajanům umožněno přes Maďarsko odcestovat na Západ a za další dva měsíce padne Berlínská zeď, hlavní symbol studené války.
A že on sám si za Herthu zahraje až pět týdnů po tom, co reprezentační útočník Andreas Thom z policejního klubu Dynamo Berlín legálně odejde do bundesligového Bayeru Leverkusen.
Související články
Den, kdy Guardiola ukázal Evropě budoucnost. Před 17 lety Barcelona rozebrala Fergusonův United
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
„Zabijeme tě, jestli nepískneš penaltu.“ Šokující sestupy fotbalových obrů provází věrní fanoušci i skandály
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Investiční byty, dividendy a žádné krypto. Jak Martin Frýdek myslí na život po kariéře
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
