Český fotbal se v poslední době strukturou svých příjmů řadí do skupiny zemí, které nás na klubové scéně dlouhodobě převyšují. Tato struktura příchozích peněz se nápadně podobá Nizozemsku, Belgii, Skotsku, Dánsku. Ty stojí hned za úplnou evropskou špičkou, která roste jiným způsobem, jinými aktivitami.
Tady si dáme malý úskok, abychom pochopili fotbalovou Evropu. Anglie, Německo, Španělsko, Itálie a s odstupem trochu i Francie žijí především z vlastní síly a reputace. To znamená, že peníze vydělávají hlavně na prodeji práv a na komerci, do níž patří například sponzoring, reklama a podobně. Jediná země druhého, potažmo nižšího sledu, která by se v poslední době chovala podobně, byť na jiné úrovni, je Rumunsko. V jeho případě za poslední roky narostla skokově hodnota televizních práv.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
