Český fotbal se v poslední době strukturou svých příjmů řadí do skupiny zemí, které nás na klubové scéně dlouhodobě převyšují. Tato struktura příchozích peněz se nápadně podobá Nizozemsku, Belgii, Skotsku, Dánsku. Ty stojí hned za úplnou evropskou špičkou, která roste jiným způsobem, jinými aktivitami.
Tady si dáme malý úskok, abychom pochopili fotbalovou Evropu. Anglie, Německo, Španělsko, Itálie a s odstupem trochu i Francie žijí především z vlastní síly a reputace. To znamená, že peníze vydělávají hlavně na prodeji práv a na komerci, do níž patří například sponzoring, reklama a podobně. Jediná země druhého, potažmo nižšího sledu, která by se v poslední době chovala podobně, byť na jiné úrovni, je Rumunsko. V jeho případě za poslední roky narostla skokově hodnota televizních práv.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Ještě v zimě byl pro většinu fotbalového Česka neznámým jménem ze sparťanské akademie. Teď má Hugo Sochůrek čerstvých osmnáct let, reprezentační rekord a místo na mistrovství světa. Příběh jeho jara je prudký, skoro neuvěřitelný. Ale podle lidí ze Sparty a národního týmu ne náhodný.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
