V posledních dvou a půl letech vaše kariéra nabrala obrovské tempo. Z Olomouce jste se dostal do reprezentace, kde jste se uvedl hattrickem, pak jste přestoupil do Slavie a zahrál si na Euru 2024. Jak to zpětně vnímáte?
Šlo to opravdu rychle. Přesun z Olomouce do Slavie před minulou sezonou byl pro mě významný. I když jednání nebyla snadná a protáhla se na půl roku, protože Sigma nechtěla oslabovat v boji o Evropu, tak jsem se fotbalově cítil skvěle. V Olomouci jsem dával góly a pomáhal týmu (Chytil dal v sezoně 2022/23 12 ligových branek za Olomouc – poznámka redakce). Skončili jsme šestí v lize, jen tři body od evropských pohárů, kam jsme chtěli prorazit. Mně osobně se sezona moc povedla. Když bylo jasné, že přestoupím do Slavie, moc jsem se těšil na novou výzvu.
Zaujala mě na vás bojovnost. Ve své kariéře jste měl dvě vážná zranění křížových vazů. Co vám tenkrát běželo hlavou? Věřil jste, že se vrátíte zpět k fotbalu, nebo jste uvažoval o konci kariéry?
Po prvním křižáku jsem věděl, že se vrátím v pohodě. Bral jsem to jako něco, co mě v kariéře nezabrzdí. Po druhém zranění už byly myšlenky jiné. Vzpomínám, že mi volal táta a říkal, že je to možná konec. Nakonec jsme po konzultaci s doktory a po druhé operaci nevěděli, jestli to bude na dorosteneckou ligu, ale rehabilitace šla dobře. Cítil jsem se lépe a rozhodl se to ještě zkusit. Naštěstí to drželo a vše vyšlo.
Jaký máte vztah s otcem? Četl jsem, že vás vždy podporoval, ale také zdůrazňoval důležitost vzdělání. Jak to vypadalo?
Ano, táta mě vždy vedl k tomu, abych se soustředil i na školu. Nevěděl jsem, jestli fotbal budu hrát na profesionální úrovni. Ve fotbalové akademii v Olomouci jsme museli mít dobré známky už od základní školy, jinak jsme o víkendu nemohli hrát zápasy. To mě motivovalo, abych se snažil nejen na hřišti, ale i ve škole. Na střední škole mě táta hodně držel. Nechtělo se mi tam moc chodit. (úsměv) Nakonec jsem slíbil, že maturitu zvládnu a povedlo se mi to.
I přes obrovskou chybu Jakuba Surovčíka vyhrála Sparta na hřišti Artisu 2:1 a postoupila do čtvrtfinále českého poháru.
Nejvyšší fotbalová soutěž v Česku chce o víkendu akcentovat u nás často přehlížené, ale stále aktuálnější téma – udržitelnost a odpovědnost za životní prostředí. A právě i svět fotbalu by k tomu měl co říct a přispět, takové je alespoň poselství projektu Sport bez odpadu, který za víkendovou iniciativou stojí.
Sezona 1985/86 začala nenápadně, ale skončila jedním z největších překvapení ligových dějin. Vítkovice porazily favority, získaly titul a i v Evropě zanechaly stopu, která stojí za připomenutí. Tohle je jejich příběh i s hlasy přímých účastníků.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
