Desátého srpna letošního roku jsem si splnil jeden z velkých snů. Navštívil jsem bájné Wembley, úchvatný stadion anglické fotbalové reprezentace. Na vlastní oči jsem zde zhlédl utkání dvou týmů z Manchesteru, United a City, čímž jsem si zároveň zkompletoval jednu zajímavou výzvu – vidět naživo zápas všech týmů, které v Premier League patří do nejlepší šestky.
A teď si dám s cestováním za fotbalem zase chvíli pohov, pomyslel jsem si cestou ze Stanstedu na pražské letiště. Ještě pár cestovatelských cílů mám, ty ale počkají minimálně do jara. Na podzim mě už ale kopaná nikam na výlet nedostane! Tvrdit něco takového ještě před losem Ligy mistrů je ale zatraceně pošetilé rozhodnutí.
Slovan Bratislava – Manchester City. První zápas největšího slovenského týmu v Champions League v celé historii. A lepší hosty si pro tenhle křest mohli vybrat jen těžko. Nejlepší tým poslední dekády, hegemon anglické Premier League, mančaft s nejlepším trenérem na světě. To vše v Bratislavě. U toho musím být. Že jsem Citizens viděl sotva před měsícem? Jak by řekli Angličané: I couldnt care less.
Fotbalové hlášky někdy přerostou samotné zápasy. Otestujte, jestli poznáte jejich autory - od trenérských legend po hráče s egem větším než stadion.
Arsenal je po dvaceti letech ve finále Ligy mistrů. V úterý večer porazil Atlético Madrid 1:0, celkově postoupil po výsledku 2:1 a na konci května si v Budapešti zahraje o trofej, kterou ještě nikdy nezískal. A aby toho nebylo málo, v Premier League má po ztrátě Manchesteru City titul znovu ve vlastních rukou.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
