Desátého srpna letošního roku jsem si splnil jeden z velkých snů. Navštívil jsem bájné Wembley, úchvatný stadion anglické fotbalové reprezentace. Na vlastní oči jsem zde zhlédl utkání dvou týmů z Manchesteru, United a City, čímž jsem si zároveň zkompletoval jednu zajímavou výzvu – vidět naživo zápas všech týmů, které v Premier League patří do nejlepší šestky.
A teď si dám s cestováním za fotbalem zase chvíli pohov, pomyslel jsem si cestou ze Stanstedu na pražské letiště. Ještě pár cestovatelských cílů mám, ty ale počkají minimálně do jara. Na podzim mě už ale kopaná nikam na výlet nedostane! Tvrdit něco takového ještě před losem Ligy mistrů je ale zatraceně pošetilé rozhodnutí.
Slovan Bratislava – Manchester City. První zápas největšího slovenského týmu v Champions League v celé historii. A lepší hosty si pro tenhle křest mohli vybrat jen těžko. Nejlepší tým poslední dekády, hegemon anglické Premier League, mančaft s nejlepším trenérem na světě. To vše v Bratislavě. U toho musím být. Že jsem Citizens viděl sotva před měsícem? Jak by řekli Angličané: I couldnt care less.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
