Desátého srpna letošního roku jsem si splnil jeden z velkých snů. Navštívil jsem bájné Wembley, úchvatný stadion anglické fotbalové reprezentace. Na vlastní oči jsem zde zhlédl utkání dvou týmů z Manchesteru, United a City, čímž jsem si zároveň zkompletoval jednu zajímavou výzvu – vidět naživo zápas všech týmů, které v Premier League patří do nejlepší šestky.
A teď si dám s cestováním za fotbalem zase chvíli pohov, pomyslel jsem si cestou ze Stanstedu na pražské letiště. Ještě pár cestovatelských cílů mám, ty ale počkají minimálně do jara. Na podzim mě už ale kopaná nikam na výlet nedostane! Tvrdit něco takového ještě před losem Ligy mistrů je ale zatraceně pošetilé rozhodnutí.
Slovan Bratislava – Manchester City. První zápas největšího slovenského týmu v Champions League v celé historii. A lepší hosty si pro tenhle křest mohli vybrat jen těžko. Nejlepší tým poslední dekády, hegemon anglické Premier League, mančaft s nejlepším trenérem na světě. To vše v Bratislavě. U toho musím být. Že jsem Citizens viděl sotva před měsícem? Jak by řekli Angličané: I couldnt care less.
Česko je po dvaceti letech zpět na mistrovství světa, a tak je ideální chvíle připomenout si poslední české góly i poslední vítězství na MS. V roce 2006 je proti USA zařídili Jan Koller a Tomáš Rosický. Pak přišel dlouhý půst, který skončil až po včerejším postupu přes Dánsko.
Itálie znovu zůstala před branami mistrovství světa a v zemi propukl smutek i vztek. Třetí neúspěšná baráž v řadě otevřela staré rány a znovu rozjela debatu, jestli jsou Italové ještě fotbalovou velmocí, nebo už jen žijí z minulosti.
Česko jede poprvé po 20 letech na světový šampionát. Předchozí čtyři kvalifikace o MS se vůbec nepovedly. Připomeňte si momenty, které už jste radši dávno zapomněli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
