Do Lipska? Město fotbalových paradoxů stojí za návštěvu

Když hrála naše reprezentace poprvé v Lipsku – to bylo v roce 1957 a nešlo o nic menšího než o postup na světový šampionát – byl Zentralstadion zaplněný do posledního místa. Masopust, Pluskal a spol. dokázali před 110 tisíci diváky zvítězit 4:1. A to prý pořadatelé dostali čtvrt milionu žádostí o lístek.

Když se tam představila v listopadu 2020 při porážce 0:1, nebyla na tribunách Red Bull Areny ani noha, protože právě kulminovala kdovíkolikátá covidová vlna. Hezký paradox, že? Lipsko ale je město paradoxů, pokud tedy zůstaneme u míče, branek a trávníku.

Kdysi se směle mohlo považovat za metropoli německého fotbalu. Protože v roce 1900 byl právě tady založený Deutscher Fußball-Bund, v dávno již neexistující restauraci Zum Mariengarten. O tři roky později tým VfB Lipsko ovládl historicky první německý šampionát (ve finále zdolal DFC Prag, mužstvo pražských Němců), ještě před první světovou válkou přidal další dva tituly.

Dnes tady sídlí nejnenáviděnější bundesligový klub RB, zatímco dvě tradiční organizace 1. FC Lokomotive a Chemie hrají ve Regionalligu Nordost, čtvrtou nejvyšší soutěž. Tak málo jim zůstalo ze slávy za časů Německé demokratické republiky.

Ale možná víc než výsledky a trofeje vypovídají o historii fotbalu v Lipsku příběhy dvou zmíněných stadionů. I proto, že jsou vzájemně propojené.

Dva v jednom

Na fotbal do Lipska jsem poprvé zavítal krátce po tom, co RB v roce 2016 postoupil do Bundesligy. Byl konec září, středa a soupeřem Borussia Mönchengladbach. Ze zápasu si toho kromě výsledku moc nepamatuju. Ale dojem, který na mě udělala Red Bull Arena, přetrval.

Byl to jiný typ dojmu, než jaký zažijete na úchvatných olympijských stadionech v Mnichově a Berlíně, na půlstoletí starém Westfalenstadionu v Dortmundu, kam co dva týdny dorazí 81 tisíc fanoušků, nebo při návštěvě slavného Betzenbergu v Kaiserslauternu.

Ať ke stadionu půjdete od tramvaje přes rozlehlou Festwiese, nebo to po ulici Am Sportforum vezmete k hlavnímu vchodu, nemůžete si nevšimnout střetu dvou historických epoch. První, komunistickou, už z dálky symbolizuje 43 metrů vysoká věž a její okolí, které upomínají na někdejší monumentální Zentralstadion. Současnou pak moderní aréna z počátku tisíciletí.

První, co mě tenkrát napadlo: nový stadion vypadá jako kachna na pekáči. Protože byl postaven uprostřed někdejšího velkolepého sportovního stánku, z něhož zůstaly základy tribun, pokryté hlínou a trávou. Do Red Bull Areny tak musíte vstoupit po jednom z osmnácti železných můstků.

Je to rozhodně architektonický unikát, neboť běžnějším scénářem bývá starý stadion srovnat se zemí a na jeho místě postavit nový. V Lipsku se zajímavě propojují oba.