Když loni 5. srpna rozhodčí Dalibor Černý posledním hvizdem ukončil utkání mezi Hradcem Králové a Českými Budějovicemi, na tvářích Aleše Kobra se rozkutálely slzy. Dlouholetý masér domácích fotbalistů ze sebe pustil city, které v tu chvíli cloumaly nejedním fanouškem Votroků.
Kdo to nekonečné čekání nezažil, jen těžko může pochopit. Třicet let střídavé naděje a zmaru, roky utrpení na ruině starého Malšáku, která bůhvíjak splňovala požadavky profesionálních fotbalových soutěží, i úmorné dojíždění do Mladé Boleslavi vyšponovaly emoce na maximum. Každý měl ve svém okolí někoho blízkého, kdo pro hradecký fotbal dýchal, na nový domov se roky těšil, ale jeho uvedení do provozu se nedožil. I proto ty slzy.
Tumáš pivem do ksichtu. A agrese hráčů na hřišti je přece přirozená chuť vítězit. Český fotbal má obrovský problém na trávnících, tribunách i v zákulisí. Pokud to budeme tolerovat, dláždíme si cestu do pekel.
Slavia si v sobotu večer vzala radost z titulu. Po ostudě ale přišla dobrá reakce.
Jste znalci fotbalu? Otestujeme vás na deseti názvech klubů. Řekneme vám jméno, vy nám město.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
