Když loni 5. srpna rozhodčí Dalibor Černý posledním hvizdem ukončil utkání mezi Hradcem Králové a Českými Budějovicemi, na tvářích Aleše Kobra se rozkutálely slzy. Dlouholetý masér domácích fotbalistů ze sebe pustil city, které v tu chvíli cloumaly nejedním fanouškem Votroků.
Kdo to nekonečné čekání nezažil, jen těžko může pochopit. Třicet let střídavé naděje a zmaru, roky utrpení na ruině starého Malšáku, která bůhvíjak splňovala požadavky profesionálních fotbalových soutěží, i úmorné dojíždění do Mladé Boleslavi vyšponovaly emoce na maximum. Každý měl ve svém okolí někoho blízkého, kdo pro hradecký fotbal dýchal, na nový domov se roky těšil, ale jeho uvedení do provozu se nedožil. I proto ty slzy.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
