Cihly, železo a zásadní vzpomínky. Anglický fotbalový chrám zavírá brány

Je konec zápasu mezi Evertonem a West Hamem. Hostující fanoušci křičí na celé kolo – Tomáš Souček právě v 67. minutě poslal míč do sítě. Slunce zalévá tribunu Bullens a její ikonický křížový rastr zlatavým světlem. Přesto panuje v hledišti tíživá nálada.

Paul McParlan, rodina Corbettových, Rob Sawyer z Everton Heritage Society, Sawyer Closs – kanadský analytik na líbánkách – a další fanoušci jsou zklamaní. Everton je zoufalý. Tým zcela popírá standardy nejvyšší anglické soutěže.

Evertonští jsou ale na stres zvyklí. Posledních dvacet let je nekonečná houpačka. Občas to vypadalo na úspěch, ale častěji hrozil pád. Sestup byl na dosah, přežití přišlo až po zásahu na poslední chvíli. Sawyer tomu říká „cyklus zkázy“.

Příchod americké Friedkin Group do vlastnické struktury na konci minulého roku vnesl do klubu novou energii, ale počáteční euforie z návratu Davida Moyese do funkce manažera klubu je zjevně u konce. A pak, v nastaveném čase, přišel záblesk naděje. Idrissa Gueye poslal centr zprava a Jake O’Brien z bezprostřední blízkosti vyrovnal – na svátek svatého Patrika zachraňuje Everton Ir.