Chytáme taktické trendy? Falešnou pozici v lize nenajdete, tři obránci jsou v kurzu

Trenéři pořád vymýšlí nové způsoby, jak zlepšit své týmy a lépe využít herní profily svých svěřenců. Taktické vychytávky a trendy se rozšiřují postupně do celého světa, ale česká liga je v jejich aplikaci často pozadu. Někdy nám chybí hráčská kvalita nebo správné dovednosti, jindy rozhoduje naše chuť dělat si věci po svém.

Pojďme se podívat na tři moderní taktické principy, kterým zde prozatím pšenka nekvete a naopak dva trendy, které jsme chytli a už je běžně používáme.

Taktické principy, které v článku probereme, jsou vesměs moderními úpravami standardních fotbalových schémat. Jedná se většinou o zefektivnění nějaké konkrétní herní fáze, nestandardní pozice nebo lepší využití dostupných hráčů.

Zkoumáme přitom převážně posledních pár let v našich fotbalových končinách a zdali se některé z těchto konceptů pevně uchytily, nebo zda v tuzemských testech neobstály, či dokonce nebyly zkoušeny vůbec.

Co ještě neumíme

• Invertovaní beci a asymetrické systémy

České týmy dovedou využívat zajímavé způsoby postupných útoků, nicméně absolutně zde převládají symetrické formace. Přitom například na mistrovství světa v Kataru jsme viděli několik z nejlepších týmů nastupovat v asymetrických rozestaveních. Nejobvyklejší způsob, jak asymetrického rozestavení dosáhnout, je dát oběma krajním bekům rozdílné úkoly.

Příkladem této praktiky z Kataru je Francie, která využívala nalevo ofenzivních kvalit beka Thea Hernándeze a napravo naopak Jules Koundé zůstával výrazně níž, aby měl tým dostatek hráčů za balonem. Bez balonu se přitom Hernández přesunul do obrané čtveřice a levé křídlo hrál Kylian Mbappé, jak tomu bylo na papíře.

V Česku není podobný herní systém vůbec obvyklý. Jedním z důvodů je absence dostatečného počtu beků, kteří zároveň mohou působit i jako stopeři. Ještě mnohem složitější je však sehnat hráče, kteří mohou hrát takzvané invertované beky.

Invertovaný bek je primárně krajní obránce, který je však schopný se pohybovat v blízkosti středu hřiště a jeho cílem není se rozbíhat po lajně, nýbrž pomáhat v cirkulaci míče, tvořit hru a udržovat tým kompaktní blíž vlastní brance. Jedná se o nesmírně složitou pozici, kterou je u nás schopno hrát jenom pár hráčů. Ve Spartě tuto pozici občas dřív zastával Tomáš Wiesner (pod trenérem Vrbou), nejspíš by ji zvládl i Jaroslav Zelený a ve Slavii jsou ideálními adepty Oscar nebo Tomáš Holeš.