Zázrak podle plánu. Seveřané dobývají fotbalovou Evropu se stíhacím pilotem v zádech

Nordland. Troms. Finnmark. Tři z patnácti krajů, ze kterých se skládá Norské království. Zdaleka nepatří mezi ty nejvýznamnější. Jsou koneckonců domovem jen pro půl milion lidí, přibližně polovinu počtu, který sídlí v hlavním městě Oslu a jeho okolí. Přesto ale má tato trojice na mapě zvláštní postavení. Dohromady totiž tvoří region severního Norska. Kraj obávaných nordlendingů.

Není to tak dávno, co lidé ze severu čelili v norské společnosti větší či menší diskriminaci. Ještě v polovině minulého století se daly v novinách běžně najít nabídky zaměstnání či bydlení s dodatkem „ingen nordlendinger“. Žádní seveřané. Obyvatele z krajů poblíž polárního kruhu provázela pověst problémových individuí, která zkrátka nezapadají do moderní jižanské společnosti. Jsou to opilci, kriminálníci, burani, říkalo se. A ještě jim kvůli dialektu ani není pořádně rozumět.

Jaká společnost, takový fotbal. Až do roku 1963 neměly kluby ze severu ani jedno místo v norském poháru a šanci zahrát si v první lize jim fotbalové úřady přidělily až v roce 1972. A to ještě se speciální podmínkou. V Norsku se totiž tehdy hrály rovnou tři druhé ligy: dvě na jihu, jedna na severu. Zatímco vítězové jižních edic automaticky postupovali o patro výš, šampioni severu se o své místo museli poprat v play-off proti celkům z druhých míst. Jejich šance proti fotbalově kvalitnějším soupeřům z jihu nebyly valné.

Nebyly ale ani nulové. V roce 1975 se prvnímu klubu ze severu podařilo vyhrát domácí pohár. O rok později se tentýž klub přes všechny překážky konečně prokousal mezi norskou elitu. A dalších dvanáct měsíců nato slavila stejná parta senzační druhé místo ve své prvoligové premiéře. Na norské fotbalové mapě se rozsvítila hvězda ze severu jménem Bodø/Glimt.

Historické úspěchy ze 70. let ovšem blednou v porovnání s tím, co skromný klub zažívá v posledních letech. První titul a krátce nato další a další. Tři roky stará účast ve čtvrtfinále Konferenční ligy. Loňská senzační jízda až mezi nejlepší čtyřku Evropské ligy. A letos poprvé v dějinách i postup do Ligy mistrů.

A v ní došlo na další zázrak: po prvních šesti kolech ligové fáze měl norský klub stejně jako pražská Slavia tři body za tři remízy a postup dál byl pouze v teoretické rovině, když poslední dva zápasy vypadaly jako nepřekonatelná překážka. Jenže Bodø/Glimt nejprve doma porazilo Manchester City 3:1 a pak zvítězilo i na hřišti Atlétika Madrid (2:1). S devíti body přišel šokující postup do vyřazovací fáze. A v ní nejčerstvější norská pohádka. Vyřazení Interu Milán po dvou výhrách (3:1 a 2:1). V osmifinále půjde Bodø/Glimt znovu na Manchester City, nebo lisabonský Sporting. Rozhodne páteční los.

S netradičním poradcem v zádech a netradičními metodami na hřišti i mimo něj sbíral tým výsledky. Bodø proletělo druhou ligou jako vítr, vyhrálo o drtivých šestnáct bodů a po roce zamířilo zpět mezi elitu. Mezi ni vstoupilo s novým trenérem. Stávající kouč Aasmund Bjørkan se posunul do role sportovního ředitele a místo na lavičce připadlo neznámému a nezkušenému Kjetilu Knutsenovi.

Knutsen už měl za sebou rok v klubu jakožto asistent, nic ho ale nemohlo připravit na přímou zkušenost na lavičce v první lize. Jeho tým do ní navíc přišel s velkými ambicemi: místo sázky na pevnou obranu a občasné protiútoky, které pro něj byly v předchozích sezonách charakteristické, chtěl hrát dominantní a útočný fotbal plný vysokého napadání, rychlé kombinace a soubojů jeden na jednoho.

Výsledky podle toho vypadaly. Bodø v lize prohrálo čtyři z úvodních pěti kol a ještě v polovině sezony se rýsoval další sestup. Nemalá část novinářů volala po Knutsenově hlavě, vedení ale nehnulo ani brvou. Stejně jako rok předtím při pádu do druhé ligy, i tentokrát v klubu věřili, že zvolená cesta je správná a že výsledky se dřív nebo později dostaví.

Dostavily se. V premiérové sezoně dovedl Knutsen tým k záchraně v podobě 11. příčky, o rok později z toho byl senzační posun na druhé místo a na konci další sezony, v prosinci 2020, slavilo Bodø svůj historicky první titul. A ne jen tak ledajaký. Knutsenův tým ligu absolutně zdecimoval, vyhrál 26 ze 30 zápasů a nastřílel u toho rekordních 103 gólů. Hvězda ze severu se vrátila na scénu ve velkém stylu.

Za sever

S 50 tisíci obyvateli nepatří Bodø ani mezi deset největších měst v zemi. Do Osla je to z něj dlouhých šestnáct hodin autem, slunce tam v prosinci nesvítí ani hodinu denně a na mapu ho dostává především fakt, že představuje klíčovou zastávku pro trajekty mířící k souostroví Lofoty a na arktické pláže. Jsou to podmínky, ve kterých by už jen samotné pravidelné působení mezi norskou fotbalovou elitou šlo brát jako úspěch.

Bodø/Glimt ale místo toho poslední roky dominuje domácí lize a navíc se železnou pravidelností sbírá úspěchy v Evropě. Před čtyřmi roky došlo až do čtvrtfinále Konferenční ligy a doma legendárně seřezalo Mourinhovo AS Řím 6:1. Ve stejné soutěži prošlo do jarní fáze i v sezonách 2022/23 a 2023/24, kdy si mimo jiné připsalo v předkole skalp Bohemky a vypadlo až výrazně později po dvou vyrovnaných bitvách s Ajaxem.

Loni navíc obstálo i v Evropské lize. Zatímco Slavia se v její skupinové fázi trápila a s pěti body na kontě rychle vypadla, Bodø jen o skóre uteklo umístění mezi nejlepší osmičkou. Blýsklo se navíc zápasem na Old Trafford, kde i přes prohru 2:3 zanechalo dojem. Ten pak ještě vylepšilo v play-off, kde zdolalo Twente, Olympiakos a ve čtvrtfinále na penalty dokonce i Lazio Řím. Stalo se prvním norským týmem v historii, který se ve velké evropské soutěži dostal mezi nejlepší čtyřku. Neúspěšné semifinále s Tottenhamem už bylo vyloženě za odměnu.

Na úspěchy Bodø je pyšné celé Norsko. Pochopitelně. V jedné z jeho částí jsou ale pocity hrdosti a zadostiučinění o něco silnější než jinde. Dlouho přehlížený, vysmívaný a omezovaný sever má konečně klub, ke kterému vzhlíží celé království. Klub, který se na vrchol dostal svou vlastní a osobitou cestou. A hlavně klub, který i přes ligové tituly a velké evropské výhry zůstává sám sebou.

A to i přesto, že poslední úspěchy přinesly do rozpočtu peníze, se kterými by dlouho neměl hrozit finanční nedostatek. Rok 2010, kdy se na klub čelící bankrotu skládal celý region, může zůstat jen matnou vzpomínkou. Bodø si teď může dovolit investovat do kádru, realizačního týmu a nově i stadionu: klub a město schválily výstavbu zbrusu nové Arctic Areny pro deset tisíc fanoušků, kteří by mohli na tribuny poprvé usednout v roce 2027. Aktuální stadion Aspmyra je pro osm tisíc diváků.

Projekt nového stadionu vyjde minimálně na jednu miliardu norských korun (2,1 miliardy korun českých). Obrovský závazek pro klub, který by šlo ještě nedávno charakterizovat jako jo-jo tým pendlující mezi první a druhou ligou. Stejně jako mnohokrát předtím, i v tomto případě ale v Bodø věří svému plánu.

Filozofie klubu má své vlastní jméno. Vårres Måte. Naše cesta. Patří do ní principy týkající se rozvoje hráčů, práce s mládeží, předváděné hry, ekonomické udržitelnosti a prakticky všech dalších aspektů fungování. Jestli přitom někde platí okřídlené „cesta je cíl“, je to právě v Bodø. Fanoušci, hráči, trenéři, všichni se shodují na jednom: nejdřív řešíme proces, až pak výsledky. Špatná hra a dobré výsledky nejdou dlouhodobě dohromady. Když ale budete dělat věci správně, časem se všechno otočí ve váš prospěch.

I proto vedení kdysi nepanikařilo při sestupu do druhé ligy. I proto podrželo trenéra Knutsena ve funkci, když v úvodu angažmá sbíral prohru za prohrou. A i proto slavil před pár měsíci ten stejný trenér postup přes Lazio pouze zlehka, protože se mu nelíbil výkon jeho týmu. Bodø si zkrátka ke svým cílům jde vlastní cestou. Neznamená to ale, že by byly malé. „Chceme se stát vlajkovou lodí celého skandinávského fotbalu,“ prohlásil nedávno ředitel klubového marketingu Joe Foster. Úspěch v Lize mistrů do takového plánu nepochybně zapadá.

„Je to úžasný, historický okamžik pro Bodö/Glimt a pro norský fotbal. Jsem na to tak hrdý, jsme tým z malého města. Opravdu doufám, že ukážeme, že když to dokážeme my, dokáže to každý. Pro mě je to na celém příběhu to nejkrásnější,“ řekl po čerstvém postupu přes Inter trenér Knutsen.

Volání domova

Žlutočerný dres oblékal jeho děda Harald, otec Ørjan i strýcové Runar a Arild. Teď v něm září on sám. Záložník Patrick Berg (27) je v mnoha ohledech typickým hráčem Bodø/Glimt. S klubem i městem ho pojí rodinná minulost, v jeho barvách nastartoval fotbalovou kariéru a po velkém přestupu do zahraničí se rychle vrátil zpátky. V případě šikovného středopolaře šlo o angažmá ve francouzském Lens, kde v roce 2022 vydržel pouhý půlrok, není ale zdaleka jediný s tímto příběhem.

Vyprávět může další aktuální opora, křídlo Jens Petter Hauge. V roce 2020 nastartoval v klubu éru velkých prodejů, když odešel do AC Milán za necelých pět milionů eur. V roce 2024 už byl ale zpět na hostování a od ledna 2025 je znovu kmenovým hráčem klubu, který ho vychoval. Teď je nejlepším střelcem svého týmu v Lize mistrů, kde se trefil už šestkrát v deseti startech a Inter pomohl vyřadit góly doma i venku.

Ani levý bek Fredrik Bjørkan, další důležitá postava současného kádru, se v zahraničí příliš neohřál a po ročním angažmá v Německu zamířil zpět na sever. Podobný příběh má záložník Håkon Evjen, který dal v úterý na San Siru vítězný a krásný gól. Jeho otec v klubu kdysi dělal kapitána. Už dávno neplatí, že na daleký a chladný sever se hráči nevrací.

Některým se odcházet ani nechce. Již zmiňovaný záložník Ulrik Saltnes patří do sestavy už od roku 2011. A trenér Kjetil Knutsen? Kdyby chtěl, už dávno je pryč.

Dominance v lize, úspěchy v Evropě, precizně sehrané 4-3-3, atraktivní a útočný fotbal… to je kombinace, po které by okamžitě sáhl nejeden velký klub. Spekulovalo se o zájmu Leedsu, Brightonu, Ajaxu, Rangers i dalších slavných adres, 57letý rodák z Bergenu se ale zatím nikam nemá a pomalu se blíží k hranici 400 zápasů na lavičce severského celku. V Bodø se těší respektu vedení, města i hráčů, kteří už dávno přivykli jeho vysokým nárokům a obávaným tréninkům přezdívaným „murderball“.

Zatímco třeba v kádru Slavie najdeme aktuálně deset cizinců (sedm, pokud nebudeme počítat slovenské bratry), soupiska Bodø jich obsahuje pouze šest. Hned čtyři z nich jsou navíc kulturně i jazykově Norům příbuzní Dánové. Klasickými legionáři v klubu jsou jen mladý nigerijský křídelník Gift Sunday, který ale není na soupisce pro Ligu mistrů, a brankářská jednička Nikita Haikin, Rus s izraelskými kořeny. Ani jeho ale nelze považovat za standardního cizince. K Rusku ho pojí přinejlepším rezervovaný vztah, protože opakovaně vystoupil proti válce na Ukrajině, a aktuálně pracuje na získání norského občanství.

Ne že by Bodø neprošli zahraniční talenti. Victor Boniface se kvalitními výkony prodal do belgického Saint-Gilloise, Faris Moumbagna do Marseille, Hugo Vetlesen zase do Brugg. Ve všech případech šlo o mnohamilionové přestupy, které výrazně zasytily klubovou kasu. Stejně jako rekordní transfer dánského reprezentanta Alberta Grønbæka, který předloni zamířil do Rennes za 15 milionů eur. Soupiskou se mimochodem v nedávné minulosti mihli i čeští nebo slovenští zástupci Tomáš Rataj, Lucas Kubr a Michal Tomič.

Velká zahraniční jména jsou ale i v nejúspěšnější éře v dějinách klubu spíš výjimkou než pravidlem. Kádr Glimtu, jehož tržní hodnota 57 milionů eur výrazně zaostává za tou slávistickou (105 milionů) a ještě mnohem víc za sestavou Interu s hodnotou 667 milionů eur, až na pár výjimek stále tvoří opravdoví nordlendingové. Hráči, kteří vědí, jaký je na severu život a kteří mají v krvi barvy Bodø i jeho filozofii. Hráči, kteří při venkovním zápase vidí ve svém kotli spoustu známých tváří. A taky hráči, které můžete ve městě v klidu potkat na procházce se psem.

Přepište dějiny

„Píšeme historii severního Norska,“ prohlásil trenér Kjetil Knutsen po postupu do Ligy mistrů a teď znovu po postupu přes Inter do osmifinále.

Jeho tým si s výzvou v podobě kvalifikace do elitní evropské soutěže poradil s přehledem. Stejně jako spousta slavnějších soupeřů před ním, rakouský Sturm Graz odjel z Norska s těžkým výpraskem a manko 0:5 už v odvetě nedohnal. Ve stejný večer, kdy do skupinové fáze poprvé v dějinách postoupily kyperský Pafos a ázerbajdžánský Karabach, se mezi elitu konečně zařadilo i Bodø/Glimt.

A i přes těžký los (Slavia, Tottenham, Galatasaray, Monako, Juventus, Dortmund, Manchester City a Atlético Madrid) a nepříznivé predikce (třeba Opta čekala, že Bodø udělá třetí nejnižší bodový zisk z celé Ligy mistrů) je teď už jako jediný nováček v osmifinále.

Už jen samotná účast v nejlepší klubové soutěži světa byla přitom historickým milníkem nejen pro Bodø, ale i pro celý Nordland. Pro Troms. I pro Finnmark. Zkrátka pro celé severní Norsko. Dobrá zpráva je to ale i pro další evropské týmy, které si hledají cestu vzhůru skromným podmínkám navzdory. Parta seveřanů zpoza polárního kruhu jim všem ukazuje, že kde je plán, tam je cesta.