Investiční byty, dividendy a žádné krypto. Jak Martin Frýdek myslí na život po kariéře

Martin Frýdek je ve fázi kariéry, kdy fotbalista ještě nechce končit, ale zároveň už moc dobře ví, že věta „co bude dál“ není jen prázdná fráze do rozhovorů. Ve 34 letech hraje druhou sezonu v řeckém Arisu, doma má rodinu, za sebou Liberec, Spartu, švýcarský Luzern i sedm reprezentačních startů. A před sebou?

„Doufám, že prodloužím v Arisu nebo tady v Řecku najdu ještě jiný klub, za který si zahraju. Je to tady specifické, není to jako v Česku nebo ve Švýcarsku. Neplánují tady tolik dopředu, co bude. Je to takový organizovaný chaos,“ říká Frýdek ve Football Club podcastu. V Arisu mu končí smlouva, jenže ani těsně před koncem sezony ještě pořádně neví, co bude od léta. „Člověk tady pořádně neví, co bude zítra. Může se klidně stát, že mi zítra prodlouží smlouvu.“

Právě nejistota je přitom jedna z věcí, která se u fotbalistů do osobních financí propisuje nejvíc. Někdy nevíte, kde budete za půl roku. Někdy nevíte, jak dlouho ještě budete vydělávat jako profesionální hráč. A někdy v Řecku nevíte ani to, kdy přesně dorazí výplata. Na druhou stranu platí, že přestupem do Řecka si polepšil.

„Určitě ty finance jsou trochu jiné než ve Švýcarsku nebo i ve Spartě. Zároveň je to také trošku jiné v platební morálce,“ říká Frýdek. Na otázku, jestli občas peníze nepřijdou, odpovídá přímo: „Přesně tak, ale nakonec vždycky přišly a vyřeší se to. Každý, kdo do Řecka jde, tak si zjistí, jak to tam je a je na to připravený.“

Frýdek připravený je. Nejen na pozdější výplatu, ale i na dobu po hráčské kariéře.

Frýdek ale není hráč, který by všechno nechal jen na poradci a sám se o peníze nestaral. Část investic drží v profesionálně spravovaných fondech, část si řeší po svém. A zjevně ho to baví.

„Dávám si vždy stranou nějakou menší část peněz, se kterými si v uvozovkách hraji a investuji do akcií a jedu podle sebe. Víc peněz, které dávám stranou, ale investujeme s Petrem přes ty zmíněné fondy a s ženou máme rádi i nemovitosti,“ popisuje.

Jednu nemovitost si s manželkou pořídili přímo v Soluni. Ne jako rodinné zázemí, ale jako investici. To je v jeho situaci zásadní rozdíl.

„S tím, že žijeme v zahraničí, tak nemáme žádnou nemovitost pro sebe, to si necháváme až po mé kariéře. Pak uvidíme, kam nás to zavede a kde si uděláme zázemí. U sportovců je budoucnost nejistá a ze dne na den se může stát, že skončíte a půjdete úplně jinam. Za mě je v takové situaci hloupost kupovat bydlení pro rodinu. Nechci pronajímat můj dům, kde budu jednou bydlet.“

Byt v Soluni mu tedy dává smysl jako investice, ne jako symbol definitivního zakotvení. Frýdek město zná, žije tam a podle něj tam pořád vychází čísla lépe než v Česku.

„Ceny tam jsou fajn, je to o dost níž než v Česku a výnosově to dává větší smysl než v Praze. Spravuje nám to zdejší realitní kancelář, je to tady běžná praxe. Stejně to děláme i v Česku, věděli jsme, do čeho jdeme,“ říká.

Byt navíc kupovali v hotovosti, bez hypotéky. S Petrem Ťažkým ho Frýdek probíral, ale finální rozhodnutí si nechal pro sebe. A přesně tak jejich spolupráci popisuje i poradce.

„Bavíme se o financích otevřeně, probírali jsme to. Voláme si. Nejdeme do sporů, řeknu kdyžtak Martinovi svůj názor, ale finální rozhodnutí je samozřejmě na něm.“

Vedle nemovitostí má Frýdek rád i akcie. Ne žádné divoké příběhy o kryptu, rychlém zbohatnutí a sázce na jednu kartu. Spíš známé značky, dividendy a dlouhodobé držení.

„ČEZ. Citibank, kupoval jsem ji za 46 dolarů, teď je kolem 120. Mám rád dividendové akcie, nemovitostní věci. Realty Income. Mám Coca Colu. Věřím známým značkám. Nejsem fanoušek krypta, nerozumím mu, nechytlo mě to. Akcie držím dlouhodobě, i když ceny propadnou.“

Tohle je možná dobrý obrázek Frýdkova přístupu k penězům. Nehraje si na investičního guru, ale ví, co mu dává smysl. Menší část peněz si nechává na vlastní akciové nápady, větší část řeší systémově přes fondy a poradce. Do toho nemovitosti. A hlavně vědomí, že fotbalová kariéra není nekonečná.

Ťažký u sportovců doporučuje přemýšlet tvrději než u běžných profesí. Pro mladé lidi obecně připomíná klasické pravidlo osobních financí: deset procent příjmů do krátkodobé rezervy, dvacet procent na dlouhodobé cíle, maximálně třicet procent na bydlení a čtyřicet procent na běžnou spotřebu. Jenže u fotbalistů je podle něj potřeba počítat s tím, že vydělávají sice víc, ale výrazně kratší dobu.

„U fotbalistů, jejichž kariéra je kratší, tak se to snažíme rozdělit na třetiny. Minimálně třetina těch peněz by měla jít stranou,“ říká Ťažký.

Frýdkovu rezervu stavěli hlavně přes fondy. „Nejčastěji jsou to fondy – podílové a penzijní. Jde o jejich kombinaci, jsou totiž zaměřené na různé typy investic – klasicky do dluhopisů nebo akcií, některé jsou nemovitostní. Ty se dají snadněji prodat než samotná nemovitost, máte tak rychlejší přístup k penězům, když je potřebujete.“

Část ukládaných peněz může být dynamičtější, část konzervativnější. A část musí být připravená na horizont tří nebo pěti let.

„Nové peníze nerozdělujeme všechny do dynamických investic. Rozdělujeme to i tak, že víme, že část peněz bude potřeba třeba za tři nebo pět let mít,“ vysvětluje Ťažký.

Frýdek mezitím pořád řeší i čistě fotbalové otázky. V Arisu není v ideální sezoně. Klub chtěl do pohárů, ale nepovedlo se. V týmu se vystřídali tři trenéři. On sám odehrál část sezony spíš jako hráč širší sestavy, i když ke konci zase dostává prostor.

„Představoval jsem si to trochu jinak. Pozice se mi v týmu postupně změnila. Když jsem přišel, tak jsem pravidelně hrál. Pořád ale v trénincích makám, odvádím maximum a chci si říct o šanci. Teď ke konci sezony ji zase dostávám, hraju nějaké zápasy.“

Zároveň už ví, že by po kariéře chtěl zůstat u fotbalu. Minulé léto si dodělal trenérskou B licenci, začal kurz na skauting a plánuje německou školu sportovního managementu. Lákala by ho role sportovního ředitele u mládeže.

„Nevím, jestli je snová,“ říká Frýdek o své kariéře. „Vždy jsem chtěl vyhrát titul, ligu. To se zatím nepovedlo. Také třeba ještě nemám pohár s Arisem, což se mi jinde povedlo. Doufám tedy, že třeba ještě dostanu příležitost a že zvládnu vyhrát pohár ještě s Arisem. Kariéra plyne hodně rychle a myslím, že ta moje je fajn. Šest let už hraju v zahraničí a doufám, že budu ještě déle.“

Dokud bude sloužit zdraví, chce hrát dál. Ideálně v Řecku, kde si rodina zvykla na slunce, školu i místní život.

Pusťte si kompletní povídání s Martinem Frýdkem v FC podcastu.