Česko se v pátek od 20:45 utká v Edenu se sousedním Polskem. Pro osmifinalisty katarského mistrovství světa se bude jednat o první zápas pod novým trenérem Fernandem Santosem, který kromě jiného v roce 2016 vyhrál s Portugalskem Euro.
Proti němu bude stát Jaroslav Šilhavý, který český národní tým vede už od září 2018 a před startem kvalifikace na Euro 2024 překvapil omlazenou nominací, ve které je hned šest nováčků - Tomáš Čvančara, David Douděra, David Jurásek, Matěj Jurásek, Lukáš Sadílek a Martin Vitík.
Reprezentace je tak plná zajímavých mladých hráčů. V úvodním utkání roku 2023 s relativně silným soupeřem by ale ještě bylo vhodnější se spolehnout na už zavedené reprezentanty, u jednotlivých jmen v naší ideální sestavě si dál v textu vysvětlíme proč. Určitě platí, že zkušené jádro pomůže méně zkušeným fotbalistům s adaptací v prvním týmu Česka a založí tím vklad pro lepší budoucnost.
Nominace je postavena tak, že je prakticky každá pozice zdvojená. Bohužel z ní vypadl zraněný Patrik Schick. Složitější je obecně obsazení pravé strany hřiště, kde náš výběr může leckterého čtenáře překvapit.
Vybrali jsme rozestavení 4-2-3-1 jako prakticky jedinou variantu, která absorbuje všechny čtyři aktuálně nejlepší české útočné hráče. Zároveň je to oblíbené rozestavení trenéra Šilhavého a jeho týmu.
A teď už pojďme na to, tenhle náš výběr ukazuje, jak zajímavé varianty národní tým nabízí.
Ačkoliv Staněk aktuálně není v tak excelentní formě jako na podzim a v loňské sezoně, stále je v brance Plzně základním stavebním kamenem. Česká reprezentace je, co se týče brankářů, v obtížné situaci. Tuzemský fotbal totiž u této pozice začal pozdě sázet na hru nohama. Zároveň za sebou má horší období dosavadní jednička Tomáš Vaclík, jenž letos o velkou část sezony přišel kvůli zranění.
Staněk se díky jeho nižšímu věku (26 let) a umění dlouhých nákopů může stát jakýmsi překlenovacím brankářem do doby, než v našem prostředí vyrostou moderní gólmani, schopní pomoci týmu v rozehrávce. Proto by už proti Polsku měl dostat další možnost (zatím má pět reprezentačních startů), před starším Jiřím Pavlenkou (30 let).
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Kapitán Slavie se po svém návratu ze zranění rychle dostal zpět do formy. Jeho pozice v našem týmu může být trochu překvapivá, dlouho na ní už totiž nepůsobil. Jeho všestrannost však na pravém kraji obrany nabízí zajímavé možnosti. Trenér Šilhavý od Tomáše Holeše může požadovat defenzivnější způsob hry, ke kterému je fyzicky dobře připravený záložník uzpůsobený.
Bez balonu se tak může pohybovat na klasické pozici pravého beka a když se nároďák dostane k míči, může se zasouvat spíše na pozici třetího stopera, nebo zkrátka níže postaveného obránce. Tato varianta by se dala využít zejména, pokud se podaří soupeře zatlačit na jeho půli a bude-li tým potřebovat stabilní podstavu pro držení míče. S balonem bude moci Holeš využít své vedení míče, bez míče zase dobré bránění a případně zvládnutí osobnějšího hlídání soupeřova křídla. Je to hráč, který by mohl zvládnout tuto náročnou pozici, a to i díky jeho taktické vyspělosti.
Pokud by na tuto hybridní pozici trenér hledal náhradu, bude to mít s aktuálním výběrem složité. Vladimír Coufal a David Douděra jsou pro tuto roli příliš ofenzivní a špatně uzpůsobení, alternativou tak může být přechod na stoperskou trojku a využití Martina Vitíka.
Hráč řeckého Arisu Soluň podává na severu Řecka vyrovnané výkony, a navíc se profilově hodí na pozici lídra v defenzivě. Češi v utkání mohou těžit z jeho schopností v obou vápnech, a navíc ho mohou ukrýt do středu obranné trojice v době rozehrávky. Jakub Brabec by tak měl ze tří hráčů nejvíc klidu na míči a bude se moci spíše soustředit na otáčení hry.
V týmu je zařazený hlavně jako organizátor defenzivy a zároveň ten, kdo bude zastupovat další obránce a případně i svými schopnostmi ve vápně vynahradí slabiny dalších, kteří ve výčtu této řady zbývají. Nejjednodušší alternativou za Brabce je využití Holeše na nižší pozici, jinou variantu na tuto pragmatickou roli trenér Šilhavý prakticky nemá. Krejčí je jako ortodoxní levák za hry a jiní hráči jsou potřeba jinde.
Na pozici o něco ofenzivnějšího ze dvou stoperů se české reprezentaci nabízí dva hráči: Václav Jemelka a ještě všestrannější Jaroslav Zelený. Druhého jmenovaného by si realizační tým měl proti Polsku ponechat v záloze už jenom kvůli této komplexitě, kdy může nahradit levého stopera i beka.
Teď už však k Jemelkovi. Slabinou plzeňského stopera, kterého Michal Bílek aktivně předělává na levého beka, jsou zejména hlavičkové souboje ve vlastním vápně. Právě z toho důvodu je však důležité mu pomoci jak důrazným Brabcem po pravé ruce, tak dynamickým levým bekem. Jinak je Jemelka slušný na míči, dovede dát dobrou přihrávku směrem nahoru a troufne si i na kvalitní delší míč. Pokud Češi občas využijí na balonu zasunutí Holeše do trojky, mohl by se mu v těchto aspektech otevřít vetší prostor.
Pokud by Šilhavý měl opravdu nutkání posílit levého stopera směrem do vápna může sáhnout po Ladislavu Krejčím, jeho aktuální forma však převážně při držení míče na reprezentační úroveň nedosahuje.
Svůj debut by si proti Polsku měl podle nás zažít levý bek Slavie. Už teď totiž dobře víme, že mu tato pozice s největší pravděpodobností bude patřit i do budoucna a je tedy dobré ho zde začít etablovat. Jurásek je rychlý, dynamický, a navíc má výbornou kopací techniku a skvělý centr. Tyto vlastnosti výborně vyniknou na nejofenzivnější pozici, kterou náš tým v obranné linii nabízí.
Fyzický fond mladého hráče (22 let) mu umožní obsáhnout prakticky celou levou lajnu, blíže středu se tak při držení míče bude moci přesouvat náš adept na levé křídlo. David Jurásek může být také díky jeho slušné výšce (183 centimetrů) využíván jako jeden z cílů pro nakopávané míče.
Přímou náhradu Češi aktuálně nemají, ovšem stejně jako za Jemelku zde případně může figurovat urostlý Zelený, který ostatně podobnou pozici hraje i ve Spartě a minimálně při nakopávaných míčích je ještě použitelnější než Jurásek.
Kapitán reprezentace v našem týmu samozřejmě nesmí chybět. Jsme si však vědomi jeho slabších stránek, a tak jej zařazujeme právě na pozici defenzivního záložníka. Na balonu se tak bude moci Souček místy opřít o celou trojici za sebou, bez něj potom jeho rolí bude zejména sbírat odražené míče a případně také pomoci týmu při delších nákopech. Úkolem Součka by měla být zejména jednoduchá kombinace a pokrytí co největšího prostoru z hlediska defenzivy. Měl by obecně proti Polsku zůstat níž a nechodit moc dopředu, aby pomáhal ve vápně obráncům s Robertem Lewandowskim.
Pokud by bylo třeba sáhnout po změně, může se na tuto roli adaptovat také Alex Král, kterému nechybí výška, a navíc nabízí o něco lepší techniku na míči. V aktuální situaci je však Souček nedotknutelný.
Ikona Slavie je aktuálně dost možná nejlepším hráče celé české ligy. Obzvláště z hlediska kreativity je jeho pozice v Edenu těžko nahraditelná, my však po něm v našem týmu budeme chtít primárně distribuci míče a hlídání tempa hry. Ševčík k tomu má víc předpokladů. Je silný na balonu, má výborné chápání dění na hřišti a dovede se i stáhnout níž a pomoci v rozehrávce.
Díky pevnější pozici Součka by se trenér Šilhavý mohl pokusit odemknout jeho tvořivý klenot. Ševčík by tak mohl pomáhat domácímu týmu v celém průběhu akcí: od výstavby rozehrávky, přes hledání ideální cesty postupného útoku, až na útočnou polovinu a k tvorbě předfinální přihrávku. Pro dobro týmu by se však stále měl pohybovat primárně za balonem, aby měl český tým dostatečnou sílu pro zvládnutí případných brejků soupeře.
Jako alternativa se za Ševčíka nabízí zejména Lukáš Sadílek ze Sparty. Ten ostatně hraje na Letné podobnou roli. Pokud by se Holeš místy stáhnul níž, napodobil by obranou trojici trenéra Priskeho, která otevírá volnost Sadílkovu útočení. Podobně jako Ševčík se Sadílek hodí ve všech herních fázích. Jeho výstavba je slabší, je však o něco dynamičtější a nabízí nebezpečnější průběhy z hlubších prostorů hřiště.
Václav Černý má za sebou skvělý vstup do jara. Od začátku tohoto roku si ve 12 zápasech nizozemské ligy připsal už pět branek a přidal navíc čtyři asistence. Role rozjetého hráče Twente Enschede je v našem týmu zcela klíčová, a to zejména při útocích s dodržením nižší pozice Holeše. Bez balonu by se šikovný křídelník mohl pohybovat na své klasické pozici v meziprostoru, blokovat možnost nebezpečných nahrávek a v případě potřeby i výš napadat. Zkrátka klasická role křídla. Na míči se Černý může přesunout víc k lajně a otevřít tak pravý meziprostor pro větší volnost desítky, či dokonce Ševčíka.
Otevřená pozice Černého by Čechům mohla dodat zajímavou kreativní variantu z pravého kraje hřiště. Jeho levačka by pak do vápna mohla sypat centry nebo zkrátka navádět míč blíž středu a míchat tak soupeřovu obranu. Černý dovede rovněž udělat kličku a poradí si i v brejkové situaci.
Alternativou na tuto pozici je nováček v národním týmu David Douděra. Ten ve Slavii také nastupuje převážně na pravém kraji a zároveň by díky svému hernímu profilu mohl dovolit víc prostoru pro kreativitu zbývajících hráčů, kteří inklinují k jeho kraji hřiště. Oproti Černému by tolik nedržel míč a spíš by rychle kombinoval a nabíhal za obranu. Jsou situace, kdy by se to mohlo také hodit. Kompletně by potom roli Černého mohl zkusit i Matěj Jurásek, který je podobně kreativní a dovede dobře kombinovat.
Ofenzivní záložník Fiorentiny je jednou ze stálic, o kterou se může trenér Šilhavý opřít. Blonďatý levák má své slabiny, mezi které patří zejména bohorovnost při hře bez balonu, při správném využití by však tento neduh mohl být do velké míry zakryt. Místo aktivního presinku by třeba mohl Barák hlídat jednoho ze záložníků soupeře. Pokud potom odhlédneme od tohoto faktoru je 190 centimetrů vysoký čahoun v mnoha aspektech nesmírně platným členem kádru.
Kromě zkušeností a schopnosti se chytře měnit s jinými záložníky a křídly (zejména by mohla být efektivní jeho alternace se Ševčíkem), nabízí osmadvacetiletý hráč také velkou sílu ve vápně soupeře, kterou prokázal mimo jiné v nedávném utkání Evropské ligy proti Sivassporu, kdy vstřelil jedinou branku zápasu. Minimálně ztrácí míč, dá se využít pro nákopy a umí i sbírat odražené míče. Pokud by se kupříkladu podařilo Čechům nalákat soupeře k presinku, nákop jeho směrem by měl velkou šanci skončit nebezpečnou akcí domácích.
V našem týmu by Barák zastával roli desítky bez balonu a s ním by se potom mohl přesouvat na pravou stranu, kterou pro něj uvolní přesunem k lajně Černý. Barák pak může také prodlužovat nakopávané míče pro Jana Kuchtu na hrotu za obranu a samozřejmě doplnit hrozbu Čechů ve vápně soupeře. Alternativou na tuto pozici může za určitých předpokladů být třeba Tomáš Čvančara, druhou možností je potom tvořivější Matěj Jurásek.
Mladý bizon představuje jeden z nejsložitějších rébusů, které před sebou trenér Šilhavý má. Adam Hložek ve Spartě působil nejčastěji nalevo od středu hřiště, a ani po jeho přesunu do Leverkusenu se doposud pozice pro jeho ideální využití nenašla. Role v našem týmu by mu dovolila kousek ze sparťanského období a kousek z leverkusenského působení na falešné devítce. Bez balonu by Hložek mohl působit jako klasické křídlo a při přechodu týmu na tři obránce se mu následně otevře prostor na středu hřiště.
Hložek by také měl možnost stahovat se nízko pro balon, jako to teď dělá ve Spartě Lukáš Haraslín. Podobně jako slovenský křídelník totiž dovede využít momentu překvapení a po stažení níž vyrazit z hloubky za obranu.
Tým by jej také mohl použít pro sbírání odražených balonů. Nalevo by pak mohl vytvořit velmi efektivní dynamiku s rychlým Davidem Juráskem. Podobně jako u Baráka i v jeho případě bude klíčové s ním správně pracovat bez balonu. Hložek obecně musí v tomto ohledu přidat a snažit se být pro tým co nejvíc prospěšný. Ostatně i v Leverkusenu vypadá bez míče velmi odhodlaně.
Alternativou za sparťanského odchovance je Ondřej Lingr, který nabízí velmi podobnou dynamiku sbíhání a zabíhání jako Hložek a zároveň je sehraný s Juráskem nalevo. Podobně jako Hložek může hrozit dalekonosnou střelou a je silný ve vápně. Hložkovu techniku a schopnost jeden proti jednomu potom nahrazuje svou aktivitou v presinku.
Druhého útočníka jako Patrik Schick nemáme. Když je ve formě a zdravý, patří ke světové špičce. Teď ale k dispozici prostě není a Jan Kuchta by v aktuální formě mohl perfektně doplnit náš tým, který se snaží využít větší počet kreativních hráčů. Jeho nabíhání za obranu umožňuje natáhnout vertikálně soupeřův blok a uvolní prostor mezi jeho řadami pro sbíhání Baráka, Ševčíka, Hložka a dalších. Kromě toho by měl být Kuchta vůdcem presinku a primárním cílem do vápna soupeře.
Nelze zapomenout také na umění při brejcích a jeho otravnost pro bránící hráče. Sebevědomý Kuchta dovede na hřišti všechno možné a s ničím z toho se soupeř nechce potýkat. Ideální by však do zápasu bylo ho tlačit k co největšímu využití náběhů na úkor sbíhání níž pro balon. Od toho je v týmu dostatek variant.
Pokud by byla potřeba Kuchtu vyměnit, nabízí se Tomáš Čvančara, který je rovněž silný v pohybu za obranu, a navíc je ještě vyšší a nebezpečnější hlavou. Na druhou stranu však zdaleka není tak silný v presinku. Při něm naopak může Kuchtu nahradit bojovník Mojmír Chytil, který je k tomu velmi všestranným cílem pro přihrávky a dovede dobře řešit některé situace ve stísněných prostorech. Pro náš tým se více hodí Kuchtova konzistence v pohybu za obranu, Chytil je však bezesporu také zajímavou variantou.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
