Kdo neskáče, není Čech? Pokud se něco nezmění, fanoušci národních týmů začnou mizet

Sportovní marketingová agentura 2Score se spojila s agenturou Pragosport a společně s výzkumníky z IPSOS provedli v květnu letošního roku na reprezentativním vzorku populace detailní výzkum. Výstupem jsou unikátní data o mladých Češích, které jsme zatím k dispozici neměli: „Pro generaci Z (lidé ve věku zhruba 10 až 25 let - poznámka redakce) je velmi důležitá atmosféra a zábava na stadionu. Naopak už tolik neřeší, jestli na konci vyhraje jejich tým,“ říká v rozhovoru Svatopluk Smysl, ředitel agentury 2Score.

Co z průzkumu vyšlo?

Jsou tu dva hlavní výstupy. Když se budeme bavit o aktivním sportování generace Z, tak vidíme, že 60 % mladých sportuje. To je velmi dobrá zpráva, ale ještě pozitivnější je, že pouze 10 % nikdy nesportovalo. Když to srovnáme s předchozími generacemi, třeba s baby boomers, tedy Husákovými dětmi (zhruba to jsou lidé od 40 do 55 let - poznámka redakce), tak ti jsou na tom se sportem třikrát hůř.

Pokud se budeme bavit o fanouškovství, tak asi úplně není překvapení, že mladší generace sleduje hlavně kolektivní sporty. Na vzestupu jsou u ní i bojové sporty, biatlon nebo eSporty. Je tam ale i vykřičník, protože obecně u mladých zájem sledovat sport klesá.

Čeká nás teď EURO. Proměníme se zase v národ televizních, fotbalových fanoušků?

To nevíme, ale co nás v datech překvapilo, je poměr mladých, kteří chodí sledovat sport do restaurací a barů. Průzkum totiž boří mýtus o tom, že je to chování hlavně starších lidí. Naopak vidíme, že podle dat denně či alespoň jednou týdně jsou to daleko častěji zástupci generace Z a Y, než lidé z generace tzv. baby boomers.

Když o tom mluvíme, jaký je vztah mladých k národním týmům?

Z průzkumu vyplynulo, že 40 % zástupců generace Z fandí pouze či převážně svému oblíbenému klubu. Ten je pro ně důležitější než reprezentace. Jsou to samozřejmě obecná čísla průřezově přes všechny sporty. Kdybychom se dívali na určité disciplíny, tak by se to mohlo různě pohybovat. Ale rozhodně je to něco, co je pro sportovní svazy výrazně zdvižený prst. Pokud se něco nestane, začnou příznivci reprezentačních výběrů postupně mizet. U Husákových dětí je totiž ten poměr diváků, kteří fandí pouze či převážně svému oblíbenému klubu, pod 20 procenty.

Právě na klubové úrovni teď zažíváme fanouškovský boom - lidé se postupně učí chodit ve stále větším počtu na řadu sportů. Je to zásluha mladé generace?

U ní jsou znát až extrémní rozdíly v přístupu, které u jiných generací tak markantně nevidíme. Zhruba čtvrtina alespoň jednou měsíčně navštíví sportovní stadion. Jenže zároveň skoro 50 % chodí méně než jednou za rok. To nám říká, že je tu obrovský potenciál pro to, dostávat je tam častěji. Musíme ale lépe chápat, co je pro ně atraktivní.

A přesně na to nabídl průzkum poměrně jasné odpovědi: mladí chtějí na stadionu především zábavu, atmosféru. Ve srovnání se staršími lidmi je u generace Z znát i důraz třeba na kvalitu občerstvení. Naopak nás překvapilo, že pro ně není tak důležitá výhra jejich oblíbeného týmu nebo sportovce.

Uměli jste také zjistit, co je od návštěvy stadionů odrazuje?

Je tam jednoznačně vidět, že klíčovým problémem je cena vstupenek. To z dat naprosto svítí. Neznamená to nutně, že by neměli peníze, ale že za ně také nedostávají zážitek, jaký by očekávali. Zjednodušeně řečeno, třeba 500 korun za hokej je pro ně problematických, ale není to problematické v případě koncertu, který jim toho zážitku nabídne víc.

V datech pak také hodně silně rezonuje záležitost, kterou chceme ještě víc prozkoumat, protože nás překvapila. Pro generaci Z je častou překážkou návštěvy stadionů příliš velká koncentrace lidí.

Když teď opustíme fanouškovství a podíváme se na aktivní sportování, jak je to s ním? Měl by se právě třeba fotbal bát o budoucnost?

Obecně vidíme, že pozice sportu je u generace Z v rámci volnočasových aktivit vlastně na chvostu. To vnímáme jako důležitý úkol k výrazné změně pro celé to prostředí - ať už pro sportovní organizace, komerční subjekty nebo i vzdělávací instituce. Je třeba zahájit změnu, aby když mladý člověk přemýšlí, co bude dělat o víkendu, tak aby vedle toho, že pojede na výlet, půjde do restaurace, navštíví nějaký koncert, přemýšlel i o tom, že si půjde zasportovat. Ať už aktivně nebo i pasivně.

Jsou tam i nějaké pozitivní výstupy?

Určitě! Ve srovnání se staršími vidíme u generace Z, že začíná se sportem dřív. To platí pro nás i pro zahraničí. Na druhé straně vnímáme jako velkou příležitost změnit stav, kdy mladí ve věku zhruba 18 až 25 let s aktivním sportováním končí. Musíme se zamyslet, jak je můžeme k pohybu vracet.

Nás totiž zaujalo, že mladí často odpovídali, že na sport v tomto věku už nemají čas. A to je paradoxní a zneklidňující. Víme, že je čeká třeba náročná práce, dítě, hypotéka a další povinnosti. Potřebují přece někde vypustit páru. Z dat ale vidíme, že mladí reagují na apel, že jde o investici do jejich zdraví a jejich života. To je dokáže opět motivovat k pohybu. Musíme být kreativní v tom, jak oponovat jejich názoru, že na sport není čas.

Proč jste se vůbec takovou věc rozhodli zkoumat?

Na jedné straně vidíme, že jsou to různé sportovní organizace, kluby, sportovní soutěže či ve sportu aktivní firmy a značky, které řeší vztah nejmladší generace k aktivnímu pohybu či fanouškovství. A protože jsou to často naši klienti, nechtěli jsme pro ně dělat doporučení či plánovat práci jen na základě neověřených mýtů, ale naším cílem bylo vše stavět na tvrdých datech. Jen tak totiž naše práce může fungovat.

Projděte si podrobné výsledky v grafech: