Tohle byla celkem povedená reprezentační pauza. Při pohledu na áčko a U21 je ale pořád až příliš vidět, jak moc český fotbal zaspal ve výchově některých pozic.
Samostatné téma je problematika křídel a kreativity, tam je ale alespoň potenciál v U21. Opravdová bolest je ale sledovat jak v 80. minutě utkání s Ukrajinou Češi drží míč na útočné polovině, soupeř má minimální tlak na balon a naši hru diktuje na středu dvojice Lukáš Červ – Tomáš Souček.
Tohle není nic proti ani jednomu z nich. Ostatně první jmenovaný už v té době vůbec neměl být na hřišti, protože byl unavený a druhý jmenovaný má stát o 15 metrů blíž brance a doplňovat vápno.
Proč se nepovedlo vychovat generaci záložníků, kteří alespoň trochu cítí hru, jsou přirození na míči a dovedou nahrát? V U21 je dost možná (velmi paradoxně) nejblíž Ondřej Kričfaluši nebo možná Marek Icha.
Osobně mám velké očekávání od Davida Planky (aktuálně v Karviné), kterého jsme měli v U19 (autor působí u této mládežnické reprezentace jako videoanalytik – poznámka redakce) a je výjimečný ve vnímání hry. V lize se této roli přibližují Jiří Boula z Baníku, Michal Beran z Jablonce nebo Jiří Spáčil z olomoucké Sigmy. Nikdo jiný mě ale nenapadá.
Top týmy u nás mohou nabídnout akorát minulou generaci – Lukáše Kalvacha a Petra Ševčíka, kterým ale oběma schází dynamika a reprezentaci už by příliš nepomohli. Jinak hráče na tyhle pozice kupují ze zahraničí (Kairinen, Solbakken), nebo se jim vyhýbají důslednějším rozdělením rolí (Oscar jako ball winner, Zafeiris jako kreativec, Provod jako ballcarrier + nákopy a hra po krajích na obehrání střední fáze).
Jiné týmy v lize zaměstnávají raději bořivé typy a kombinaci nahrazují hrou po krajích a nákopy.
Jedna věc je umět otevřít nízký blok, dát finální či předfinální přihrávku nebo otevřít prostor chytrým postavením mezi řadami. To (s výjimkou záchvěvů Pavla Šulce, Lukáše Provoda a Václava Černého) schází aktuální reprezentaci, ale možná to přinesou mladíci, jako Adam Karabec, Matěj Jurásek, Matěj Šín nebo Tom Slončík.
Druhá věc je umět míč vůbec distribuovat a dostat po zemi do finální třetiny. Nemuset spoléhat na nákopy, probíhání meziprostorů a dopresovávání akcí. Všechno tohle stejně většinou vede jen k centrům, což je snad jediná ofenzivní strategie, kterou si český fotbal přinesl do tohoto období. Navzdory tomu, že i z analýzy, kterou vydal FAČR po Euru, vychází, že centrů a nákopů všude jinde ubývá, a naopak přibývá nahrávek po zemi, což se nám ale zatím vyhýbá.
Když už se na útočnou polovinu dostaneme, vidíme obraz jako ve zmiňované pasáži proti Ukrajině. Červ na Součka, Souček na Coufala, centr z obrovské dálky do statického vápna. Pravděpodobnost úspěchu je, dejme tomu, pět procent, a to jsem ještě velmi (opravdu velmi) optimistický. Alternativou bylo: Červ na Součka, Souček zpátky, Červ pokus o diagonální pas vzduchem do těžkého souboje na Zmrzlého v kraji hřiště. Ten je nepřesný a přichází ztráta.
Chci v našem fotbale vidět hráče, kteří si seskočí ke stoperům a dodají hře technickou expertízu a rytmus. Vyšší úroveň kvality nahrávky, která inspiruje zbytek týmu do každého doteku dát maximální dovednost. Fotbalovou verzi kontrolorů kvality a kontrolorů tempa, kteří se nikdy neschovají, ale budou opakovaně otáčet hru a nahrávat dopředu, dozadu i do strany (protože i to je potřeba).
Naučme naše záložníky nahrávat a že i v tom je krása fotbalu. Aktuální národní tým to možná nepotřebuje od začátku, protože preferuje dynamiku a souboje. I reprezentace ale někdy musí kontrolovat hru, zatlačit soupeře, postavit hráče do vhodných pozic a postupně k ním dostat míč.
Jednou za to poděkují fotbalisté aktuální U21, která je plná kreativců a talentů, kteří dovedou dát gól sami za pomocí jediné nahrávky mezi řady nebo narážečky. I tam ale chybí někdo, kdo by kontinuálně udržoval rytmus utkání a dodával útočícím hráčům dostatek míčů k jejich práci.
Snad se do budoucna dočkáme změny a snad přijde dřív, než se fotbal zase celý změní a my budeme dekády pozadu.
Komentář, který jste právě dočetli, původně vyšel jako post na sociální sítí X na účtu jeho autora.
Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.
Než to ve čtvrtek večer vypukne, můžete se podívat ještě na poslední přípravné zápasy Anglie nebo Francie. O své MS v úterý hrají i ženy. A od čtvrtka už to začne a hned jako druzí na MS 2026 jdou do akce Češi. Máme pro vás přehledný fotbalový TV program na celý tento týden.
„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?
