Brankář Slavie Jan Sirotník si na jaře po 15 letech ve Slavii vyzkoušel jiný svět. Hostoval ve druholigovém Varnsdorfu. Jednadvacetiletý odchovanec sešívaných se teď pro klubový web rozvyprávěl o svých zážitcích, které kromě jiného ukazují, že život profesionálního fotbalisty ve druhé lize nemusí být nablýskaný.
Vypráví třeba o tom, jak třetí brankář ve Varnsdorfu, tedy v klubu, který ideálně chtěl hrát o příčky zajišťující postup do první ligy a nakonec skončil šestý, zároveň dělá maséra. „Takže z tréninku vždycky odcházel o deset minut dřív, aby se mohl připravit. To pro mě byla také zkušenost, vidět takovéto věci, jak fungují v menších klubech. Osobně jsem míval i službu,“ popisuje Sirotník.
Jak taková služba vypadala? „Čekal jsem do konce tréninku, než všichni odejdou, pak jsem odnesl prádlo do prádelny. Ráno jsem pak přijel o půl hodiny dřív, abych zase vše vyzvedl, odnesl do kabiny a rozdal věci klukům. Byli jsme na to tři nejmladší kluci, střídali jsme se. Ručníky jsme ale museli mít vlastní, takže na prvním tréninku jsem žádný neměl a musel jsem si půjčit,“ vysvětluje.
Varnsdorfský klub hraje domácí zápasy na městském stadionu, kterému se přezdívá Kotlina a má kapacitu 4100 míst, z toho 900 je k sezení. V poslední sezoně tam na zápasy chodilo v průměru zhruba 600 lidí. Jak se tam Sirotníkovi líbilo? „Musím říct, že je to tam pěkné. Hřiště sice má atletický ovál, to nemám moc rád, protože pak opticky vypadá hodně velké, jinak je ale stadion super. Trávník byl dobrý, i když ale musím říct, že byla velká škoda, že se moc nekropilo, byl tak dost suchý. Pak mají jednu umělku, druhé travnaté hřiště, pak tam byla ještě taková trojúhelníková tráva, na které se také trénovalo,“ popisuje.
Sirotník se do varnsdorfské branky po svém příchodu na druhou půlku sezony úplně neprosadil, odchytal tam jen pět z patnácti možných zápasů. Víc si už na podzim druhou ligu zachytal ve slávistickém béčku, za které si připsal sedm startů. Teď se do jeho kádru vrací a měl by chytat ČFL, třetí ligu, do které Slavia B spadla.
„Teď to vypadá, že snad minimálně půl roku zůstanu ve Slavii a uvidí se, co bude v zimě. Moje cíle teď jsou vychytat se a pomoct béčku. Za dva roky mi končí smlouva, vím, že je ještě čas, pak se ale uvidí, co bude dál,“ říká. Doufá, že mu zkušenosti z Varnsdorfu pomohou. Třeba v tom, že si bude vážit podmínek, které má ve Slavii, s jejímž áčkem teď byl na kondičním kempu v Rakousku.
V pátek se po zimní pauze znovu rozehraje druhá liga. Je první v hierarchii profesionálních lig – viděno odzdola. Jaký je její současný stav, atraktivita a naplňuje svoji roli v systému českých fotbalových soutěží? A co a jak zlepšit?
„Bylo nás tam pět gólmanů, i tak to ale byla velká dřina. Bolely mě nohy, zabrat mi daly už i schody. Naštěstí jsme ale měli perfektní regeneraci, po tréninku jsme chodili do bazénu a do studené vody. Makalo se mi dobře a jsem rád, že jsem se opět dostal do tvrdého tréninku.“ V Rakousku si Sirotník pochvaloval i speciální brankářské tréninky, které mu ve Varnsdorfu chyběly.
Mluvil i o cestování na zápasy. „Se slávistickým áčkem jsem procestoval Evropu. Někdy jsme remcali, že je to dlouhé, náročné, být čtyři dny pryč. Ale s tím, co jsem teď prožil ve Varnsdorfu, se to nedá srovnat. Jezdili jsme autobusem v den utkání, někdy jsem vstával ve tři hodiny ráno, ve čtyři se odjíždělo od stadionu na zápas, který začínal v 10:15. Někdy člověk usnul, někdy ne. Snad jen do Třince jsme jeli den předem. Něco předvést po pěti hodinách v buse je dost složité,“ říká s úsměvem.
A jak vypadal ve Varnsdorfu život mladého hosta mimo fotbal? „Byl jsem na ubytovně vedle stadionu, pokoj jsem měl s Davidem Ludvíčkem, který tam ale většinu času nebyl, protože studuje na FTVS. Dojížděl do Prahy na zkoušky a přednášky, většinu času jsem trávil se třemi spoluhráči, se kterými jsme hrávali karty. Byl jsem rád, že jsme nebyli pořád na telefonu a nekoukali na sociální sítě, ale měli jsme dobrý společenský život. Na ubytovně nás celkově bylo asi osm nebo devět, ve čtyřech jsme se často scházeli a hráli karty, nebo šli na večeři. Chodili jsme na nákupy do Kauflandu a vařili jsme si,“ vypráví na klubovém webu.
Co se spoluhráči vařili? „Koukali jsme na různé recepty a zkoušeli to podle nich. Vláďa Dufek vymyslel skvělou věc, dělali jsme tortillu se sýrem, šunkou, okurkou a paprikou, to jsme zabalili, dali na pánvičku, pár si jich udělali a zase šli hrát karty. Kluci si dělali i čínské polívky, já jim radši nic moc nevařil, protože nevím, jestli by mě pak z ubytovny nevyhodili. Nejsem nijak rozmazlený, takže toho moc nepotřebuji. Měl jsem postel, všechno potřebné tam bylo,“ dodal.
Exotika, velká jména i absentující favoriti. To je fotbalový turnaj pod pěti kruhy. Jestli máte chuť na zápasy na slavných francouzských stadionech, můžete vyrazit…
Daniel Samek má za sebou dva roky v italském Lecce. K titulu se Slavií tam přidal mistrovskou trofej v ceněné Primaveře. Juniorskou ligu už ale hrát nechce a teď doufá, že se už brzo přesune do Serie B, o čemž právě jedná. O své italské cestě vypráví v rozhovoru s FC.
Jak se pracuje v klubu, který pohledem zvenku v poslední době vypadal jako rozbitý? Ve velkém rozhovoru o tom mluví Zdeněk Psotka, sportovní manažer Zbrojovky.
