Obranu jsem měl na párku, přiznává Douděra. V čem je Trpišovský výjimečný?

Jednoslovné odpovědi? Nic takového. Obsáhlé formulace doplněné gestikulací, upřímná vyjádření bez obvyklých frází. „Jsem emotivní, možná až moc,“ říká David Douděra s úsměvem, když sedí v tréninkovém úboru ve VIP prostorách vršovického Edenu. Tři dny před startem nové sezony jsme s obráncem či záložníkem Slavie probrali novou červenobílou formaci 3-4-3, odchod Davida Juráska do zahraničí i důvody, proč se spousta českých hráčů v dresu pražských S neprosadí.

Před pár měsíci bych mluvil s pravým bekem pražské Slavie, teď už s pravým wingbekem. Jak vám nový post ve změněném rozestavení sedí? Jde o ideální kompromis mezi obráncem a záložníkem?

Když jsem v osmnácti začal hrát v lize, cítil jsem se lépe na beku. Vyhovovalo mi, že mám před sebou celé hřiště. Když ale jako mladý kluk začínáte, všichni vám řeknou, že na obránce nemáte zkušenosti, takže jsem v Dukle hrál záložníka. V Boleslavi jsem pak hrál v záloze i beka. A tady na Slavii jsem se snad už vyhrál natolik, že je mi to jedno. Platí tu totiž jedna skvělá věc.

Jaká?

Trenéři po nás chtějí to, co umíme. Takže ať budete hrát kdekoliv, vždycky budou chtít využít vaše silné stránky. V mém případě třeba náběhy. Ale samozřejmě se každá pozice v něčem liší.

Všechno má svůj vývoj. Do Slavie jste přicházel jako pravý bek do čtyřčlenné defenzivy, přitom vám trenér Hoftych v Boleslavi řekl, že neumíte bránit. Jak to s odstupem vnímáte? Byla to křivda, nebo na jeho slovech něco bylo?

Asi od všeho trochu. (usmívá se) Samozřejmě mě to tehdy hrozně mrzelo, celkově byly chvíle, kdy jsem to angažmá neprožíval dobře a chtěl i skončit. Ale pak jsme si s trenéry vše vyříkali a dnes chápu jejich názory i postoje. A pravdou je, že vždycky jsem myslel spíš na útočení. I ve Slavii na mně noví trenéři pár věcí zkritizovali.