Sparťanský zápas století. Barcelona padla, Letná snila o finále Ligy mistrů

Byl to večer, kdy Sparta sahala po něčem, co dnes zní skoro neuvěřitelně: po finále Ligy mistrů. Prvního dubna 1992 na Letné porazila Barcelonu 1:0 a ještě před posledním kolem skupiny živila reálnou naději, že si zahraje o nejcennější evropskou klubovou trofej. Rozhodl Horst Siegl, jehož gól patří k nejslavnějším momentům sparťanské historie.

Přitom cesta do tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí nebyla pro Spartu vůbec snadná. Po mistrovství světa 1990 přišla o řadu opor, odešel i trenér Jozef Jarabinský a ligová sezona 1990/91 se dlouho nevyvíjela dobře. Ještě v polovině soutěže byla Sparta až pátá. V zimě ale přišel trenér Dušan Uhrin starší a mužstvo na jaře vytáhl k titulu, který znamenal vstupenku do nejprestižnější evropské soutěže.

Ročník 1991/92 byl přelomový. Byl poslední pod starým názvem a zároveň prvním, v němž se objevila skupinová fáze — tehdy ještě místo čtvrtfinále. Fotbalová mapa Evropy se navíc měnila spolu s politikou: soutěž hráli naposledy mistři Sovětského svazu, východního i západního Německa a zcela jiný kontext měl i start anglických klubů po zákazu z 80. let.

Sparta se do skupiny musela nejprve probojovat přes dva těžké soupeře. V prvním kole přežila dramatický dvojzápas s Rangers, kdy o postupu rozhodla až v prodloužení vlastní trefa skotského obránce po akci, u níž byl znovu Horst Siegl. Ještě větší senzaci pak předvedla proti silnému Marseille, které patřilo k evropské elitě. Po prohře 2:3 ve Francii doma na zaplněné Letné vyhrála 2:1 a slavila další velký skalp.

Právě proti Marseille ukázala Sparta sílu, která ji zdobila celou sezonu: odolnost, odvahu a schopnost zaskočit i papírově silnější soupeře. Francouzská média po odvetě chválila český tým za nátlakovou, moderní a sebevědomou hru. Sparta si tím vysloužila místo ve skupině s Barcelonou, Benfikou a Dynamem Kyjev — tedy mezi absolutní evropskou špičkou.

Ani tam nehrála jen do počtu. V Barceloně prohrála těsně 2:3, doma porazila Dynamo Kyjev 2:1 a s Benfikou dvakrát remizovala 1:1. Před předposledním kolem ztrácela na první Barcelonu tři body a v Praze ji čekal zápas, který všechno zdramatizoval.

Na Letnou tehdy dorazil Cruyffův slavný Dream Team skoro v plné síle. V sestavě Barcelony byli Zubizarreta, Koeman, Guardiola nebo Laudrup, Spartě naopak chyběl Jiří Němec. Trenér Uhrin ale ukázal odvahu a vsadil i na téměř neznámého Romana Vonáška. Sparta se Barcelony nezalekla, hrála aktivně a po Sieglově gólu z 66. minuty zápasu zvítězila 1:0. Fanoušci hnali tým dopředu a Letná zažila jeden z nejsilnějších večerů své historie.

Do posledního kola tak šla Sparta s reálnou šancí na finále. Jenže v Kyjevě se jí zápas nepovedl a Barcelona zároveň doma porazila Benfiku. Letenští skončili ve skupině druzí a sen o finále se rozplynul těsně před cílem. I tak šlo o mimořádný úspěch, který dodnes zůstává jedním z největších v historii českého klubového fotbalu.

Celý příběh má navíc ještě silnější rámec. Barcelona tehdy přes těžkou skupinu se Spartou dokráčela až ke svému vůbec prvnímu triumfu v nejprestižnější evropské soutěži, když ve finále porazila Sampdorii. Byla to sezona, v níž Johan Cruyff definitivně vybudoval mužstvo, jež vešlo do dějin jako Dream Team. Detaily toho příběhu čtěte v nezkrácené verzi textu.