Sigma se učí být favoritem. „Když ten tlak neustojíš, nemůžeš tu být,“ říká kapitán a bere nás do kabiny

Po návratu do české ligy z Belgie se stal oporou fotbalové Olomouce. Jan Král (27 let) je jedním z kapitánů Sigmy, která se s příchodem bohatého majitele proměnila prakticky ze dne na den ve větší, ambicióznější i kosmopolitnější organizaci. Jinak je na Andrově stadionu téměř všechno.

Viditelná proměna v moderním střihu právě pokračuje na hřišti. Hanáci se učí trpělivě dominovat s míčem, otevírat vyčkávající obranné bloky, přijímat stále ještě nezvyklou roli favorita.

„Kdo ten tlak nezvládá, nemůže v současné Sigmě být,“ říká sedmadvacetiletý stoper.

Na podzim ho vyřadila operace ramene. Zatímco partnerka jde s dvouletou dcerkou na procházku, Král si v rozhovoru pro podcast Hoňte tygra a magazín Football Club najde prostor na obsáhlé povídání do hloubky, jež vás vezme za kulisy olomoucké transformace a smýšlení mezinárodního realizačního týmu.

Sigma poskočila na třetí místo v tabulce. Třízápasová vítězná série započala poté, co jste opustil sestavu. Vidíte tam nějakou souvislost?

Děkuji za takovou otázku hnedka na úvod. Jsem za kluky rád, že se jim konečně daří výsledkově. Je pro nás důležité udělat úspěšnou sérii.

Zamlouvá se vám pohled na tabulku?

Hodně, je to zajímavé. Máme deset bodů, to je super.

Měl jste dilema, zda přetrvávající potíže s ramenem vyřešit operací?

Už v minulé sezoně jsem měl s ramenem problém. Při pádu mi vypadávalo a bylo to častější a častější. Na konci ročníku už mě zlobilo dost. Ale nechtěl jsem z toho ven, protože jsem byl po zranění kolene. Začal jsem přípravu, jenže vypadávání ramene bylo pořád časté. S Jabloncem mi vypadlo dvakrát za zápas. Věděl jsem, že mě čeká operace. Nechtělo se mi do toho, ale jsem za to rád, protože už mě to omezovalo i v normálním životě.

Jak se svádí souboje s vypadnutým ramenem?

Když se podíváte na můj poslední souboj v Jablonci, tak uvidíte, jak se to dá, nebo spíš nedá. Pravá ruka je pro mě v soubojích alfa omega. Spíš než bolest jsem cítil, že ruka je venku. Nějakým způsobem mě to ochromilo, ale už jsem měl takový grif, že jsem si ji uměl dát sám během pár vteřin zpátky a zase jsem mohl hrát dál, jenže už to vypadávalo skoro v každém souboji.

Stihnete na podzim ještě něco odkopat?

Byl bych rád. Doktor mi řekl, že tam spravil všechno, co šlo a uvidíme, jak se to bude hojit. Nedokážu říct, jestli stihnu nějaký zápas, nebo začnu až přípravu.

Při zranění vás znovu spolehlivě nahrazuje Matúš Malý. Parťák do nepohody?

Kluk do party je fantastický. Prostě Slovák. I když jsem byl zraněný s kolenem, tak mě zastoupil dobře, ne-li výborně. A výkony si držel. Zápas s Mohučí doma byl v jeho podání velice dobrý a teďka znovu. Kvůli zranění přitom neměl žádnou přípravu a vstoupil do toho tak, že zase podává výborné výkony.

Sigma pod trenérem Pavlem Hapalem a jeho novým mezinárodním realizačním týmem zásadně mění herní styl, snažíte se dominovat s míčem, otevírat obranné bloky trpělivým postupným útokem. Za kouče Tomáše Janotky jste spoléhali spíš na zisky v presinku a rychlý přechod. Jak mančaftu proměna sedí?

Otočilo se to. Přišli hráči s velkou kvalitou a týmy, co proti nám stojí, to vědí. Jejich taktika je, že spadnou níž a my je musíme dobývat. Teď se to učíme. Je to zápas od zápasu lepší. Dokážeme je otevřít.

Soupeři se snaží vaší vysoko postavenou obranu překonávat nákopy za ni a brejky se jim poměrně daří. Patří víc práce pro stopery k porodním bolestem?

Obrana je fakt vysoko. Chceme ale tak hrát. Měl by se zvládnout prvotní souboj a takový problém by nebyl. Někdy se mi zdálo, že je to faul, že útočník kouká čistě na stopera, nesoustředí se na balon a ten pak propadne za něj. Je také potřeba říct, že hráči, co přicházejí do české ligy, jsou opravdu rychlí. Dřív tady nebylo tolik rychlých hráčů.

Klíčem pro vás obránce ve vysokém postavení je tedy první souboj?

Největší klíč tady na to je čtení hry, vyhodnotit v tu chvíli riziko, kdy balon za mě může přijít. Prostě předvídat. To je jediné, co na to může být. Útočník to má k brance 60 metrů stejně jako já, ale má větší šanci, že mě předběhne.

Není to riziko až příliš velké?

Ale nemyslím si, že by to byla změna, protože i za trenéra Janotky jsme hráli jeden na jednoho, byť jsme nebyli tak vysoko. Když Abdu Sylla nebo Louis Lurvink centrují, jsou vážně hodně vysoko. To se nedělo.

Co po vás trenéři v obranné trojici vyžadují a v čem je největší výhoda vysokého postavení, krátkého hřiště? Že jste blízko u sebe?

Největší rozdíl je v tom, že já měl minulou sezonu 30, 40 doteků za zápas a teď jich je výrazně víc. Převážně se všechno odvíjí od toho, že rozehrávají stopeři. Střeďáci, šestky mají největší čas balon na noze. Krajní stopeři mají přečíslovat soupeře v krajních prostorech.

Můžete pochválit záložníky, že nabídku vám vytváří velkou? Není to jen Baráth s Beranem, ale zatahují se pro míč i Janošek s Krivakem.

Ano, přišli hráči, kteří balon mají rádi a proč jim ho nedat, když jsou na něm šikovní. Cílem je držet balon, nedat ho zadarmo.

Ve světě se od tříobráncového systému ale začíná upouštět.

Tady je na stoperu velká kvalita. A proč to nevyužít, když máte tři kvalitní?

Vaši parťáci z obrany Sylla i Lurvink jsou extrémně rychlí. Pomáhají vám v zajišťování?

Oba jsou ohromně rychlí. Minulou sezonu jsem z toho velice těžil. Měl jsem spíš úkol vystupovat a řešit meziprostor, Abdu mi jistil záda.

Netrnete někdy, co vymyslí? Sylla opakovaně střídá fantastické momenty s propady.

Mně se s ním hraje velice dobře. Musíte se s ním hodně bavit. Vím, na co narážíte, na některé zápasy, třeba s Lechem v Konferenční lize. To je prostě fotbal. Když útočník nedá gól, tak si lidi řeknou, že to je škoda. Když obránce udělá chybu, tak jde strašně vidět. On takový je, ale zase podívejte se třeba naposledy s Pardubicemi, kolik situaci vyřeší. To je neskutečné.

Bývalý trenér Sigmy Tomáš Janotka o Syllovi řekl, že k němu musí specificky přistupovat v kritice, že ne vždy ji hned vezme. Jak si sedíte lidsky?

Každý nějak bere kritiku, já ji také někdy vezmu, někdy nevezmu. To je fotbal, jsou tam emoce, patří to k tomu. Nemyslím si, že by Abdul měl problém s kritikou, když se to s ním umí.

Souhlasíte, že i Lurvink se po pozvolném rozjezdu od příchodu z Pardubic stává větší oporou týmu, co dává i důležité góly?

Ano, pomohl mu na konci minulé sezony gól v Karviné, kdy asi sám zjistil, co je třeba. Na něj se to valilo z médií, jeho cenovka a věci okolo. S někým to zacloumá, s někým ne. Utvrdil se, že týmu dokáže pomoct i góly. A teď vidíme, že ve standardkách je velice silný, potvrdil to už celkem pěti góly od svého příchodu. Nemám úplně načtená čísla ostatních hráčů, co se týče soubojů, snažím se koukat na sebe, ale nepřijde mi, že by je prohrával, nebo v nich propadával. Naopak mi přijde hodně pevný.

Komunikace v defenzivě probíhá anglicky?

Znám nějaká slovíčka i francouzsky, ale Abdu se mi směje, že to moc neumím. Oba kluci jsou super. Louis se učí česky. V komunikaci není žádný problém. Celá komunikace na hřišti už je v angličtině. I na stadionu.

Jste levák, ale hrajete uprostřed, Lurvink je pravák a hraje nalevo. Nebylo by lepší pro rozehrávku, kdybyste se prohodili?

Bylo. Řešili jsme to ještě na konci minulé sezony. Zleva jsem hrál v Belgii a necítil jsem se tam tak dobře jako v prostředku.

V čem?

Vidím hru trošku jinak. Co se týká komunikace k organizaci, tak mi to přijde lepší uprostřed. Prostě takovej jsem já.

Jste silný v soubojích. Rozhodnutí, že budete hrát centrálního stopera ve trojce padlo ke konci minulé sezony před zápasem na Slavii. Pokryl jste Tomáše Chorého a už před zápasem jste říkal, že se na souboje s ním těšíte. Obránců, co se těší na obrovitého důrazného střelce, moc není.

Speciálně s Tomášem to mám moc rád, protože si před zápasem řekneme, že teď se na 90 minut neznáme a válčíme. Pak si podáme ruku, skončilo to. Jsme zase kamarádi.

Na koho se vám hraje špatně?

Vasil Kušej je nepříjemný. Nízké těžiště, hodně změn směru. Vybavuji si, když jsem začínal v lize, tak Milan Petržela, to bylo něco! Jak ten to měl v noze. A ještě Filip Kubala. Jsme velcí kamarádi a souboje s ním také stojí za to.

Tomáš Janotka o vás řekl, že máte dobré postřehy ze hřiště, které trenérovi mohou pomoci. Hodně přemýšlíte o různých aspektech hry, kterou jako poslední vzadu máte před sebou?

Snažím se. Když něco vidím, tak to řeknu. S trenérem Janotkou jsem měl dobrý vztah. On ty názory bral, někdy je nevzal v ten den, ale myslím si, že druhý den se probudil a už nad tím přemýšlel jinak. Je to jedna z věcí, na které pracuji, abych měl dobrou organizaci hry a viděl situace, které na hřišti vidět nejsou, ale na videu ano. Abych měl přehled.

Bude z vás jednou trenér?

Dost mě zajímá práce analytiků, jak oni pracují. Byl jsem se během zápasu s Pardubicemi podívat za nimi nahoře na tribuně.

Jak jste v minulé sezoně přijal odvolání Janotky, se kterým jste vyhráli český pohár a postoupili do osmifinále Konferenční ligy?

On si mě přivedl, zažili jsme tady hodně velké úspěchy pro Sigmu, až historické. Po nějaké době se zase vrátily poháry, takže to bylo spojené s příjemnými emocemi. A ty další věci jsou v kabině a tam by měly zůstat.

Z deseti gólů v této sezoně jste šest dali po standardní situaci. Kdo z trenérů je má na starosti?

Teďka jsem dlouho nebyl s kluky na tréninku, ale ofenzivní standardky měl na starosti Rado Bella a mám pocit, že defenzivu dělal Filip Rydval. První sezonu, co jsem přišel, jsme měli skvělé procento gólů ze standardek. To bylo až strašný, co nám tam všechno padalo. V minulé sezoně nám to ale zase nešlo a teď jsme se k tomu vrátili. Je to velká pomoc.

Co se změnilo? Našli jste v Dominikovi Janoškovi konečně dobrého exekutora po Filipu Zorvanovi?

Když to dobře kopnete, tak pro nás nabíhající je to jednodušší. Druhá věc je, že po té úspěšné sezoně se týmy víc nachystají. Byl to pro ně velký strašák. A teďka je to zase. Dominik to dobře kope, nebo i Fabian Krivak levačkou. Velká síla je také v hlavičkářích, že přišel Louis Lurvink. Pety Baráth má také výborný timing na hlavu a dokáže si to najít. Takže síla je také v nabíhajících.

V kombinačnějším stylu ožil středopolař Janošek. Podle herní mapy vypadá téměř jako volný hráč, i když volnost od trenérů nemá, že?

Za Domina jsme jedině rádi. Potom, co tolik nehrál, si našel místo a potvrzuje, jaký je hráč. Jak říkal trenér, volný být nemá, ale on si to dokáže tak odkomunikovat, že když jde do nějakého prostoru a chce si balon vzít, tak dokáže jiného hráče poslat na svoje místo. V tomhle je výjimečný.

Trenér Pavel Hapal však upozornil na to, že když rozehrává Sylla, může mu pak Janošek chybět v daném prostoru. Automatismy z tréninku nemusí fungovat.

Zase to vezmu trošku z jiného pohledu. Když budeme furt stát tam, kde máme, tak soupeř se na to nachystá a budeme lehce ubránitelní. Domino to dokáže změnit a soupeř na to neumí tak reagovat. O to víc se tam objevují mezírky, které on umí využít. Takže ne, nemůže běhat, kde se mu zachce, ale jednou za čas, když něco takového udělá, tak hráči okolo by na to měli reagovat a prostor, který opustil, by měli obsadit. Dojde k rotaci.

Je tam apel na rozehrávku až do mrtva?

Je to jedna z myšlenek, co po nás trenéři chtějí. Úspěšnost přihrávky po zemi a na kratší vzdálenost je mnohem větší než dlouhého balonu.

Je to z největší části smýšlení portugalského asistenta Jaimeho Monroye?

Jaime Monroy má na starosti ofenzivní část, ale realizák má jednu stejnou myšlenku a to je hrát tenhle fotbal.

Jak moc přizpůsobujete soupeřům vaši rozehrávku?

My se hlavně soustředíme na sebe a Jaime k tomu pak přidá poznatky, kde a jak my bychom to měli vyřešit, abychom jim narušili presink. Ne že bychom něco extra měnili, máme svou strukturu, svou taktiku, ale on jen vypíchne nějaké věci, v čem mají okýnka.

Hrajete záměrně víc přes pravou stranu, kde je v dobré formě Ghali?

V týmu moc leváků není a vlastně všechny to táhne k pravé noze. Takže to spíš hrajeme tam, ale není to záměr. Vyplývá to asi ze hry. Nebo tak si to aspoň vysvětluji.

Jakou posilou bude švédský levý wingbek Anton Ekeroth?

Je to pro něj hrozně těžké. Po pár trénincích nastoupil na Artisu a zvládl to, měl hned áčko. Vstoupil do toho dobře a myslím si, že to bude jenom lepší a lepší, že se bude sžívat s týmem a bude potvrzovat kvalitu, proč ho Sigma přiváděla.

Přináší noví asistenti i nová cvičení do tréninku, která jste ještě neznal?

Podobný styl jsem zažil v Belgii, cvičení byla hodně podobná. Snažili jsme držet balon, takže to pro mě nebylo úplně nové. Nové to bylo v Sigmě.

Trénujete ve stejně intenzitě, ve které hrajete?

Je to jízda, ale spíš tam je apel na detaily s balonem a timing. Ne kam má přijít přihrávka, ale kdy má přijít. Jaime nám mění myšlení, že když jsme pod tlakem, tak to vlastně není vůbec nic špatného, právě pod tlakem spouští soupeř presink a v tu chvíli na ně musíme najít recept. Když je soupeř statický, tak je to těžké. Záleží, jak si to každý přebere v hlavě, jestli když to jednou, dvakrát, třikrát zkazí, ho to ovlivní dál.

Je to něco, co vám ještě v zápasech chybí? Zrychlení průnikovou přihrávkou mezi řady, nebo na rozběhnutého Václava Sejka na hrotu?

Určitě. Venda, tím jaký má fond, jaký je charakter, udělá strašně moc náběhů, rozběhá obranu, unaví ji a z toho pak pramení chyby obránců. Teď je otázka, jestli balon tam můžeme dostat. Myslím, že v některých případech jo, ale to je rozhodnutí hráče s míčem.

Jaime Monroy má životopis opravdu působivý. Ptáte se ho, jak to chodí ve větších klubech, jaká to je dělat asistenta Marcelu Bielsovi?

Skoro po každém tréninku přijde a chce znát zpětnou vazbu, ať na cvičení, nebo na hru. I třeba na obědě nebo na soustřední si k nám sednul. Ptali jsme se ho na Leeds i na trenéry, se kterými spolupracoval.

Celé to zastřešuje Pavel Hapal, trenér a zároveň generální sportovní manažer. V čem je jeho největší síla?

Dokáže vycítit, kdy má něco říct a kdy to má naopak odlehčit. Celkově na to dohlíží. Jeho timing, kdy do toho vstoupit, je fantastický.

Výborné výkony konzistentně podává mladý brankář Jan Koutný, který však stále čeká v sezoně na první čisté konto. Po inkasovaném gólu v závěru s Pardubicemi vypadal dost nerudně, i když jste vyhráli 3:1.

Hnedka jsem za ním šel a říkám mu: To je strašný, viď? Přál bych mu nulu za ty výkony, jak nás podržel na Slovácku. Zasloužil by si to. Byl hodně naštvaný. S Kouťasem máme super vztah, hodně komunikujeme. Je sice mladý, ale má toho odchytáno už dost, takže v jednadvaceti ho jako mladého neberu.

Je jedničkou jednadvacítky, mohl by mít před sebou velkou kariéru, pokud zlepší hru nohami. Je to u něj silné téma?

Slyším na něj někdy kritiku, že to nohami není takové, jde ale o to, co se po něm chce. Když se to po něm nechce, tak ho nemůžeme kritizovat. Koudy si to nezaslouží. Týmu dokáže pomoct takovou mírou, že bych si ho nedovolil kritizovat. Podrží nás zákroky. Když kopne jeden balon do autu, tak mně to je vlastně úplně jedno. Ve všem se dá zlepšovat vždycky, hru nohama ještě vypiluje a bude hodně zajímavý. Když ten kluk slyší od patnácti let, jak má dávat dlouhé míče, tak se to na něm nějakým způsobem podepíše a trvá nějakou dobu, než to zase v sobě jako přepne.

Co vás přiměje k tomu, abyste na hřišti zvýšil hlas?

Strašně málo, protože já se přepnu na hřišti úplně rychle, jsem magor. Naštvou mě věci, na které se chystáme, říkáme si to v týdnu a do páté minuty je neplníme.

V zápase proti Mladé Boleslavi jste měl několik takových důrazných proslovů a také spoustu dlouhých sprintů, jak jste hasil brejky. Nevykázal jste jedny z nejlepších dat za poslední dobu?

Trošku posekám kondičáky. Mě moc za data nechválí. Spíš mi vytýkají, že jsem líný, ale měl jsem tam toho dost. Někdy to ani není o rychlosti, ale o tom, jak čtete hru, o postavení, o tom předcházet průseru. Musím vědět, kde by mohl nastat problém.

V tom utkání jste dvakrát předešel průšvihu bloky střel, které mohly skončit gólem. Máte úmluvu s Koutným, kdy blokovat a kdy mu nezaclánět?

Když projde obránci střela mezi nohama, už na to těžko dokáže brankář reagovat. Ale my máme spíš takovou srandu mezi sebou. I v tom zápase si to kolikrát řekneme. On se mi směje, že mám velkej zadek. Já jsem to v tom zápase dvakrát zblokoval zadkem. Vždycky na mě zařve: To je přesně to, co chci!

Čím se chytáte v zápase? Už při rozcvičce, nebo prvním soubojem, rozehrávkou?

Tohle jsem hodně řešil, když jsem začínal v lize. Hrozně mě to ovlivňovalo. Snažil jsem se dát první přihrávku dobře, zvládnout první situaci. Pak jsem to neudělal a vezlo se to se mnou celý zápas. Fotbal je tak rychlý, že nad tím nemůžete přemýšlet, jestli něco bylo dobře, nebo špatně. Za chvilku je ta situace znova a máte šanci to napravit.

Jak se dělá parta v kosmopolitní kabině? Anebo se to přeceňuje a společná kafíčka nejsou potřeba podobně jako v cizině?

V Belgii se to vůbec nenosilo. Tam jsme byli fakt kolegové. Myslím si, že se to sem trošku dostává, ale já jsem furt zastáncem toho, že parta by měla být. Je to sice klišé ta česká kabina, ale funguje. Vidíme to třeba na Slavii, že má české jádro silné, na to se nabalí další a mají z toho úspěchy. My to máme podobně. Taky máme dobrou partu.

Chodí fotbalisté vůbec ještě spolu na pivo?

Někteří kluci jsou muslimové, ani to pivo nepijí, takže proč by na něj chodili. První moje sezona tady ale byla v tomhle super. Jenže když si to pivo dáte a druhý den je trénink, tak to cítíte. Fotbal se mění, hodně se běhá, je to náročnější na regeneraci. Když si pivo dám, tak to cítím do středy. Takže ve fotbale už to moc není.

Ve fotbale se prolínají různé kultury, navzájem se obohacujete. Hudbu na stadionu před zápasem s Pardubicemi vybíral kamerunský obránce Stéphane Noumbissie. Líbala se vám afromuzika, anebo jste trpěl?

To bylo šílený! Ale oni to poslouchají, tancují na to. Zase si vzal reprák, pustil si to. I Abdu Sylla je takový. Proč ne, když je to dostane do pohody.

Kdo je v kabině hlavní DJ?

Dominik Janošek, ale i Stéphane Noumbissie si hodně bere reprák. Na soustředění se bral ten přenosný a měli ho na pokoji obden. V šatně hraje takový mix, pouští se i francouzský rap, se kterým přišel Abdu a nám se to zalíbilo. Domino pouští zase český rap. Ten dělá i hlavní srandu, Honza Kliment je také vtipný.

Přidávají se i trenéři, nebo si drží odstup?

Z Jaimeho Monroye si děláme srandu, protože furt řeší jenom fotbal. Řeknete mu fór a on vám odpoví s kým trénoval. To odlehčuji, taky občas řekne fór. Rado Bella je takový bulldog, ale také nezkazí žádnou srandu. Hraje s námi i soutěže po tréninku. Vypíchnout musím maséra Míšu Galuse, který s námi hraje bago a má to kvalitu. Trenér Hapal se k tomu furt nemá, tak uvidíme, jestli ho přesvědčíme. A mám pocit, že pan Navrátil (předseda klubu) říkal, že jednou přijde a dá si s námi soutěž.

Nechybí v realizáku vlčák, který po vás dupe, jako to dělal Tomáš Janotka?

Všichni jsou takoví! Když to funguje, tak je to super, ale když něco nefunguje, tak všichni dokáží zařvat.

Celá Sigma se příchodem silného majitele či sponzora v zádech změnila. Máte všechno, co jako hráči potřebujete k rozvoji?

Vnímáme to od prvního dne. Podmínky pro nás jsou dennodenně lepší, ale upřímně je na tom ještě dost práce. Není žádné tajemství, že klub by chtěl tréninkové plochy.

Jak těžké pro vás hráče je i vzhledem k finanční síle klubu přijmout zcela novou roli favoritů ve většině zápasů?

Přicházejí hladoví hráči, co chtějí něco dokázat. To je největší změna. Vidíme to třeba na Šturmovi, který přišel, byl ambiciózní a dostalo ho to do Slavie. I mediální tlak je na Sigmu větší. Když se jelo dřív na Slovácko, tak to nikoho nezajímalo. Teď už to zajímá víc lidí a očekávání jsou větší. Sigma se učí být favoritem. Když to hráč nedokáže zkousnout, nedokáže s tím tlakem pracovat, tak nemá na to být někde výš. Jestli chceš hrát za Sigmu, tak to musíš zvládnout.

Hodnota kádru Sigmy je čtvrtá nejvyšší v lize. Evropské poháry musí být vaším základním cílem?

Tady do toho se úplně nechci pouštět. Myslím si, že by to měl být cíl každého hráče jednotlivě, zvládat zápasy, jak jdou popořadě. Minulou sezonu jsme měli problém zvládat hlavně domácí zápasy. Poztráceli jsme hodně bodů s Teplicemi, s Duklou... To jsou zápasy, kdy body jsou strašně důležité. Cíl by měl být tyto zápasy zvládat za tři body a uvidíme, na co to bude stačit.

Věříte, že díky novému dominantnímu stylu budete obranné bloky lépe otevírat?

Jo, u tohoto stylu jde o to nepropadat panice. Je jedno, jestli dáte vítězný gól až v nastavení. Zkrátka neměnit styl, stát si za tím a věřit tomu.

Žádné panické nákopy od 70. minuty a vytahování stoperů na hrot, ale strojově pokračovat v systému?

Přesně tak. A pak si jen vyhodnotíte, jestli bylo něco špatně v tom systému, anebo byla i náhoda, že jsme prohráli, že faktor štěstí či smůly byl velký.

Jsou pro vás data ze hry důležitá?

V dnešním fotbale toho je hodně. Já osobně moc velký fanoušek dat nejsem. Nemám to rád hlavně vůči své osobě. Stojím si za tím, že ukázaná platí. Když útočník neudělá čtyři náběhy, ale dá dva góly za zápas, tak doručil. A to stejné je v obraně. Když někdo neumí rozehrát, ale z pěti zápasů máte čtyři čistá konta, tak zase doručil.

Držíte palce svým bývalým klubům Hradci a Jablonci v Evropě?

Sleduju oba, v Jablonci mám kamarády, co tam přišli ze Sigmy. A v Hradci ještě taky někoho znám. Klobouk dolů před Hradcem, jak to zvládli. Uvidíme, jak to budou dál zvládat v lize. Není to sranda. My jsme si to zkusili minulou sezonu. Ale hradeckému regionu to pomohlo. Mají nový stadion, jde to nahoru. Nahoru to jde ovšem všude, liga se zvedá celá.

Nakažlivost evropských zápasů jste si zkusili v minulé sezoně. Hádám, že to chcete zažívat pravidelně.

Ano, minulou sezonu jsme byli všichni hodně skleslí, že se to nepovedlo, protože v Evropě chcete hrát. Je to úplně jiný fotbal. Hodně v tom u mě funguje i hlava, zápasy se mi hrají lépe v pozdějších hodinách pod umělým osvětlením. V evropských utkáních máte víc času s míčem než v české lize, pak už jde jen o kvalitu a jakou zvolíte taktiku. Rozhodují detaily.

Sigma má teď víc tým na evropský styl fotbalu. Podobně jako u Sparty tomu výrazně pomáhají zahraniční hráči nezatížení českou školou. Není to svým způsobem obžaloba českého fotbalu?

Po tom volá i česká reprezentace, že chybí hráči, kteří dokáží udělat rozdíl. Já si myslím, že je máme, akorát je neumíme někdy využít. Máme dobré hráče. O tom bychom se tady mohli bavit celý den, co je špatně a co by se mělo změnit. Ano, je to i hráči, co sem přijdou a ten fotbal jim musíte trošku uzpůsobit, jinak by sem nepřišli.

Kdo je nejlepší fotbalista v Sigmě?

Velký předpoklad má Fabian Krivak, dále Domino Janošek. Mně se třeba hrozně líbí i Míša Beran. Ale to bych takhle mohl jmenovat celý kádr. Každý v něčem vyniká a něco má zase horšího. A teď je to jenom o tom, jak to poskládáte.

Kdy to Krivak konečně rozbalí naplno?

Fabi si v první řadě musí nejdřív zvyknout na náročnost ligy. Je velká. Ať si říká každý, kdo chce, co chce, že tady není kvalita... Je tady kvalita a je to náročné. Kdybych se vracel z Belgie bez pokory, tak mě to tady semele.

Pokorně zvykat si musí i další Chorvat Marko Soldo?

Ano, adaptace je důležitá. Někomu to sedne a někomu ne a musí se to naučit.

A váš osobní cíl? V Olomouci jste se stal oporou týmu, smlouvu máte ještě na dva roky. Láká vás znovu zahraničí?

Můj největší cíl je teďka být zdravý. Vím, že když budu zdravý, tak dokáži týmu pomoct, ať svojí kvalitou, nebo tím, co do fotbalu dokáži dát. Zahraničí vás zajímá vždycky, když přijde dobrá nabídka pro mě a pro klub. Musíte se připravit na to, co vám život přinese.