Kniha Kondičák je určená trenérům, kteří hledají užitečného pomocníka pro kondiční trénink jejich týmu. Fotbalistům, kteří chtějí být rychlejší, silnější a méně zranitelní. Ale i hobby sportovcům, co hledají inspiraci. Přečtěte si ukázkovou kapitolu o pohybovém profilu hráče.
Jak vlastně vypadá výkonný hráč? Podle čeho poznáme, že „to utáhne“? A co všechno bych měl jako kondiční trenér o hráči vědět, abych mu dokázal pomoct zlepšit výkon, nebo ho alespoň udržet?
Pohybový profil je jako zrcadlo. Ukazuje, jak se hráč v zápase skutečně pohybuje, kolik toho naběhá, kolikrát zrychlí, kolik sprintů vystřídá za 90 minut. A i když jsou to čísla, která padají do tabulky, za každým z nich je nějaká fotbalová akce, rozhodnutí nebo kontext hry.
V této kapitole se podíváme na to, jak se dá pohybový profil sledovat, vyhodnocovat a využívat a proč dává smysl zajímat se nejen o to, kolik toho hráč uběhne, ale jak to dělá, kdy to dělá a proč. Vedle toho si ale sáhneme i pod povrch. Protože zatímco GPS nám ukáže pohybové parametry (tzv. externí zátěž), existují i ukazatele, které sledují vnitřní reakci těla na výkon – interní zátěž. Tedy jak náročná byla daná aktivita pro organismus konkrétního hráče. Dostaneme se tak i ke kontroverzním tématům, jako je tepová frekvence, HRV nebo práce sympatiku a parasympatiku. Ale neboj, i tady zůstaneme nohama na zemi.
Byli jsme s hráči v posilovně před hlavní tréninkovou jednotkou. Jednomu hráči jsem v minulosti zadal do individuálního programu práci na mobilitě a práci na vytrvalosti v nízkých intenzitách. Říkejme mu Alois. Dle jeho přání. Alois seděl na rotopedu a plnil aktuální zadání: 20 min na level 1 ve frekvenci 70–80 RPM. Byl celkem otrávený, nebavilo ho to. Do toho mi hrdě říkal, že byl včera ve fitku. „Byl bys na mě pyšný. Přidávám si.“ Zeptal jsem se, co že tam dělal. Odpověď byla jednoznačná: „Rychlost a dynamika.“
Opomeňme teď, že dynamikou myslel výbušnost, ale fotbalista nemusí znát odbornou terminologii. Nemusí vědět, že dynamikou se myslí jakýkoliv pohyb, i pomalý. Není totiž důležité, aby on mluvil mojí řečí, ale abych já rozuměl té jeho a dokázal mu věci vysvětlit tak, aby to pochopil.
Vraťme se zpátky k jeho tréninku „dynamiky“. Řekl jsem, že cením jeho zájem o zlepšování, ale jestli je to to, co chceme, v čem si má přidávat. Vlastně jsem vzápětí poukázal na fakt, že má individuální program, který cílí na rozvoj vytrvalosti a podporu mobility. Tak proč ho neplní, když ví, že tam má velké rezervy? Místo toho pracuje na rychlosti, ač je to jeden z nejrychlejších hráčů české ligy.
„Ale velké osobnosti říkají, že máš pracovat na svých silných stránkách, nikoliv na těch slabých,“ řekl mi Alois. A ono to je sice pravda, ale myslím, že tahle myšlenka musí být uchopená komplexně. Nechci interpretovat, jak byla myšlená, ale můj názor zní: „Máš rychlost přes 35 km/hod. V každém utkání předběhneš celou obranu a jdeš na bránu sám 2–3krát. To jsou situace, které se považují za tutovky. V aktuálně pokročilé fázi sezóny jsi šel sám na gólmana už cca 10–15krát. Neproměnil jsi ale ani jednu z těchto situací. To není věcí rychlosti, ale kvality v zakončovací fázi. A další věc je, že nechci, abys chodil střídat v každém zápase v 65. minutě kvůli únavě nebo zranění.“
„Dejme tomu, že máš v rychlosti prostor na zlepšení. Tak se posuneš ze svých 95 % na 97 % onoho potenciálu. Navíc ten potenciál nemusí být jenom věcí dalších odporových skoků. Obzvlášť, když víme, že máš omezenou hybnost v kyčlích, zejména v rotacích. Že koordinace není zrovna tvůj kámoš. A teď řekněme, že na gólmana nepůjdeš sám jenom v 15. minutě, ale ta šance se bude moct zopakovat v 80. minutě.“
Proto vidím v Aloisově případě větší potenciál v práci na jeho slabých stránkách, nikoliv na silných. Je tedy lepší pracovat na silné stránce – rychlosti – místo práce na fotbalových věcech, ať už to bude technika zakončení, nebo rozhodování, když je sám před brankářem? Za sebe, pokud chceme přidat pohybové možnosti, bych rozhodně podpořil vytrvalost, ať už kvůli lepší regeneraci mezi intenzivními běhy, ale taky kvůli tomu, aby hráč vydržel v zápase déle a eliminoval jak únavu, tak křehkost zranění.
Na první dobrou by mohlo být neoddiskutovatelné, že pokud hráč vstřelí v každém utkání 2 góly, nejspíš nebude potřeba přemýšlet o tom, zda je rychlý, zda má tělesnou konstituci dle tabulkových norem apod. Prostě: „Čím více gólů dáme, tím více bodů máme.“ Tento scénář je ale snad nereálný a i hráči, kteří mají nejlepší zápasová čísla, pravděpodobně disponují dobrými pohybovými vlastnostmi.
Takže když opomeneme parametr vstřelených gólů a budeme se držet pohybových kvalit, nejzákladnější čísla, která definují profil hráče v zápase, jsou:
Výše zmíněné kvality definují pohybový profil hráče. Tohle všechno a i víc je možné měřit GPS systémem.
Hráče můžou definovat i vybrané fyziologické vlastnosti, které pak poukazují na interní profil. Mám na mysli:
Domnívám se, že pro sledování výkonu a výkonnosti bude mít navrch počet a efektivita plnění fotbalových činností. Těm může a měl by pomoc pohybový profil hráče (celková metráž, počet sprintů…) a ten může a má být podpořený fyziologickými vlastnostmi.
Osobně se přikláním k dlouhodobému dennímu sledování pohybového profil hráče. Pro praxi mi dává větší smysl vědět, že konkrétní útočník zvládne během zápasu opakovaně vystřelit 15–20 náběhů rychlostí nad 24 km/h – a udělat to i ve chvílích, kdy to po něm hra skutečně vyžaduje. To, zda se přitom jeho průměrná tepová frekvence pohybuje na 135 nebo 170, pro mě není rozhodující.
Pozor, to ale neznamená, že interní ukazatele nemají svou hodnotu. Například sledování HRV nebo poměru sympatikus/parasympatikus (např. přes WHOOP, Oura, Polar apod.) může nabídnout rámcovou informaci o tom, jak hráč zvládá regeneraci nebo jaký je jeho autonomní stav před tréninkem. Jen je potřeba chápat, že nejde o exaktní prediktory výkonu v konkrétní akci – a už vůbec ne o důvod, proč by hráč neměl být schopen sprintovat v 80. minutě. Vnitřní prostředí může leccos napovědět, ale pořád mluvíme o souvislostech, nikoli přímočaré příčině a následku.
Pokud budeme fér, tak ani opakovaný náběh za obranu ale negarantuje správné rozhodnutí a správně zvolený kop, který vede ke vstřelení gólu. Tohle už jsou ale technické dovednosti a kognitivní vlastnosti, na které se v závěru knihy taky podíváme. Teď ale zůstaneme u kondičního tréninku fotbalistů.
Mandorino a kol. (2025) upozorňují, že v profesionálním fotbale vyšší připravenost (freshness & fitness indexy) vedla k vyšší pravděpodobnosti vítězství – ale ne proto, že by hráči běhali víc. Spíš běhali chytřeji. Tedy: vnitřní stav hráče ovlivňuje výkon, ale nikoliv způsobem, jakým bychom ho dokázali přímo a spolehlivě předvídat z HRV nebo tepovky.
Vedle samotného sledování výkonu je ale zásadní otázka: Co s tím dál? Proto se v další části podíváme i na to, jak vypadá pohybový profil hráče podle jeho pozice, jak se liší externí zátěž u krajního beka a útočníka, jaké metriky má smysl sledovat (a které ne), a hlavně – jak tyto informace ovlivňují plánování týdenního tréninku. Protože v praxi nejde jen o to, kolik toho hráč naběhá – ale co s těmi čísly dokážeš udělat v pondělí, úterý nebo čtvrtek, aby byl v sobotu nejlepší verzí sebe sama.
Ve zbytku kapitoly si můžete přečíst o tom, jak pohybový profil využívat v tréninku. Přečtěte si praktické rady z kondičního tréninku profi fotbalistů se zaměřením na jednotlivé posty. Knihu Kondičák vyšla v roce 2025, objednávat si ji můžete zde.
Dokažte, že jste skuteční odborníci, a odhalte fotbalové hvězdy posledních dekád, které už pověsily kopačky na hřebík. Zvládnete náš kvíz bez jediné chybičky?
V osmém díle naší podcastové série o Fortuna lize si povídáme s Jiřím Liškou, výkonným ředitelem ženského úseku Slovanu Liberec.
Telly spouští vánoční kampaň, která potěší všechny, koho nebaví během svátků koukat dokola na ty stejné pohádky a nejradši by pozorovali 22 chlapíků na zeleném pažitu i přímo na Štědrý den. Namísto obvyklých ponožek pod stromeček tak mohou noví zákazníci získat prémiovou televizi plnou sportu s dvojnásobným obsahem. Pro čtenáře Football Clubu máme ještě slevu navíc. Více informací se dozvíte v článku.
