Po zápase se Spartou už se domů nevrátil. Smrt ligového fotbalisty obestírá tajemství

Sobota 14. května 1955. Na pražské Letné se hraje ligový zápas mezi Spartakem Praha Sokolovo, jak se tehdy jmenovala Sparta, a Baníkem Kladno. Domácí vítězí 3:2, ale výsledek utkání bude brzy zcela nepodstatný.

Pro jednoho z fotbalistů hostujícího mužstva je to totiž poslední zápas života.

Antonínu Bryndovi je třicet let. Patří k dlouholetým oporám Kladna, tradičního účastníka nejvyšší československé soutěže. Je to záložník, který vyniká především mimořádnou pracovitostí. Spoluhráči a dobové zprávy ho popisují jako neúnavného běžce, o němž se říká, že má „dvoje plíce“.

Jenže právě na Letné se jeho fotbalový příběh tragicky uzavře.

Během utkání utrpí vážné poranění hlavy. Následuje převoz do nemocnice a dlouhý boj o život. Brynda zůstává více než měsíc v kómatu. Naděje na uzdravení se nakonec nenaplní.

Dne 30. června 1955, tedy 47 dní po osudném zápase, umírá. Zůstává po něm manželka a syn.

Osudná srážka?

Co přesně se během ligového utkání stalo? Překvapivě obtížná otázka, přestože šlo o zápas dvou známých československých klubů.

Podle některých dochovaných zpráv se měl Brynda na hřišti srazit s Antonínem Rýgrem, tehdejším hráčem Sparty a pozdějším významným trenérem.

Historik Roman Jašek, člen Komise pro historii a statistiku FAČR, který Bryndův osud připomněl při pátrání ve fotbalových archivech, ale upozorňuje, že tato verze není potvrzená.

Zajímavou okolností je, že také Rýgr odehrál tehdy svůj poslední zápas kariéry. Zda jeho konec s Bryndovou tragédií nějak souvisel, se však neví. Jakékoli vysvětlení by bylo pouhou spekulací.

Jisté je pouze to, že kladenský záložník utrpěl vážné zranění hlavy, z něhož se už nedokázal zotavit.

V dobovém tisku se přitom podle Jaška objevila zprvu jen stručná informace o jeho převozu do nemocnice. O následném boji o život a jeho tragickém konci se veřejnost dozvídala jen velmi omezeně.

Noviny téměř mlčely

Bryndova smrt přitom rozhodně nebyla událostí, kterou by kladenský fotbal přešel bez povšimnutí.

Po jeho úmrtí bylo tělo vystaveno na místním stadionu, kde se s fotbalistou mohli lidé přijít rozloučit. Následoval smuteční průvod a pohřeb.

V celostátním veřejném prostoru však tragédie zdaleka nedostala takovou pozornost, jakou by podobná událost vyvolala dnes.

„O celé věci se nemluvilo. Komunisté nechtěli, aby se něco takového dostalo do veřejného prostoru, protože to narušovalo obraz masové tělovýchovy, který se tehdy tak intenzivně budoval,“ vysvětlil historik Roman Jašek v rozhovoru pro Football Club.

Podle něj tehdejší režim usiloval o vytvoření obrazu ideální socialistické společnosti, do něhož tragické nehody a selhání příliš nezapadaly.

Zprávy o Bryndově smrti se sice objevily, ale byly velmi stručné. Zmíněna byla také finanční pomoc pozůstalým. Výtěžek z jednoho utkání, přibližně sedm tisíc tehdejších korun, měl připadnout jeho manželce a synovi.

Úplně vymazat tragédii z paměti kladenských fanoušků se tedy nepodařilo. Z širších dějin českého fotbalu ale Bryndův příběh na dlouhou dobu prakticky zmizel.

Kladno mezi fotbalovou elitu

Dnes už může být pro mladší fanoušky překvapivé, jak významným klubem bylo Kladno v první polovině minulého století.

V roce 1926 se stalo prvním mimopražským účastníkem československé fotbalové ligy. V nejvyšší soutěži pak strávilo dlouhé desítky let, zahrálo si Středoevropský pohár a jeho dres oblékaly osobnosti jako Josef Kloz nebo Jan Kadraba.

Právě do tohoto prostředí patřil také Antonín Brynda.

Za Kladno nastupoval od konce čtyřicátých let a stal se jedním z hráčů, kteří svou poctivou prací drželi mužstvo pohromadě. Nebyl největší hvězdou soutěže ani vyhlášeným kanonýrem. Jeho předností byl pohyb, nasazení a schopnost odvést na hřišti obrovské množství práce.

Právě takoví fotbalisté bývají pro mužstvo nenahraditelní, přestože jejich jména často postupně mizí ze statistik i vzpomínek.

U Bryndy však měl tento osud ještě mnohem smutnější rozměr.

Znovuobjevený příběh

Trvalo dlouhá desetiletí, než se tragický osud kladenského záložníka znovu dostal do širšího povědomí fotbalových fanoušků.

Významnou zásluhu na tom má historik Roman Jašek, který se dlouhodobě věnuje zapomenutým osobnostem a událostem československého fotbalu.

Právě on připomněl Bryndův příběh v roce 2025, kdy uplynulo sedmdesát let od jeho smrti. Při pátrání narazil také na mimořádně omezené množství dobových informací o celé tragédii.

Padesátá léta jsou podle historika z hlediska fotbalových archivů obzvlášť problematická. Někdy je obtížné dohledat dokonce i základní sestavy mužstev.

Příběh Antonína Bryndy tak dodnes obsahuje nezodpovězené otázky. Především tu, co přesně se na Letné 14. května 1955 odehrálo.

Jedna věc je ale jistá.

Československá liga tehdy přišla o třicetiletého fotbalistu, který nastoupil k obyčejnému mistrovskému utkání a domů už se nikdy nevrátil.

A jeho jméno si zaslouží, aby nebylo zapomenuto.