Šetří čas, no samozřejmě. Vždyť remíza 0:0 na hřišti jednoho ze soků z popředí tabulky je v postupové matematice strašně cenná. Zvlášť na těžkém terénu promáčeném celodenním deštěm.
Spoluhráči Václava Oplta měli jasno. Pětadvacetiletý brankář Spartaku Hradec Králové si pár minut před koncem zápasu vyběhl pro míč, který jeden ze záložníků TJ Strojárne Martin poslal za obránce. Přihrávka byla příliš dlouhá, hradecký gólman ji lapil a po promáčeném trávníku se s míčem v náručí sklouzl k hranici vápna.
Prásk.
Po míči se vrhl i útočník František Hruška, na kterého pas mířil. Také on ztratil na mokrém hřišti rovnováhu a do ležícího Oplta prudce narazil. „Takových soubojů je strašně moc. Byla to náhoda, smůla. Oni chtěli postoupit, my taky,“ vybavuje si obránce Jan Rolko, který od střetu nebyl daleko.
Oplt byl chlap jako hora, ani prudká srážka s protihráčem pro něj nemusela nic znamenat. Ostatně, s míčem v ruce se ještě zvedl na kolena. „Ještě jsem ho poplácal po zádech a říkám: Vendo, za chvíli je konec, nepospíchej,“ líčí tehdejší pravý bek Votroků Jaroslav Fišer. Ten byl u spoluhráče jako první.
I přes obrovskou chybu Jakuba Surovčíka vyhrála Sparta na hřišti Artisu 2:1 a postoupila do čtvrtfinále českého poháru.
Nejvyšší fotbalová soutěž v Česku chce o víkendu akcentovat u nás často přehlížené, ale stále aktuálnější téma – udržitelnost a odpovědnost za životní prostředí. A právě i svět fotbalu by k tomu měl co říct a přispět, takové je alespoň poselství projektu Sport bez odpadu, který za víkendovou iniciativou stojí.
Sezona 1985/86 začala nenápadně, ale skončila jedním z největších překvapení ligových dějin. Vítkovice porazily favority, získaly titul a i v Evropě zanechaly stopu, která stojí za připomenutí. Tohle je jejich příběh i s hlasy přímých účastníků.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
