TJ Střekov sídlí na jihu Ústí nad Labem. V logu má panorama hradu Střekov na skále. Ten stejný výhled je vidět přímo ze hřiště. Co chvíli slyšíte řinčení vlaků, které se ženou podél Labe. V dřevem obkládané hospůdce otevřené jen v den zápasu se topí kamny. Z nízkých stropů visí pásy barevných vlaječek jak z dětské oslavy. Nahodilou dekoraci doplňují umělé květiny, vlajka a dres Bohemians nebo nápis TJ Střekov vystříhaný z lesklé folie. Na čepu si vyzvedávají první příchozí diváci pivo.
Z druhé strany domu jsou šatny. Chodby mezi nimi jsou oprýskané a vede z nich východ na hřiště skrz starou dřevěnou a plechovou tribunu i s lavičkami obou týmů. Na tribuně sedí jen pár lidí. Zbytek okupuje sektor „klandr“.
Dnes je na programu utkání s Bohušovicemi nad Ohří, které jsou v tabulce páté. Zatímco se do drobného areálu hrnou poslední z dnešních asi pěti desítek návštěvníků, na hřišti už je vlastně rozhodnuto. „To už dostali dva?“ diví se žena, co právě dorazila. „No jo, a hele už mají tři,“ ozve se zpátky. Na tabuli svítí 13. minuta a Střekov prohrává 0:3.
„Pamatuju, jak tady chodívalo třeba 600 nebo snad i tisíc lidí,“ vzpomíná jeden ze starších diváků. Za Střekov hrával, teď se přišel podívat na svého syna. „To už je dávno pryč. Však to vidíte, jak to dneska vypadá,“ podotýká smutně. „Tady se 70 let nesestoupilo z kraje. No a teď? Byla tady šňůra asi 60 zápasů bez výhry. Nebo já ani radši nevím, kolik to bylo,“ doplňuje ho muž vedle něj. Ukazuje se, že je to bývalý dlouholetý trenér Pavel Bednář.
„Hrávali jsme tady výbornej fotbal. Byl tu předseda, který se o všechno staral, sháněl prostředky. Akorát nikdy moc nedbal na mládež, to jsem mu vyčítal. No a postupně se to všechno rozuteklo,“ vysvětluje Bednář, jak se Střekov dostal do problémů. Dnes už zesnulý předseda Střekova Ivo Zíka přivedl před pěti lety ke klubu svého známého. Věřil, že mu bude moct klub předat. Jeho pravé úmysly ale byly podle Bednáře i ostatních v klubu jiné.
Mělo jít hlavně o hřiště, protože to je na rozdíl od většiny ve městě přímo ve vlastnictví klubu. S fungováním Střekova jako fotbalového klubu už se ale moc nepočítalo. Postupně zanikaly mládežnické kategorie, hráči odcházeli a před covidovou pandemií se začalo smrákat i nad celým TJ jako takovým. „Pár hráčů, co se o to zajímali, ale vycítili, že je něco špatně a přiměli předsedu, ještě, než umřel, aby to přepsal na ně,“ popisuje Bednář a dodává: „Naštěstí jsou to chytrý lidi a mají o to tady zájem.“
Jedním z lidí, kteří se Střekova před pár lety ujali, je Miroslav Novotný. „Musel jsem být dneska na střídačce jako vedoucí, dávali jsme dohromady sestavu. Tak už jsem nemohl dělat klobásy a vybírat vstupné,“ směje se. Ještě na podzim hrál. Zradily ho ale vazy v kotníku a na návrat na hřiště už to ve svých 42 letech nevidí. Při začátku obnovy klubu se podle něj chtělo angažovat víc lidí z okolí, postupně ale skoro všechny povinnosti zbyly jen na něj a současného kapitána Rudolfa Vošahlíka.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
Kromě hráčů v českém amatérském fotbale chybí třeba i rozhodčí, trenéři nebo právě lidé ve vedoucích pozicích klubu. „Funkcionáři u menších klubů jsou často pánové v letech, kteří to dělají strašně dlouho, mají k tomu obrovský vztah, ale najít náhradu není vždycky jednoduché,“ potvrzuje Michal Blažej, manažer úseku Grassroots pod Fotbalovou asociací ČR (FAČR).
„Na této úrovni to stojí na dobrovolnících. Teď jich možná trochu ubývá, ale hlavně se mění jejich motivace. Dřív bylo samozřejmé, že lidé přiloží ruku k dílu a udělají něco užitečného. Doba nám to přehodnotila. Zvykli jsme si, že všechno musí být zaplaceno,“ říká Emanuel Hurych z Katedry tělesné výchovy a společenských věd Masarykovy univerzity.
Podle Hurycha navíc postupně přibývá při vedení klubů administrativa. Nároky na trenéry a funkcionáře se zvyšují, přitom mnohdy jsou to právě bývalí hráči nebo rodiče bez konkrétního vzdělání ve sportovní sféře.
Novotný potvrzuje, že z pozice hráče nečekal, co bude muset ze dne na den aktivně řešit: „Když jsme klub převzali, tak na nás začali v administrativě vypadávat i nějací kostlivci ze skříní, museli jsme se všechno naučit. Člověk si najednou musí hledat informace o tom, jak správně hnojit trávu. Teď třeba řešíme, že nám končí správce a jsme v kontaktu s úřadem práce.“
Od hospody skrz přístřešek s posezením a pračkou kolem pastí na myši až k rezavé skládce s pár zaparkovanými auty. Pořád jsme na fotbalovém zápase Střekova? Ano, tudy se člověk dostane na druhou půlky tribuny. Mezi dalšími diváky tu poskakuje několik dětí. Měli tady nejlepší výhled na jediný vstřelený gól Střekova v zápase. Bombastická střela z přímého volného kopu. Alespoň nějaká radost. Dnes se totiž radují hlavně hosté. Dali už devět gólů. „Chcete snad dostat deset?!“ křičí trenér domácích a hned z dalšího útoku dostává odpověď, už je to deset.
Velké gólové příděly tady nejsou nic nového. V minulé sezoně Střekov dostal klidně i přes dvacet gólů. „Věděli jsme, že na to nemáme tým a že sestoupíme. Chtěli jsme to ale odehrát a připravit se na záchranu aspoň té B třídy. Ale vidíte, jak nám to zatím jde,“ krčí rameny po zápase Novotný. Poslední dva roky hrával v týmu se svými dvěma syny. Alespoň nějaká hezká vzpomínka na děsivé sezony.
Místo hráčů krtince. Místo oslav gólů zvuk vrtačky. V Heřmanicích u Oder fotbal minulý rok definitivně skončil. Známé klišé praví: Každá vesnice má hasiče, kostel a fotbalový tým. Realita už je teď ale často jiná.
V areálu už je teď dokonalé ticho. Novotný kulhá přes hřiště a jde vypnout světelnou tabuli. „Hrával jsem tu osmnáct let, věšel jsem tu tyhle sítě, maloval tyhle lavičky, stavěl tyhle schody. Je to srdcovka,“ popisuje. I přes skeptické pohledy místních na konec fotbalu nemyslí. Naopak, má plány: „Máme třeba nově na podzim obnovenou mládež, asi 25 dětí různého věku. Nejde to ale ze dne na den, to se bavíme třeba o horizontu deseti let. Zatím tak přežíváme, ale neinvestujeme, i když je to potřeba.“
Nové ledky na osvětlení, automatické zavlažování, tribuna, nebo třeba schody u vchodu. Novotný všude vidí potřebu investic, jenže teď má klub sotva na provoz. Každý měsíc dává 20 tisíc korun za správce, okolo 10 tisíc za energie, nákladná je i údržba trávníku. To jsou jen hrubé kalkulace Novotného. Bez mládeže do klubu nechodí pravidelné peníze od asociace, jako součást velkého města nedostává tolik pozornosti z veřejného rozpočtu a provozní náklady se tak daří s problémy hradit od sponzorů. Jedním z nich je ostatně i on sám. Díky úspěchům v podnikání si to do jisté míry může dovolit.
„Nejen fotbal, ale celý sport je strašně podfinancovaný. Třeba ty čtyři miliardy korun ze státního rozpočtu, které šly v roce 2022 do sportu, jsou hrozně málo. Výhledově jsme se bavili, že by bylo dobré, kdyby to bylo třeba 18 miliard,“ říká Blažej. FAČR vynakládá prostředky na rozhodčí, náborové akce, podporu vybraných akademií a na program Grassroots trenéři mládeže, kdy je v každém okrese a kraji specialista, co pomáhá nejen s tréninky ale i řízením klubů.
Přímé finance do fotbalu pak putují přes Národní sportovní agenturu. Hlavním zdrojem je dotační titul Můj klub. Pro rok 2023 bude v rámci něj rozděleno 1,5 miliardy korun sportovním klubům, které nabízejí dětem pravidelné sportování dvakrát nebo jednou týdně. Pro fotbalový klub jako Střekov by to znamenalo v praxi dva tisíce korun na dítě na sezonu. I to je jeden z důvodů, proč je pro ně obnova mládeže tak důležitá.
Na období 2021-2025 byl také vypsán titul Kabina na rozvoj sportovišť s alokací 400 milionů korun. Zchátralé zázemí je realitou mnoha klubů působících v okresních i krajských soutěžích. Ve Střekově se naposledy před změnou vedení nepodařila oprava střechy z krajských peněz. Podle Novotného by ale právě lepší a modernější areál mohl i díky poloze na okraji města přilákat nové děti. Jenže i přes aktivitu Novotného se nedaří na podobné investice sehnat od místních firem ani drobné sponzorské příspěvky.
„Dřív víc lidí žilo fotbalem a brali si fotbalové aktivity za své,“ hodnotí docent Hurych z Masarykovy univerzity. „Pokud se jedná třeba o jeden závod nebo akci, tak se dají od místních podnikatelů sehnat peníze snáze, ale postavit na tom celou sezonu je opravdu problém,“ doplňuje.
Ani dostatek trenérů, nadšenců ve výborech nebo pěkné šatny a trávník někdy nemusí stačit na prosperitu klubu. Všechno tohle měl třeba klub Český lev Těchlovice, jehož areál leží asi 15 kilometrů po řece směrem na Děčín.
Pro tuto sezonu už ale nepostavil žádný tým. Zničil ho nedostatek hráčů. V Ústeckém kraji jen po minulé sezoně končily třeba taky Viktorie Lom, Jirkov, Lahošť, Sokol Bořislav, Havraň, Hlubany nebo Líšťany. Celkem v Česku za posledních šest let skončilo 131 klubů. V roce 2022 jich fungovalo 3339.
Na facebookové stránce Střekova po dnešním debaklu visí vzkaz od kapitána: „Omlouváme se všem fanouškům, co ještě chodí na naše zápasy.“ Jenže právě při pohledu na situaci okolo nich, je vlastně jejich utrápené přežívání úspěch.
Zatímco kapitán a trenér mládeže Vošahlík prohru těžce kouše, Novotný sní o tom, jak by jednou mohla mít hospoda otevřeno pořád a lákala by projíždějící z vytížené cyklostezky. Sní o lepší budoucnosti postavené na křehkých základech.
Co když nenajde náhradu za stárnoucího správce? Co když protékající střecha spadne? Co kdyby i oni dva přestali mít chuť věnovat svůj čas, nervy a peníze klubu? Novotný se hořce pousměje a zahledí se směrem na hrad Střekov: „No, tak nic. Konec.“
Ve čtyřdílné reportážní sérii o těžkostech amatérského fotbalu už vyšlo:
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
