VAR rovinu nevyčaruje. Nedělejte z fotbalu bezemoční matrix

03. květen 2022
Sdílejte:
Základní pravidla platí přes 120 let. Teď jsme k nim přidali touhu po absolutní přesnosti. Fotbal bez emocí ale nechcete, tak to s technologiemi nepřehánějme.
VAR v praxi při milánském derby. | Foto: ph.FAB/Shutterstock.com

Sobotní odpoledne se líně přehupuje do svojí druhé poloviny. Sedíte na tribuně a sledujete zápas. Druhý poločas běží už nějakých dvacet minut. Nic zásadního se na hřišti neděje.

Kamarádi kolem sjíždějí sázkové kurzy na mobilech a spekulují, jestli raději nepřihodit něco na kříž, protože absolutně nic nenaznačuje, že by se tahle leklá podívaná měla změnit v gólové dostihy. Některým dokonce začíná připadat, že odpoledne strávené s manželkou v Ikei může za určitých podmínek nabídnout více adrenalinu – zvláště, když není kde zaparkovat.

A najednou to přijde. Odražený míč za hranicí velkého vápna. Nějakých 20 až 25 metrů od brány. Hráč se do toho opře a míč nezadržitelně směřuje křížně do levého horního rohu brány. Brankář se ani nehne. Míč vymete pavučinu. Je to tam! Propuknete v neutuchající euforii, endorfiny se vám vyplaví do krve a pocit štěstí vás doslova rozzáří zevnitř. Z druhé strany hlediště se ozve zoufalé zahučení, u fanoušků soupeře nastupuje masová deprese.

Je jedno komu fandíte, takový gól se vám nesmazatelně zapíše do paměti. Stane se námětem mnoha hospodských debat a klubových legend podlitých hektolitry piva, aby jí dodaly na šťavnatosti. Bude to buď ta nádherná nechytatelná žíně, kterou trefí někdo jednou za kariéru, nebo odporná haluz, která byla k chycení a je to na vyhazov trenéra a změnu majitele. Záleží na úhlu pohledu.

A to je i cíl volného seriálu autorských komentářů Levej vingl, ve kterém na vás zhruba jednou za měsíc čekají neotřelé pohledy na fotbal, na jeho historii a společenskou funkci. Ne vždy se trefím do černého, tj. vašeho vkusu, ale budu se snažit ukázat, že fotbal nekončí u brány stadionu. Naopak za ní teprve začíná. Každopádně můžu slíbit, že se pokusím být zábavnější, než klasická česká víkendová holomajzna!

Podle pravidel

Rozcvičku máme za sebou a můžeme přejít k prvnímu tématu. Co dělá moderní fotbal fotbalem a co ho odlišuje od pouhého bezhlavého běhání za mičudou? Pravidla. Proč je vlastně máme a k čemu jsou nám dobrá?

Jste v klubu?

Čtvrtletník tvořený českými a zahraničními autory plný pestrých článků o fotbale a jeho společenských souvislostech. To chcete!

Chci!

Je to už otřepané klišé: moderní fotbal se zrodil ve druhé polovině 19. století v Anglii. Uprostřed právě probíhající průmyslové revoluce. Nebyl to tehdy žádný pozvolný vývoj, byla to spíš exploze. Než si současníci stačili zvyknout na jeden tovární komín, vyrostlo jich dalších tucet v bezprostřední blízkosti. Domácí výrobu nahradila tovární. Zemi proťala železnice a nic se nezdálo nemožné. Zásadním způsobem se měnila i společnost. Venkov se vylidňoval a nová průmyslová centra rostla neuvěřitelnou rychlostí. Vznikaly první aglomerace. Po roce 1850 už více jak polovina obyvatel britských ostrovů žila ve městech. Nastal čas nastavit nová pravidla.

Do té doby fungovala společnost vertikálně na bázi různých loajalit a vztahů podřízenosti. Ve zkratce řečeno nad vámi byl pouze Bůh a král, kterým jste byli povinováni bezmeznou poslušností. Není proto divu, že zločiny proti oběma byly vždy posuzovány jako hrdelní. Oni zosobňovali řád – trvalý a neměnný. Až průmyslová revoluce s tímto konceptem podřízenosti notně otřásla.

Věrnost Bohu a králi je jistě fajn, ale jak zajistit loajalitu vlastních zaměstnanců v prostředí továrního provozu? Jako nezbytné se ukázalo zavést i horizontální pravidla, která by jasně vymezovala povinnosti zaměstnanců (práva přijdou na řadu až později), jejich pracovní dobu a výši mzdy. Čas se v tomto konceptu stává důležitou komoditou. Starší vnímání pracovní doby „od slunka do slunka“, tak typické pro agrární společnosti, nahrazují přesné časové údaje a doprovází zvuk tovární sirény hlásící zásadní milníky pracovního dne. Vymezený čas nutí k racionalizaci a systematizaci pracovní činnosti. Jeho využití má být co nejsmysluplnější.

Všeobjímající racionalizace se dotkla také fotbalu. Do té doby se jednalo o hru, ve které často nebyla nouze o zranění či úmrtí. Hra měla prakticky jediné pravidlo, a to dopravit míč nebo míči podobný předmět na určené místo, kterým mohla být například zeď místní farnosti či jiný významný bod v krajině. Nebyla často ani časově ohraničena. Prostě se hrálo, dokud byla chuť a bylo na hru vidět. Když se jí začali v polovině 19. století věnovat mužští příslušníci městských středních vrstev, rozhodli se hru přizpůsobit duchu doby a zbavit jí nálepky kriminální zábavy. Racionalizovali a systematizovali ji.

Pravidla moderního fotbalu se zrodila jednoho podzimního večera roku 1863 v londýnské hospodě Freemanson´s Tavern, kde se sešli zástupci předních anglických vysokých škol. Přes odpor zástupce rugby se podařilo prosadit méně agresivní variantu hry, která vylučovala do té doby přípustný hacking, tj. kop proti nohám protihráče. Ten večer byla v Londýně založena Football Association (FA), která také obratem přijala první pravidla hry v duchu fair play: je zakázáno protihráče nakopnout, nastavit mu nohu, držet ho za dres a hrát rukou.

Dostanou se United zpět na vrchol? Příklad Liverpoolu inspiruje i varuje

Pryč z bídy má Manchester United vyvést Erik ten Hag. Srovnání s Liverpoolem ukazuje, kudy vede cesta zpět na vrchol, nebo do pekla, kde Rudí ďáblové už téměř jsou.

Přečíst

Kromě pravidel se ten večer v Londýně zrodil i další fenomén a sice instrumentalizace fotbalu, kdy nejde o hru samotnou, ale o plnění její společenské funkce a jak má být vnímána okolím. Tehdejší angličtí džentlmeni očekávali od fotbalu, že je naučí týmovosti a pomůže rozvíjet dovednosti, které pak uplatní v armádě a správě britského impéria, tj. sebeovládání, podřízení se celku a dodržování pravidel, jako předpokladu fungování moderní společnosti.

Zavádění dalších pravidel se pak neslo v duchu postupující racionalizace a systematizace hry: 1871 zavedla FA brankářský post a rozhodčího. Do té doby se týmy měly džentlmensky dohodnout. Až do roku 1891 nebyl ale rozhodčí součástí hry, nýbrž se pohyboval jako dnešní čároví pouze za lajnou. Postupně se standardizovaly rozměry hřiště a branek. V roce 1870 omezila FA počet hráčů definitivně na 11. Šest let předtím zavedla volný přímý kop a roh, roku 1866 pak postavení mimo hru – offside.

Zajímavé, že to nejdůležitější pravidlo o době trvání zápasu dvakrát 45 minut se uzákonilo až roku 1896. Tím byl dotvořen obraz fotbalu jako moderního sportu.

Nechtějme dokonalost

Jak vidno vše z toho přetrvalo dodnes. Jen se z nás k tomu všemu stali ještě vyznavači bigotní přesnosti a systémových řešení. Konečně může být naplněn duch fair play v jeho plné šíři. Máme přece VAR!

Ten zamezí veškerým nepřístojnostem, protože to, co nám hru kazí je chybující lidský faktor. Když od chytrých hodinek na zápěstí mohu očekávat přesné údaje o čase, aktuálním tepu, počtu kroků a zmeškaných hovorů, proč stejnou přesnost nevyžadovat od fotbalu? Proč z něho nevyzmizíkovat chybující lidský faktor? Otázka zní: opravdu to tak chceme?

Počet rozhodčích se za ta léta znásobil. Jednu chvíli už nám nestačili hlavní a čároví, zkoušeli jsme i brankové. Hra je pro lidské oko až moc rychlá, proto potřebujeme technologie, řekli byste. Za sebe říkám, proč ne, ale v rozumné míře. Vraťme fotbal v duchu na plácky, kde je „za tři rohy penalta“, jak zpívá Jaromír Nohavica, a jediným VARem jsou matky vykloněné z okna svolávající k večeři. Udržme balanc mezi technologiemi a hrou samou.

Aktuální zkušenosti z jarní části české ligy ukazují, že ani nasazení technologií nezaručí stoprocentní férovost. I když, jak pevně doufám, nemusíme už brát v potaz něčí „notičky“. Stále však zůstává chybující lidský faktor znásobený nezkušeností mnohých rozhodčí.

Opusťme tedy zlaté tele technologií, absolutní přesnost nám stejně nezaručí. Používejme je s nadhledem, smiřme se s tím, že chyby budou i s videem. Nechtějme mít z fotbalu bezemoční programovatelný matrix. Až nám nová pravidla a technologie začnou brát radost ze hry, raději to zabalme. Na virtuální tribuně si pivo a klobásu dáte nanejvýš jako shluk pixelů!

VAR bych...

Související články

V obraně doleva, na křídle doprava. Manuál k levákům

Kdo chce hrát s leváky, měl by vědět, jak na ně. Jde o jiný fotbalový druh, který si svou specifičností říká také o specifické využití. V Česku se zatím nejvíc řešilo, kam s nimi v obraně, protože Sparta tam nedávno měla jejich přetlak. I v útoku by se ale mělo pracovat s ohledem na jejich výjimečnost. Vysvětlíme vám proč a v čem jsou jiní.

Taktika

Přečíslili střed a hru tvoří z kraje. Pět hráčů, kteří změnili fotbal

Dynamické změny v posledních 20 letech byly často inspirovány konkrétními hráči a jejich jedinečným herním stylem. Vybrali jsme pět z nich, kteří změnili chápání svých pozic, nebo dokonce přímo vytvořili nové role a výrazně tak přispěli k proměně fotbalu.

Taktika

43-6-6. Slavia po evropských pohárech válcuje ligu, ukazuje pětiletá bilance

Sázkaři bývají na zápasy po evropských pohárech opatrní. Čeká se, že by v lize týmům mohla dojít energie. Slavia ale ničím podobným netrpí. Od sezony 2018/19 získala z ligových zápasů, které následovaly po zápasech v Evropě 82 % možných bodů. Je to lepší bilance, než má sama v dalších ligových zápasech i než má Plzeň.

Slavia
Popup se zavře za 8s