Druhá světová válka zanechala na tváři Berlína hluboké jizvy. Město v troskách připomíná výjevy z apokalypsy a jen pomalu se do něj vrací život. K tomu se přidává nastupující studená válka, kdy sovětský vůdce J. V. Stalin hodlá z Berlína učinit hlavní město sovětského záboru Německa a nařídí v červnu 1948 jeho pozemní blokádu. Tím chce donutit bývalé spojence (Velkou Británii, Francii a USA), aby Sovětům podstoupili svoje okupační zóny v západní části města.
Jen díky duchapřítomnosti západních spojenců, která vede ke zřízení leteckého zásobovacího mostu, nevypukne v obklíčeném západním Berlíně hladomor. Blokáda je nakonec po téměř roce Sověty odvolána, situace se ale dál vyhrocuje a k jejímu zklidnění přispěje až vznik dvou na sobě nezávislých německých států. Zatímco Německá demokratická republika (NDR), která vznikne ze sovětské okupační zóny, se hrdě hlásí k ideálům Marxe, Engelse a Lenina, vznikne spojením západních okupačních zón jako její protipól Německá spolková republika (NSR).
Tento nový stát budovaný na liberálně-demokratických principech začlení do svých hranic také území západního Berlína a učiní z něho jednu ze svých spolkových zemí. Většina tradičních berlínských fotbalových klubů se tak ocitá v městském státě s necelými 500 kilometry čtverečními, který je ze všech stran obklopen územím socialistického konkurenta. Na rozdíl od západního Berlína se východní Berlín stává hlavním městem NDR. V NSR – i díky svízelné geopolitické pozici západního Berlína – se centrem státu stane Bonn.
Faktické rozdělení města se neblaze podepíše také na fotbale. Zpočátku ještě existuje společná městská liga, která ale po rozdělení země vezme za své. Spolu s NDR vznikne také Oberliga – vůbec první celostátní liga na německém území, která nahradí starší pohárový model německých mistrovství. Německý fotbalový svaz (DFB) v NSR ale nadále trvá na prověřeném modelu německých mistrovství, kdy proti sobě nastupují vítězové regionálních svazových soutěží. Berlínská městská liga se tím definitivně omezí pouze na kluby západního Berlína.
Na rozdíl od východního Berlína je ten západní zcela odříznut od zbytku země a má stále větší problémy s konkurenceschopností v rámci celoněmeckého mistrovství. Mimo jiné také proto, že se hráči do obleženého města, které se v mžiku může stát epicentrem třetí světové války, zrovna nehrnou. Navíc chybí i tolik potřebné finance.
Pro většinu tehdejších mistrů Berlína se tak stávají „konečnou“ již předkola německého mistrovství. Za vše hovoří marná snaha Herthy BSC v sezóně 1957/58, kdy po nadějném vedení 1:0 proti 1. FC Kaiserslauternu opouští hřiště s debaklem 1:14. Přitom tradice a předválečné úspěchy předurčují Herthu k tomu, aby v novém státě jako přední reprezentantka Berlína hrála daleko důstojnější roli. Jak se ale říká, doma není nikdo prorokem.
Koncem 50. let vyroste Herthě vážný konkurent v podobě klubu SC Tasmania 1900. V letech 1958 až 1964 vyhraje klub z čtvrti Neukölln čtyřikrát berlínskou městskou ligu, dvakrát bude vicemistr a k tomu ještě přidá pět vítezství v městském poháru. Na rozdíl od Herthy dokáže hrát důstojnou roli v celoněmeckém mistrovství a může se vykázat kladnou účetní bilancí. Není proto divu, že činovníci Tasmanie očekávají, že je DFB upřednostní při výběru týmů do nově připravované Bundesligy.
Po letech přešlapování udělá DFB roku 1962 zásadní rozhodnutí a konečně kývne na vznik celostátní profesionální fotbalové soutěže pod názvem Bundesliga. Nová liga je plánována pro 16 týmů, které se vyberou ze 46 žadatelů z regionálních soutěží. V Berlíně projeví zájem účastnit se nové soutěže vedle Herthy a Tasmanie ještě klub Viktoria 89.
DFB hodlá vybrat žadatele podle předem daného klíče a posuzuje počet sezón strávených v regionální lize, účast na závěrečných kolech německého mistrovství nebo počet finálových účastí a vítězství v německém poháru. Herthě se v sezóně 1962/63 podaří vyhrát městské mistrovství, což jí poskytne nepatrný náskok v hodnocení před Tasmánií. Vše se ale zdá nadále otevřené, než do výběru vstoupí „dodatečná“ hodnotící kritéria.
Přípravu na letošní mistrovství v Kataru nepodcenili. Budovat začali už před dvanácti lety a nelitují při tom nejen peněz, ale ani životů. Při výstavbě infrastruktury umřelo několik tisíc zahraničních dělníků. Jednomu z nich teď dáme tvář, byli jsme v Nepálu za jeho rodinou.
Poměrně záhy padne rozhodnutí, že vítězové regionálních mistrovství ze sezóny 1962/63 mají automaticky zajištěno místo v nové Bundeslize. Hodnotící komise DFB také rozhodne, že každé větší město může mít pouze jednoho zástupce. Toto pravidlo vede až k absurdním odůvodnění výběru, kdy například v případě Mnichova komise odmítne žádost Bayernu s tím, že se mu na rozdíl od Mnichova 1860 nedostává dostatečné sportovní minulosti.
Hertě nakonec stačí, že si aktuálně zajistila vítězství v městské lize a na ostatní kritéria nemusí brát zřetel. Činovníci Tasmánie sice hlasitě protestují a pokoušejí se rozhodnutí zvrátit mimo jiné poukazem na falšování účetnictví ze strany Herthy, ale není jim to nic platné a musejí se spokojit s dalším působením o patro níž.
Hertha by ráda v Bundeslize hrála důstojnou roli a před sezónou mocně posiluje. Z Essenu se jí podaří například přilákat mladého obránce Ottu Rehhagela, který v metropoli nad Sprévou nakonec stráví tři roky. V samotné soutěži to ale ze strany Herthy není žádná sláva. Dva roky po sobě se zachraňuje na poslední chvíli a jediným, čím se významně zapíše do statistik jsou návštěvy jejích zápasů. S průměrem 36 tisíc diváků na zápas je druhá v celé Bundeslize.
Po dvou letech mezi elitou následuje ale sešup o patro níž. Nemohou za to ani tak výkony na hřišti jako spíše zákulisní praktiky bývalého hráče a tehdy člena vedení Herthy Wolfganga Holsta, který má na starosti hráčské akvizice. Získat kvalitní hráče pro berlínské kluby je vzhledem k napjaté politické situaci po stavbě berlínské zdi a izolaci města od zbytku země téměř nemožné. Jediné, co je dokáže přesvědčit, jsou vysoké finanční částky vyplácené jim pod rukou za souhlas s přestupem.
To se ale nelíbí berlínským fotbalistům, kteří tuto praxi veřejně kritizují. Oni tu přece hrají a žijí bez finanční motivace, tak proč jí mají dostávat přespolní? K tomu všemu kontrola účetnictví ze strany DFB odhalí nesrovnalosti ve výši 192 tisíc německých marek, které byly použity právě na přestupové prémie nových posil. Nepomůže ani Holstova obhajoba, že se jedná o běžnou praxi v rámci Bundesligy. Hertha je s okamžitou platností přeřazena o patro níž.
Pokud se chcete něco dozvědět o bývalé NDR, máte v Berlíně řadu muzeí, která vám přijdou vhod. Nebo můžete vyrazit na fotbalový zápas místního Dynama. Na stadionu někdejšího desetinásobného šampiona, už roky usazeného ve čtvrté nejvyšší soutěži, jako by se totiž zastavil čas.
Kdo ale zaujme její místo? DFB se s tím opět moc nepáře a ukáže na Tasmánii, aniž by respektovala aktuální rozložení sil v berlínské městské lize. Pravděpodobně tím chce odčinit předchozí křivdu a upřednostnění Herthy při zakládání Bundesligy. Tasmánii je rozhodnutí DFB tlumočeno dva týdny před začátkem ligy. Vedení klubu je jasné, že hráčský kádr není pro Bundesligu konkurenceschopný.
Většina hráčů působí na amatérské úrovni a má svá zaměstnání. Najednou je musejí překotně vypovědět a klub shání narychlo posily, což je na přebraném přestupovém trhu téměř nemožné. Přesto se Tasmánie této výzvy nelekne a v prvním zápase nového ročníku poráží na Olympijském stadionu senzačně Karlsruhe 2:0. Zbytek působení v Bundeslize se ale promění v přehled negativních superlativů, které dosud nikdo nikdy nepřekonal.
Tasmánie vstřelí nejméně branek bundesligové historie (8) a na oplátku jich nejvíce obdrží (108). Vybojuje 8 bodů (dle starého systému počítání, kde výhra byla za dva body), zažije 31 zápasů bez výhry a v neposlední řadě zaznamená nejvyšší domácí porážku (0:9 s Meidericherem SV, dnešním MSV Duisburg). Stane se svým způsobem městskou legendou a za svoji odvahu podniknout tuto sebevražednou misi si získá dodatečně uznání a respekt.
Východ Berlína žije v té době soupeřením mezi armádním týmem Vorwärtsu a Dynamem, které reprezentuje bezpečnostní složky. V 60. letech pak vznikne ve východním Berlíně další prvoligový klub. Union si časem vyslouží přívlastek kultovní. Ale o tom až příště.
Až na Benita Mussoliniho většina evropských diktátorů fotbalu neholdovala. Adolf Hitler viděl pouze jeden zápas a stačilo to, aby na něj zanevřel. Proč se tak stalo, vám prozradí další díl seriálu Pod Kůží.
Není ikoničtějšího stadionu ve střední Evropě, než je ten Olympijský v Berlíně. Historik Filip Bláha se ohlíží za fotbalovými počátky stadionu, které ukazují napjatou situaci v Německu po konci první světové války.
Na jeho stadionu se stojí a stejně tak fanoušci vždy stáli za ním. V době komunismu, kdy měli na stadionu rušičky proti nežádoucím chorálům, i v době svobody, kdy byl blízko krach.
Nový majitel Liberce Ondřej Kania může do českého fotbalu přinést svěží vítr. Bude jeho projekt úspěšný? V čem se musí Severočeši z posledních sezon poučit? Jaké jsou vhodné posily? A jak moc by současný kádr přebudoval pravděpodobný budoucí trenér Radoslav Kováč? Poslechněte si další epizodu Football Club podcastu.
Fotbal není jenom Premier League. Za kopanou se dá vyrazit i za barák. Nebo během dne objet čtyři utkání napříč okresem. A přesně to jsme udělali. S tužkou na poznámky, od juniorky Benešova po poslední tým tamní okresní soutěže. Co jsme zažili?
Přibývá sportovních klubů, které se při správě veškeré agendy spoléhají na moderní technologie a digitalizaci. Výjimkou není ani amatérský fotbal. Funkcionářům i členům oddílu totiž zbyde víc času na sport samotný.
