1. dubna je pro všechny apríl. Vy jste v tento den v roce 1992 porazili 1:0 Barcelonu. Máte vy to datum spojené hlavně s tímto zápasem?
Říkalo se, že to nebyl žádný šprým. Pravda to byla. Je strašné, kolik to je let. Vzpomínky ale navždy zůstanou, byl to skvělý zápas s dobrým koncem. Ten gól si vždycky vybavím.
Dokázal byste ho teď zrekonstruovat?
Petr Vrabec trefil z přímáku spojnici břevna a tyče, míč se dostal na pravý kraj vápna, tam byl Pavel Černý, který se zbavil obránce a dal to před branku. Já jsem se klasicky pohyboval na správném místě a překonal jsem Zubizarretu.
Byl to váš nejdůležitější gól?
Můj sen bylo hrát ligu. Určitě mám v paměti první ligový gól. Dařilo se mi a rozjel jsem kariéru ve Spartě. Jako další milník jsem si plánoval stý ligový gól. Pak ale přišly zápasy Ligy mistrů a určitě gól proti Barceloně patří ke klíčovým. Předcházel tomu ale gól ve druhém kole tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí proti Marseille.
Norské Bodö/Glimt vyřadilo Inter Milán a jeho vítězný gól na San Siru potvrdil, že fotbal hrát rozhodně umí.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



