Ke změnám ve vlastnictví klubů Premier League dochází pravidelně. Špičkový fotbalový produkt a celosvětová značka lákají jak byznysmeny z celého světa, v poslední době především z USA, tak i samotné státy.
Jen pro připomenutí: na podzim loňského roku přešel Newcastle pod saúdskoarabský Veřejný investiční fond, který je pod kontrolou korunního prince Muhammada bin Salmána, faktického vládce země. S odhadovaným jměním ve výši až 320 miliard liber (tedy skoro 9,5 bilionu korun) je suverénně – a ani tohle slovo nevyjadřuje přesně onen rozdíl – nejbohatším klubem na světě.
Letos na jaře došlo k další změně, ovšem takové, kterou by ještě před půl rokem málokdo čekal. Vinou ruské vojenské agrese na území Ukrajiny a následným sankcím vůči režimu prezidenta Vladimira Putina a desítkám lidí z jeho okolí musel Roman Abramovič prodat Chelsea, ze které od svého příchodu v roce 2003 vybudoval mimořádnými investicemi celosvětovou značku. A de facto odstartoval konec starých časů.
Vezměme to ale od začátku. Když fotbal v Británii nabíral v 80. letech 19. století na popularitě, většina klubů fungovala na základě demokratických principů. Byly vlastněny i kontrolovány hráči a členy. „Například Aston Villu řídil devítičlenný výbor a každý z těch devíti byl zvolen na základě hlasování 382 členů klubu,“ napsal Jim Koeghan ve své knize Punk Football.
Aktuální sezona je po delší době přelomová: do národního koeficientu teď už nejvíc přispívá Plzeň. Předstihla Slavii. O kolik? A jak jen tom Sparta? Všechno si rozebereme v přehledných tabulkách.
Slavia v evropské juniorské lize sahala po senzaci na hřišti Benfiky. Dvěma krásnými góly se o to postaral nigerijský talent Mubarak Suleiman
Je zajištěný, ale nerozhazuje. Jak to vysvětluje dětem? A proč jim nekupuje každý rok nový telefon? O tom mluví bývalý hráč PSG, Hamburgu nebo Newcastlu David Rozehnal.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
