Přestupy teenagerů do velkých klubů jsou riskantní. Říkají vám něco jména Jan Šebek nebo Jakub Sokolík? První se vydal v 15 letech z Plzně do Chelsea a vydržel tam pět sezon, po kterých se vrátil do Jablonce, následně vystřídal další kluby a nikde se neprosadil. Připsal si jeden ligový start a ještě před dovršením třicítky ukončil kariéru. Obránce Sokolík zase zamířil ve stejném věku z Baníku do Liverpoolu, z něj putoval na několik hostování po nižších soutěžích a profesionální dráhu uzavřel ve 25.
Na druhou stranu třeba Jaroslavu Plašilovi tahle cesta vyšla. Momentálně by se dalo mluvit o „holandském“ úspěchu Michala Sadílka a Václava Černého, i když kariéra toho druhého trpí pod vlivem častých zranění. Kdo z nás by si dovolil odmítnout nabídku z velkého klubu, se kterou máte možnost využívat jeho moderní zázemí a poznat hráče, které znáte jen z televize?
Na otázku, zda je lepší odejít do zahraniční akademie, nebo se snažit prodrat českým prostředím, okusit dospělý fotbal a pak až usilovat o přestup ven, jednoznačně odpovědět nejde. Každopádně stále existují mladí Češi, kteří zvolili první cestu a snaží se prosadit v různých zemích Evropy.
Jižní Korea, první soupeř Česka na MS 2026, došla v roce 2002 na domácím turnaji překvapivě až do semifinále. Vedl ji tehdy Guus Hiddink. Tajemství své práce nám dnes 79letý Nizozemec detailně popsal ve velkém rozhovoru, který je součástí FC knihy. Jako ochutnávku pro vás tady na webu máme část, kde popisuje právě korejské dobrodružství.
Pierre Littbarski hrál tři finále mistrovství světa za sebou. To poslední, vítězné, ale málem nestihl. Ve čtvrtfinále italského šampionátu v roce 1990 ho zranil Jozef Chovanec. Německý driblér pak celou noc léčil koleno, mlčel před trenérem Franzem Beckenbauerem a do finále šel i s poškozeným vazem.
Na trávník během MS 2026 vyběhnou také Bafana Bafana, El Tri nebo třeba Socceroos. Poznáte, které přezdívky patří kterým reprezentacím?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
