Přestupy teenagerů do velkých klubů jsou riskantní. Říkají vám něco jména Jan Šebek nebo Jakub Sokolík? První se vydal v 15 letech z Plzně do Chelsea a vydržel tam pět sezon, po kterých se vrátil do Jablonce, následně vystřídal další kluby a nikde se neprosadil. Připsal si jeden ligový start a ještě před dovršením třicítky ukončil kariéru. Obránce Sokolík zase zamířil ve stejném věku z Baníku do Liverpoolu, z něj putoval na několik hostování po nižších soutěžích a profesionální dráhu uzavřel ve 25.
Na druhou stranu třeba Jaroslavu Plašilovi tahle cesta vyšla. Momentálně by se dalo mluvit o „holandském“ úspěchu Michala Sadílka a Václava Černého, i když kariéra toho druhého trpí pod vlivem častých zranění. Kdo z nás by si dovolil odmítnout nabídku z velkého klubu, se kterou máte možnost využívat jeho moderní zázemí a poznat hráče, které znáte jen z televize?
Na otázku, zda je lepší odejít do zahraniční akademie, nebo se snažit prodrat českým prostředím, okusit dospělý fotbal a pak až usilovat o přestup ven, jednoznačně odpovědět nejde. Každopádně stále existují mladí Češi, kteří zvolili první cestu a snaží se prosadit v různých zemích Evropy.
Lukáš Ambros obléká zelené barvy Wolfsburgu, Matěj Náprstek naskakuje za Norimberk, Matouš Krulich střílí góly za Turín a Baník za Hoffenheim vyměnil před pár týdny Alex Honajzer. Známá je skupina brankářů v Anglii (Kovář, Jaroš, Mastný, Vítek), brankářskou naději mezi tyčemi má Česko v Adamu Stejskalovi také v rakouském Salcburku.
Když nic jiného, tak se dá sázet na to, že se zahraničním angažmá více porostete jako člověk. Poznáte, jak to chodí jinde, naučíte se cizí jazyk a osamostatníte se od rodiny. Nikde navíc není psáno, že kdyby mladí fotbalisté zůstali v Česku, dopadli by, co se fotbalové kariéry týče, lépe. I tady spousta bývalých mládežnických reprezentantů nakonec profesionální fotbal nehraje.
Football Club se spojil se třemi fotbalovými talenty, které působí na prvotřídních adresách v zahraničí a přináší jejich profily a pohled na věc.
Když Radek Vítek odcházel ze Sigmy Olomouc do Manchesteru United, bylo mu 16 let a zajímal se o něj i jiný anglický celek. „Nejdříve jsem absolvoval stáž v Southamptonu, který ihned projevil zájem, ale pak jsem byl na zkoušce i v United a rozhodl jsem se pro ně,” poodkrývá pozadí přestupu mladý český brankář.
Radek Vítek se rozhodl opustit domácí prostředí a vydal se bez většího váhání do Anglie. „Bavil jsem se o tom s rodiči, ale měl jsem už předem víceméně jasno, že to chci zkusit. Zatím jsem velice spokojený. Měl jsem základy angličtiny ze školy, ale je obrovský rozdíl pak přijít do společnosti Angličanů a dorozumět se s nimi,” vypráví Vítek. V Manchesteru United působí i jeho dva čeští i brankářští kolegové - 22letý Matěj Kovář a 20letý Ondřej Mastný.
V minulé sezoně Vítek pravidelně nastupoval za výběr do 18 let, se kterým skončil v lize třetí a podařilo se mu vyhrát FA Youth Cup, když ve finále na Old Trafford před téměř 70 tisíci diváky hráči United porazili Nottingham Forest. „Celá cesta pohárem byla neuvěřitelná a budu na ni vzpomínat celý život,“ říká bezmála dvoumetrový rodák ze Vsetína.
Zachytal si i v mládežnické Lize mistrů (UEFA Youth League), kde předvedl několik dobrých výkonů a z pěti zápasů v základní skupině, ke kterým nastoupil, pomohl ke čtyřem vítězstvím. Pouť jeho týmu skončila už v osmifinále po porážce na penalty s Dortmundem. Jednu penaltu Vítek chytil, další šla vedle, ale i tak to nestačilo. V minulé sezoně český brankář také debutoval v týmu do 21 let, kdy naskočil do dvou utkání, a dokonce si párkrát zatrénoval i s áčkem.
Do budoucna má brankář, jenž si připsal i několik startů v mládežnických reprezentacích, jasné plány. „V nadcházející sezoně bych chtěl pravidelně nastupovat za Manchester United U21 a pokud tomu budou výkony odpovídat, tak jít co nejdříve hostovat do dospělého fotbalu a vychytat se. Snem je Premier League nejlépe v dresu Manchester United a vyhrát nějaké trofeje,” říká cílevědomý gólman, který se nyní musí dostat ze zranění z počátku přípravy.
Samuel Grygar začínal s fotbalem ve Vítkovicích, odkud se po pár letech přesunul do Baníku. Tam začal výrazně ukazovat svůj talent a byl součástí různých krajských i reprezentačních výběrů. V dosavadní kariéře si už vyzkoušel všechny posty, chvíli nastupoval dokonce i v bráně, ale jak sám říká, nejvíc ho to baví ve středu zálohy, kde se jeho pozice v posledních letech vykrystalizovala.
V sezoně před odchodem do Itálie nastupoval za sedmnáctku Baníku a patřil mezi nejvýraznější hráče celostátní ligy, vyčníval hlavně v defenzivních ukazatelích. „Mezi mé silné stránky patří klid na míči, přehled a čtení hry,” říká 17letý záložník, který nastupuje buď jako šestka před stopery, nebo osmička ve středové řadě.
Slavnému Interu Milan se zalíbil na jedné reprezentační akci a do Itálie přestoupil v září 2020 jako čerstvě šestnáctiletý. „Inter mě tak dlouho skautoval a sledoval, že jsem tam ani nemusel jít na stáž. Poté jsem se dozvěděl, že měl zájem i Dortmund a Lyon, ale Inter byl pro mě číslo jedna. Tušil jsem, že to nebude nic lehkého, ale popral jsem se s tím a jsem rád, že jsem odešel,“ říká Grygar.
„Už po prvním měsíci jsem se díky klukům a celkově lidem z Interu cítil v Miláně jako doma. Teď už umím plynule italsky a taky můžu říct, že když jedu do Česka, nejedu domů, ale na dovolenou. Jako svůj domov beru momentálně Itálii,” dodává jeden z pilířů reprezentačního ročníku 2004.
Po přesunu si musel chvíli zvykat na italský fotbal, v první sezoně nastupoval za U18, ale v té nedávno skončené už patřil do kádru U19 a zařadil se mezi nejmladší hráče výběru bývalého rumunského fotbalisty Cristiana Chivua. „Italský fotbal se totálně liší od toho českého, lidé ho více žerou, je důraznější, rychlejší a hráči jsou více zapálení do hry, nechají všechno nejenom v zápase, ale i na tréninku,” popisuje Grygar.
Už si vyzkoušel i tréninky s áčkem, kde byl po boku takových hvězd jako Alexis Sánchez či Lautaro Martínez. „Byl to neskutečný zážitek a zkušenost. První tréninky jsem si trošku zvykal na jiné tempo, ale s každým dalším to bylo lepší. Teď už to dávám v pohodě a bez stresu,” mluví o svých pocitech mladý záložník.
Stejně jako Vítek si i Grygar vyzkoušel mládežnickou Ligu mistrů, kde hrál například proti Realu Madrid a byl i u překvapivého konce Interu hned na začátku vyřazovací části se slovenskou Žilinou.
V nadcházející sezoně by měl patřit mezi opory týmu U19, který před několika týdny ovládl ligovou soutěž, když ve finále, na které zavítala i Grygarova rodina, porazil po prodloužení AS Řím 2:1. Mezi jeho oblíbené hráče patří Frank Lampard a v posledních letech hlavně N'golo Kanté, „Nelíbí se mi jen na hřišti, ale i tím, jak se chová mimo ně,” dodává bývalý člen silného baníkovského ročníku 2004.
Fotbal hraje i jeho mladší bratr Daniel. „Brácha nebyl jako já, nechtěl hned hrát, ale když viděl, že se doma řeší jen fotbal, tak to zkusil. Od doby, co jsem odešel do zahraničí, se neskutečně zlepšil a bere mě jako vzor. Budu dělat všechno proto, abych ho motivoval a pomáhal mu se zlepšovat,“ odkrývá speciální motivaci.
Třetím hráčem do party je Yannick Ferreira Eduardo. Šestnáctiletý útočník se narodil v Kadani české matce a angolskému otci. Když mu byly dva roky, přesunuli se do Nizozemska, kde s fotbalem začínal v šesti letech v Tielu v místním RKTVC. „Dříve jsem do Česka jezdil každý rok za rodinou, ale v poslední době už tam moc nebývám. Češtině docela rozumím, ale mluvit už jsem hodně zapomněl, takže aktuálně zvládám spíš jen základy,“ říká.
V minulé sezoně se v dresu Nijmegenu U17 představil ve 14 zápasech a nasázel devět branek, přitom svoji kariéru nezačínal na hrotu. „Až do 10 let jsem hrál levého beka, fotbal jsem navíc bral dlouho jen jako zábavu, až ve čtrnácti jsem zamířil do akademie Nijmegenu,” popisuje své začátky 189 centimetrů vysoký fotbalista.
Po vydařené sezóně o něj byl velký zájem, spekulovalo se například o rotterdamském Feyenoordu, ale nakonec zamířil do RB Lipsko. „Mohl jsem si vybrat z více destinací, ale Lipsko se mi líbilo kvůli tomu, jak se prezentují a jaké mají plány s mladými hráči. Chci se tady zlepšit a stát se co nejlepším hráčem,” říká.
Stylem hry se podobá Erlingu Haalandovi, ke kterému i vzhlíží. „Jsem rychlý hráč, dávám góly z různých pozic, mám i sílu, ale musím se ji naučit více využívat. Mým vzorem je Erling Haaland hlavně kvůli tomu, jak se dokáže starat o své tělo a jak je ve svém věku dobrý. Můžu si od něj hodně vzít a snad budu jednou jako on,” dodává Eduardo, jenž bude v příštím ročníku nastupovat za Lipsko U17.
Má i český pas a nově také pozvánku na reprezentační sraz U17, kterou obdržel čerstvě teď v pondělí. „Jsem rád, chci hrát za český národní tým,“ říká.
A jaké má sny do budoucna? „Chtěl bych se stát jedním z nejlepších útočníků na světě. Ale byl bych šťastný i za to, kdybych se stal profesionálním fotbalistou, protože fotbal je pro mě v životě všechno,” poodhaluje své cíle levonohý forward.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů.
Jak co nejefektivněji rozvíjet ženský fotbal v Česku? Daří se nám držet krok se špičkou, nebo nám stále víc uniká? A mají ženy dostatečnou podporu od fotbalového prostředí? Ptáme se v dalším vydání naší ankety.
Sparta s Vikingem nehraje jen o vlastní úspěšný start do sezony. Jde i o souboj dvou zemí, které vážně myslí na klíčovou 15. pozici v národním koeficientu UEFA. Návrat na ni znamená víc týmů v Evropě a také lepší vyhlídky na úspěch. Vysvětlíme vám, o co se letos hraje, komu máte přát prohry a jak se vše počítá.
Obraz Berlína jako multikulturního města se utváří přes 300 let. Od počátku 20. století se na tom podílí i fotbal. Odmítání násilí a komercionalizace ze strany fanoušků se v 80. letech v západním Berlíně promítlo do vzniku klubů, které si vetkly společenskou integraci migrantů jako hlavní cíl. A německý fotbal na tom vydělal!
