Daniel Křetínský si navzdory četným investicím i zvýšenému mediálnímu zájmu ve Francii zachovává obraz záhadného miliardáře z Východu. V době, kdy jsou otázky energetiky a životního prostředí důležitější než kdy jindy, tam navíc málokoho zajímá, že se jinak veleúspěšný finančník při svém fotbalovém podnikání se Spartou dlouhodobě trápí. Pojďme se ale nejdřív vrátit v čase na začátek našeho příběhu.
„Naše výsledky jsou jedním velkým zklamáním. K něčemu, co by se dalo nazvat úspěchem, máme velmi daleko. Samozřejmě se vždy najdou pozitivní prvky, ale v tomto případě je jich opravdu strašně málo,“ řekl mi Daniel Křetínský k situaci pražské Sparty v prosinci 2005.
Tehdy šlo o mladého byznysmena, který stál v čele Sparty teprve několik měsíců. Šéfa, který bez problémů doprovázel trenéra klubu Stanislava Grigu na některé tiskové konference a jemuž bylo možné klást otázky. Byla to prostě jiná doba. Doba, kdy se zcela vážně – a ještě celkem oprávněně – uvažovalo o Spartě jako o pravidelném účastníkovi základní části Ligy mistrů.
Po podzimu 2005 ale měli Pražané k nejvyšším cílům hodně daleko. Podruhé za sebou skončili ve skupině Ligy mistrů poslední a v ligové tabulce figurovali až na devátém místě, patnáct bodů za budoucím mistrem z Liberce. Za předchozí tři desetiletí na tom nebyla Sparta po půlce sezony hůř.
Joan García věděl, že to k míči nestihne, ale nehodil flintu do žita. Krizovou situaci pro Barcelonu vyřešil hodně originálně. Tohle musíte vidět…
Ferdinand Daučík se zapsal do historie španělského fotbalu s Barcelonou, Bilbaem a Atlétikem Madrid. Vyhrával velké trofeje, ale jeho kariéra zahrnovala i útěk přes železnou oponu a politické peripetie.
Matyáš Vojta jde do Sparty. Tenhle přestup ukazuje, jak se mění finanční zvyklosti v české lize.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
