Daniel Křetínský si navzdory četným investicím i zvýšenému mediálnímu zájmu ve Francii zachovává obraz záhadného miliardáře z Východu. V době, kdy jsou otázky energetiky a životního prostředí důležitější než kdy jindy, tam navíc málokoho zajímá, že se jinak veleúspěšný finančník při svém fotbalovém podnikání se Spartou dlouhodobě trápí. Pojďme se ale nejdřív vrátit v čase na začátek našeho příběhu.
„Naše výsledky jsou jedním velkým zklamáním. K něčemu, co by se dalo nazvat úspěchem, máme velmi daleko. Samozřejmě se vždy najdou pozitivní prvky, ale v tomto případě je jich opravdu strašně málo,“ řekl mi Daniel Křetínský k situaci pražské Sparty v prosinci 2005.
Tehdy šlo o mladého byznysmena, který stál v čele Sparty teprve několik měsíců. Šéfa, který bez problémů doprovázel trenéra klubu Stanislava Grigu na některé tiskové konference a jemuž bylo možné klást otázky. Byla to prostě jiná doba. Doba, kdy se zcela vážně – a ještě celkem oprávněně – uvažovalo o Spartě jako o pravidelném účastníkovi základní části Ligy mistrů.
Po podzimu 2005 ale měli Pražané k nejvyšším cílům hodně daleko. Podruhé za sebou skončili ve skupině Ligy mistrů poslední a v ligové tabulce figurovali až na devátém místě, patnáct bodů za budoucím mistrem z Liberce. Za předchozí tři desetiletí na tom nebyla Sparta po půlce sezony hůř.
Španělští fotbalisté ovládli mistrovství světa 2026. Ve finále porazili obhájce titulu z Argentiny 1:0 po prodloužení. O vítězi rozhodl ve 106. minutě střídající Ferran Torres. Výhra Španělska je vzhledem k průběhu utkání naprosto zasloužená.
Fotbalisté Slavie zakončili letní přípravu cenným vítězstvím. V Norimberku porazili Olympique Lyon 2:0, přestože se utkání hrálo netradičně na dva šedesátiminutové poločasy a bez branek vydrželo až do 97. minuty. Výhru českého mistra zařídili Samuel Isife a Bryan Ouanda, velkou zásluhu na ní měl také Jakub Markovič, který zneškodnil penaltu Corentina Tolissa. Prohlédněte si sestřih zápasu.
Zápas, do kterého se ani jednomu týmu příliš nechtělo, nakonec nabídl největší přestřelku v historii duelů o třetí místo na mistrovství světa. Anglie vedla nad Francií už 4:0, dovolila soupeři přiblížit se na jediný gól, ale divoký závěr ustála a po vítězství 6:4 slaví bronzové medaile.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
