Daniel Křetínský si navzdory četným investicím i zvýšenému mediálnímu zájmu ve Francii zachovává obraz záhadného miliardáře z Východu. V době, kdy jsou otázky energetiky a životního prostředí důležitější než kdy jindy, tam navíc málokoho zajímá, že se jinak veleúspěšný finančník při svém fotbalovém podnikání se Spartou dlouhodobě trápí. Pojďme se ale nejdřív vrátit v čase na začátek našeho příběhu.
„Naše výsledky jsou jedním velkým zklamáním. K něčemu, co by se dalo nazvat úspěchem, máme velmi daleko. Samozřejmě se vždy najdou pozitivní prvky, ale v tomto případě je jich opravdu strašně málo,“ řekl mi Daniel Křetínský k situaci pražské Sparty v prosinci 2005.
Tehdy šlo o mladého byznysmena, který stál v čele Sparty teprve několik měsíců. Šéfa, který bez problémů doprovázel trenéra klubu Stanislava Grigu na některé tiskové konference a jemuž bylo možné klást otázky. Byla to prostě jiná doba. Doba, kdy se zcela vážně – a ještě celkem oprávněně – uvažovalo o Spartě jako o pravidelném účastníkovi základní části Ligy mistrů.
Po podzimu 2005 ale měli Pražané k nejvyšším cílům hodně daleko. Podruhé za sebou skončili ve skupině Ligy mistrů poslední a v ligové tabulce figurovali až na devátém místě, patnáct bodů za budoucím mistrem z Liberce. Za předchozí tři desetiletí na tom nebyla Sparta po půlce sezony hůř.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Prešovský beton slaví tři čtvrtě století. Vznikl v padesátých letech, názvu se dočkal a největších úspěchů dobyl v šedesátých.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



