Mexická vlna se vrací domů. Pozvánka do země, kde vám hrozí únos

Bubny se ozývají celých 90 minut. Na chvilku utichnou vždycky jen v momentě, kdy desítky neúnavných bubeníků v sektoru za brankou mění rytmus. Ostatní diváci často prudce vstávají nebo se chytají za hlavu, podle toho, co se před nimi zrovna odehrává. A v jednu chvíli se stadionem rozjíždí nesmělá mexická vlna. Jasně. Kde taky jinde? říkám si. I když… Jak to označení vlastně vzniklo?

Po chvíli webového brouzdání zjišťuju, že je to jako se slavným Cimrmanovým čakovickým prakem. Ten mistr vynalezl v Brandýse nad Labem, ale název získal podle místa dopadu první vypálené rány. Podobně mexická vlna vznikla v USA, a to nikoli živelně a spontánně – má i svého vynálezce. Roztleskávač George Henderson ji prý poprvé vyzkoušel při zápase NHL na konci 70. let minulého století, zdokumentována byla v roce 1981 při baseballovém utkání MLB, ale až díky televizním přenosům z mistrovství světa ve fotbale se stala celosvětovým hitem. A protože to byl mexický šampionát v roce 1986, začalo se vlně tvořené vstávajícími diváky v některých zemích říkat „mexická“.

Teď tu sedím na dvacetitisícovém stadionu v půlmilionovém mexickém městě Matamoros a říkám si: Tak to je ona, pravá mexická… K dokonalosti jí chybí hodně, protože slušně zaplněná je pouze hlavní tribuna otevřeného stadionu, který mi trochu připomíná zvětšený spodní prstenec toho strahovského. V dalších částech hlediště najdeme jen malé hloučky. Na umělé trávě před námi se hraje třetí mexická liga, místní Jestřábi (Gavilanes) proti Kukačkám (Correcaminos) z Ciudad Victoria, města na opačném konci státu Tamaulipas na severovýchodě Mexika. Své vlně tu neříkají „mexická“. Pochopitelně, tady je doma, takže pro místní je to jednoduše vlna – la ola.

Nenechte se unést

Během šesti let ve Spojených státech ve mně rostla chuť aspoň jednou se dostat na fotbal v Mexiku. Stupňovala se tím, jak jsem zakoušel atmosféru na americké MLS. Hispánští Američané jsou totiž jednoznačně hlavním důvodem, proč mívají její zápasy skvělou atmosféru. K tomu se v roce 2018 přidala volba pořadatele mistrovství světa v roce 2026. Od té doby je jasno, že se mexická vlna po 40 letech vrátí domů. Loni k tomu přibyla jistota, že třemi mexickými pořadatelskými městy budou metropole Mexico City, Monterrey na severovýchodě a Guadalajara v Jalisco, státu ve střední části mexického západního pobřeží.

Možnost se mi naskytla při reportážní cestě, na které jsem mapoval situaci uprchlíků i život místních obyvatel kolem nejvýchodnější části americko-mexické hranice. Kde jinde snadno splynout a pobavit se s místními než právě na fotbale?

Měl jsem štěstí, Gavilanes zrovna hráli doma v den, kdy jsem měl s lidmi z americké organizace na podporu běženců naplánovaný přechod hranice a natáčení na její mexické straně. Ano, není to zrovna plný dům na slavném Aztéckém stadionu, ale třetí liga taky liga. Beru to jako příležitost k základní ochutnávce fotbalu v Mexiku a poměrů v zemi, která už se celá třese, že za tři roky přes všechny své problémy bude hostit zápasy světového šampionátu. Už potřetí v historii, což se zatím nikomu jinému nepoštěstilo.

Na webu českého ministerstva zahraničí na vás v sekci věnované Mexiku ihned vyskočí titulek: Varování – bezpečnostní situace. Ta je „negativně ovlivněna násilím spojeným s boji mezi drogovými kartely; dalším problémem je závažná pouliční kriminalita (přepadení, krádeže cenností i automobilů),“ upozorňuje česká diplomacie.