Zpoza mraků silně pálí sluníčko. Podle kalendáře je podzim, ale příroda se ještě brání. Bundu jsem nechal ve skříni. Obvykle dost rušná silnice na jihu Brna je v klidu. Autobus do Horních Heršpic výjimečně nemá zpoždění. Nikde davy fanoušků. Žádné bubny, pokřiky. Na první pohled by nikdo, kdo jede okolo, nepoznal, že se tu dneska hraje první liga.
Milá starší dáma vybírá u vstupu do areálu 30 korun. Cenovku má přilepenou na plotu u dětského hřiště, na lavičce vedle kasičku s drobáky. Na skromné tribuně už čeká pár desítek diváků, v hospodě se točí první piva a limonády, venku rozehřívá gril na klobásy, v orezlé boudě u půlky hřiště už se zapíná kamera. Z moderní budovy oddělující areál od silnice se přes štěrk vydávají na hřiště hráčky. Drobný potlesk, nástup a ženský tým Lokomotivy Horní Heršpice rozehrává utkání první ligy proti Slovácku.
Nebýt obrovských růžových cedulí podél hřiště s nápisem 1. liga žen a #holkytaky, celá scéna by vlastně připomínala úplně obyčejný zápas jakéhokoliv okresního přeboru nebo třeba krajské 1. B třídy. Ta se tu ostatně bude hrát jen o pár hodin později v podání A-týmu mužů.
Průběh utkání je poklidný. Na sestavu ženských rozhodčí nikdo sprostě nekřičí. Diváci, které z velké části tvoří rodiny nebo juniorky týmu, během zápasu řeší nadcházející utkání nebo si navzájem sdělují nejnovější historky ze školy a z práce. Pohodový start víkendu by ještě vylepšil nějaký ten gól domácích hráček, ale během dopoledne se z tribuny jen párkrát ozve: „Škoda.“ I přes sympatický výkon domácích fotbalistek v první půli zápasu vítězí Slovácko jasně 4:0.
Při pohledu na tabulku ženské první ligy leckoho praští do očí, že tu má zastoupení prakticky neznámý tým z Brna. Ve výsledcích první ligy žen navíc svítí i dva výsledky 12:0 a jednu z těchhle proher si odžily právě hráčky Lokomotivy na hřišti sparťanek.
Nenechte se ale mýlit, brněnský tým není žádný otloukánek. V první lize se stabilně drží od roku 2017 a ve zmíněné tabulce ho teď najdeme uprostřed. První ligu hrajou i dorostenky a žákyně a ty nejlepší z nich se dostávají do reprezentačních výběrů. Přitom jejich vrstevníci opačného pohlaví bojují v okresních přeborech. Rarita.
„První dvě místa v lize jsou daná. Vyhrává Slavia nebo Sparta. Teď se jim začíná přibližovat Liberec nebo Slovácko, ale stejně jsou ty podmínky úplně jiné. My jsme jediný tým, který za sebou nemá to silné mužské áčko a všechny možnosti jako mají ony,“ říká střední záložnice Denisa Haklová. Studuje na podnikatelské fakultě VUT a pracuje na poloviční úvazek v obchodě se sportovními potřebami. „Mám štěstí, že mi v práci vycházejí vstříc a můžu odcházet ze směny dřív, abych stíhala tréninky,“ dodává.
Ženský A-tým trénuje v Heršpicích čtyřikrát týdně. Podobně jako Haklová kloubí práci a studium většina spoluhráček. Kádr je dlouhodobě dost mladý, sama Haklová už se zapojovala do dění v první lize jako juniorka. Starší hráčky kvůli práci a rodině hrají převážně v B-týmu. „Ty holky nám tu první ligu vykopaly, ale už tomu nemohly věnovat tolik času. Já lítám ze školy, do práce, na trénink, o víkendu zápas a směny. Je to těžké, ale jsem zatím ještě mladá, tak to zvládám. Doufám, že budu moct hrát co nejdéle to půjde,“ usmívá se Haklová.
České reprezentantky Franny Černá a Antonie Stárová mluví v pokračování Football Club podcastu o boji o titul, konfrontacích se zahraničními týmy a o tom, jak se ženský fotbal v Česku za poslední dva roky posunul.
I o víkendu se bude podle nás v ligových soutěžích dařit týmům, které předvedly dobré výkony v evropských pohárech. Přečtěte si analýzy zápasů z české, německé a anglické ligy.
Do Hradce Králové se vrátil dřív, než čekal – po dvou letech v Plzni a Ruchu Chorzów. Přesto se za tím Adam Vlkanova ohlíží s úsměvem. „Zahrál jsem si za reprezentaci, v Lize mistrů, splnil jsem si sny,“ bilancuje ofenzivní šikula. Jedním dechem dodává, že evropské poháry si chce zahrát i v černobílém dresu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
