Získejte mikinu Puma zdarma k ročnímu předplatnému webu

A co kdyby fotbal nevyšel? Souček vzpomíná, jak se mu lámala kariéra

24. duben 2023
Sdílejte:
Tomáš Souček vypráví o kariérních vzestupech i pádech a odhaluje nastavení hlavy, které ho dostalo až ke splnění jeho klukovského snu. Motivaci k dalším úspěchům má pořád velkou, i když neví, kde bude za půl roku. Přečtěte si ukázku z velkého rozhovoru, který vyšel v aktuálním čísle tištěného Football Clubu.
Kapitán Slavie v Lize mistrů.Foto: ph.FAB/Shutterstock

Kariéra se vám lámala někdy v letech 2014 až 2015, když vám bylo 19, 20 let. Je pravda, že vás tehdy odmítli v druholigovém Frýdku-Místku?

Je to tak, byl jsem tam týden na zkoušce a nakonec jsme se nedomluvili. Řekli mi, že to není na to, abych hrál v základní sestavě. To samé se následně stalo i ve Vlašimi. Naštěstí pak přišel zlom v podobě třetí zkoušky na Viktorce Žižkov.

Dostaneme se k němu. Tehdy vám bylo nějakých 19 let, měl jste po těch dvou neúspěších černé myšlenky, že s fotbalem seknete?

Měl jsem to tehdy nastavené tak, že fotbalu dám za každé situace maximum a nějak se to vyvine. Zároveň jsem počítal s tím, že to nemusím dotáhnout na profesionála a musím mít připravenou i jinou cestu. Dodělal jsem gymnázium, přihlásil se na vysokou školu, dostal jsem se na Fakultu tělesné výchovy a sportu a přemýšlel o životě tak, že není jen o fotbale. Chtěl jsem být připravený třeba i na okamžik, kdyby mi kariéru zastavilo zranění. Nakonec jsem na vysokou nešel, protože jsem se ve fotbale uchytil. Pořád jsem věřil, že to vyjde, i když jsem byl po těch odmítnutích zklamaný. Měl jsem za sebou dobré roky v mládežnických kategoriích. Přechod do dospělého fotbalu je obrovsky těžký a já měl štěstí, že ten pozitivní zlom na Žižkově nakonec přišel. Jinak už by to bylo dost složité.

Prý si vás na Žižkově nechali hlavně kvůli tomu, že vás měli zadarmo, že výplatu platila Slavia. Chytil jste se tam a odehrál tam prakticky celé jaro. Co se tenkrát změnilo? Začal jste něco dělat jinak?

Jako mladý kluk jsem na zkouškách byl docela nervózní, a když máte 14 dnů na to přesvědčit někoho o svých kvalitách, tak je to na nějaké zvyknutí si málo. Bál jsem se hrát, něco udělat a na hřišti jsem pak nepodával dobré výkony. Stejně jsem začal i na Viktorce, ale dali mi tam i přesto šanci a po nějakém měsíci přípravy, když jsem se sžil s novým prostředím, jsem ukázal, že jsem úplně jiný hráč než na začátku. Byl jsem rád, že si mě tam nechali, i když jsem byl zadarmo. Opravdu jsem ze začátku neukazoval výkony, na které jsem už tehdy měl. Pak jsem si začal věřit a odehrál kompletní jaro.

Taky jste se tam poprvé spojil s Jindřichem Trpišovským a trenérským týmem kolem něj. Byla jejich role ve vašem oživení významná? Pracovali s vámi líp než trenéři ve Vlašimi a Frýdku?

Trenér Trpišovský sází na hodně pracovité kluky, ze kterých dokáže dostat to nejlepší. Rozumíme si v důrazu na poctivost, myslím, že i kvůli tomu mi dal šanci. Měl jiný přístup než trenéři mládeže, na které jsem byl do té doby zvyklý. Už tenkrát jsem viděl, že kvalita tam je, protože druhá liga je těžká a my jsme v ní dominovali. Kdyby na Žižkově nebyly finanční problémy, tak bychom postoupili. Byla to pro mě obrovská zkušenost, dokážu si teď vážit toho, co mám.

Naše číslo 24

Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.

      To chci!

      Pomáhal jste třeba spoluhráčům finančně? Jestli tomu dobře rozumím, tak vám ze Slavie peníze chodily.

      Chodily, ale vyšel jsem sotva z dorostu a měl tak akorát na živobytí. Vnímal jsem ale, že se tam pomáhalo, jak se mohlo, a když třeba byly prémie, tak se rozdělovaly tak, aby víc dostali spoluhráči, kteří měli rodinu. Všichni jsme se na tom shodli.

      Na sezonu 2015/2016 jste se vrátil do Slavie a povedla se vám. Sešívaní se vrátili do horních pater tabulky, skončili jste pátí a vy jste odehrál 29 zápasů a dal v nich sedm branek.

      Slavii vedl Dušan Uhrin mladší, povedla se mi pod ním příprava, dal mi šanci a vlastně mě uvedl do dospělé Slavie, za což jsem mu vděčný.

      Jak vypadal přechod z druhé do první ligy? Bylo to ještě těžší než přecházet z dorostu do dospělého fotbalu?

      Bylo to podobné, i při tom návratu do Slavie jsem se musel popasovat s nervozitou a měl jsem štěstí, že jsem dostal podporu od trenéra i spoluhráčů. Ve Slavii si musíte zvykat i na větší stadion a víc lidí na něm, chce to nějakou dobu.

      V další sezoně Slavia měla hvězdné období, kdy přivedla například Halila Altintopa nebo Dannyho a tým trénoval Jaroslav Šilhavý. Na podzim jste odehrál jen pár zápasů a přišlo další setkání s Trpišovským a spol., tentokrát v Liberci. A pak už jste se potkali ve Slavii a byly z toho tituly i Liga mistrů. Je Jindřich Trpišovský vaším osudovým trenérem a vlastně i člověkem?

      (směje se) Osudových lidí mám víc, první jsou rodiče, manželka, dcerky. Co se trenérů týče, tak těch osudových mám taky víc. Za hodně vděčím trenérům, co mě vedli, když jsem byl v mládeži. Co se dospělého fotbalu týče, tak trenéra Trpišovského považuji za číslo jedna v tom, co mě naučil, jakou mi dal podporu, kam mi pomohl se dostat i co jsme spolu dokázali. A shodli jsme se, že jsme si pomohli navzájem.

      Jaký je?

      Pohodový trenér, který dokáže být kamarádský. Vždycky chce pomoct a poradit. Nemá rád, když ho někdo podvádí, když někdo není poctivý. Umí být i ostrý, když je to třeba.

      Aha, na to ve Slavii není jen Zdeněk Houštecký, který je prudký a nejde pro nadávku daleko?

      Celý tým včetně Jaroslava Köstla a trenéra brankářů Štěpána Koláře spolu funguje dlouho a skvěle, vhodně se doplňují. Řeší problémy společně, každý řekne svůj názor a vyberou to nejlepší řešení.

      Na hřišti je mi nejlíp. Hluboká sonda do myšlení Jindřicha Trpišovského

      Otevřený rozhovor s Jindřichem Trpišovským o proměnách trenérské profese, využívání moderních technologií, zlozvycích české ligy nebo o psychické náročnosti profesionálního fotbalu.

      Příběh, který jsme dosud prošli, skončil tím, že jste v lednu roku 2020 odešel jako nejdražší hráč v historii české ligy do Anglie. Jaké to je, mít na sobě cenovku přes půl miliardy korun? Jste na to hrdý?

      Ano, je to další úspěch v kariéře a já jsem hrdý na všechny. Jsem rád, že Slavia, která mě vychovala, dostala takové peníze. Je tam oboustranná spokojenost. Jsem taky rád, že dost peněz šlo i do mého mateřského klubu do Havlíčkova Brodu (42 milionů korun – pozn. redakce). Zároveň vysoká přestupová částka znamenala větší tlak i motivaci pro mé působení ve West Hamu. Lidé v klubu i fanoušci chtěli vidět, že se to nezaplatilo jen tak za někoho, začátek byl kvůli tomu těžší.

      Jaké to bylo s adaptací v Londýně a v čem Součkovi paradoxně pomohl covid? Nejdřív byl dva roky za hrdinu, poslední sezona mu ale stejně jako celému West Hamu úplně nevychází. Jak snáší otočku v přístupu médií a fanoušků? Proč se v Londýně s rodinou stěhovali? Chce ve West Hamu zůstat, nebo ho láká ještě jiná evropská soutěž? A co návrat do Slavie? Vše se dozvíte v celém rozhovoru, který najdete v aktuálním čísle tištěného Football Clubu.

      Chcete vědět všechno?

      V novém čísle tištěného FC jsme vyzpovídali Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.

      Chci!

      Související články

      České trápení, anglický reparát a další sázkařské tipy z Ligy národů

      Program Ligy národů přináší spoustu atraktivních zápasů. Z nich jsme si pro naši analýzu vybrali čtyři. V hlavní roli bude český nároďák.

      Sázkařský koutek

      Jaroslav Hřebík: Čeští reprezentanti rozhodně mají na lepší fotbal

      Kde nám ujel vlak? A proč bychom se při výchově hráčů měli zaměřit především na hru bez míče? Jaroslav Hřebík ve velkém rozhovoru s FC analyzuje český fotbal.

      Rozhovor

      „Všichni mi říkali, že je konec.“ Odepsaného Bořila podrželi trenéři, teď jim to vrací

      Téměř dva roky byl Jan Bořil bez fotbalu. Už po třicítce dlouho léčil zraněné kolene. Předpokládaný scénář s koncem kariéry odmítl a teď jako kapitán táhne obrozenou Slavii.

      Přímák
      Popup se zavře za 8s