Zábavná Anglie. Tuchelův odvážný výběr zahodil staré pořádky a smázl Chorvatsko

Anglie vstoupila do mistrovství světa výhrou, která nadchla. Žádné čekání na standardku, žádné dusivé bránění náskoku, žádné nekonečné převalování míče mezi stopery. Proti Chorvatsku vyhrála 4:2 a hlavně ukázala něco, co se u ní na velkých šampionátech v posledních letech často hledalo marně: odvahu hrát dopředu, riskovat a bavit.

Nebyl to dokonalý výkon. Právě naopak. Anglie dvakrát ztratila vedení, v první půli nechávala Chorvatům až příliš prostoru a chvílemi působila skoro naivně otevřeně. Jenže v tom byl zároveň rozdíl proti mnoha minulým turnajům. Tentokrát se Angličané po problémech nestáhli do ulity. Zrychlili, přidali, dál chodili do soubojů jeden na jednoho a zápas nakonec rozhodli tím, že byli směrem dopředu jednoduše nebezpečnější.

Harry Kane začal turnaj přesně, jak ho známe. Nejen tím, že proměnil penaltu a později přidal druhý gól, ale i tím, jak často si chodil pro míče níž a pomáhal Anglii rozbíjet chorvatský blok. Zae jednou ukázal, že to není jen klasický zakončovatel čekající ve vápně. Je to útočník-režisér, který zpomaluje i zrychluje akce podle potřeby a který si chodí do hloubi pole pro úspěšnou rozehrávku.

Právě to je pro Anglii možná nejdůležitější zpráva. Po letech, kdy se u ní na velkých turnajích často řešilo, jestli nehraje příliš opatrně vzhledem k hráčům, které má k dispozici, přišel výkon, který šel proti starému stereotypu. Tohle nebyl fotbal s ruční brzdou. Tohle byl tým, který si dovolil být neuhlazený, chvílemi i zranitelný, ale zároveň mnohem živější a zábavnější.

A všechnu tu „správnou“ energii dokumentoval často právě Bellingham. Nebyl nebezpečný jen směrem dopředu, ale dřel i do defenzivy. Několikrát si řekl o hlasité „Jude“ od anglických fanoušků v ochozech za parádní defenzivní zákroky. Připomínalo to Tomáše Rosického v nejlepších letech v české reprezentaci. Ofenzivní génius, který si dokáže užít i defenzivní dřinu.

Německý trenér na anglické lavičce Thomas Tuchel mohl být spokojený. Na turnaj přijel v mimořádně citlivé pozici. Převzal tým s obrovským očekáváním, ale zároveň udělal nominaci, která mu bude připomínána po každém zaváhání. Když zůstali doma Phil Foden nebo Cole Palmer, nebyla to jen personální volba. Bylo to prohlášení, že Anglie nemá být katalog největších jmen, ale tým sestavený podle konkrétního plánu. Podle Tuchelova plánu, tedy podle jednoho z nejosobitějších a nejlepších trenérů poslední dekády.

Po prvním zápase může Tuchel říct, že jeho plán dostal první velké razítko. Ne definitivní, protože defenzivní mezery proti Chorvatsku byly až příliš viditelné. Ale dostatečně silné na to, aby se debata na chvíli posunula. Místo otázky, proč chybí Foden a Palmer, se teď bude víc řešit, proč Anglie najednou vypadala tak svěže. Jako tým s energií, kterému to ladí. A jestli právě nepříjemný výběr bez několika hvězd neotevřel prostor hráčům, kteří do Tuchelova modelu zapadají lépe. Připomeňme povedený výkon Noniho Maduekeho, který v základu dostal přednost před hvězdnějším parťákem z Arsenalu Bukayem Sakou. Nebo skvělého Elliota Andersona v roli neúnavného štítového záložníka. Nejsou to velká jména, ale mají za sebou velký zápas. I když to pořád byl jen jeden krok na dlouhé cestě k vysněnému titulu.

Silný byl i závěr. Když Chorvatsko ještě doufalo v poslední nápor, Anglie ho nepřečkala zalezlá na vlastní šestnáctce. Znovu udeřila. Zapojení Saky a Marcuse Rashforda dalo mužstvu další rychlost a pozdní gól definitivně potvrdil, že Angličané mají z lavičky nejen kvalitu, ale i jasnou možnost měnit tempo zápasu. Další světlý bod.

Chorvatsko si z porážky odnese zvláštní směs frustrace a naděje. Dát Anglii dva góly, dvakrát se vrátit do zápasu a přesto odejít bez bodu bolí. Zároveň ale Chorvaté ukázali, že znovu budou nepříjemní. Pokud dokážou zopakovat odvahu v přechodu dopředu a zároveň ubrat chyby, další zápasy s Ghanou a Panamou pro ně vypadají hratelně.

Pro Anglii je to naopak ideální turnajový začátek: tři body, čtyři góly, kapitán Kane ve formě, Bellingham v roli hráče, který umí zápas urvat, a tým, který chce hrát, ne vyčkávat na pár šancí. A k tomu hvězdy z lavičky, které nejsou uražené a mohou rozhodovat vypjaté koncovky.

Sedmý hrací den přinesl i další zajímavé výsledky. Portugalsko narazilo hned na úvod a s DR Kongem jen remizovalo 1:1, Ghana urvala proti Panamě výhru 1:0 gólem v nastavení a Kolumbie zvládla vstup do turnaje vítězstvím 3:1 nad Uzbekistánem. Největší pozornost si ale stejně vzala Anglie. Nejen proto, že porazila Chorvatsko. Hlavně proto, že poprvé po dlouhé době vypadala jako tým, na který se člověk těší.