Výjimečný rok. Před dvaceti lety se děly věci, kterým se teď těžko věří

Valencia double

Éru madridských Galácticos dokonale narušila Valencia Rafy Beníteze. Té se se Santiago Cañizaresem, Rubénem Barajou nebo Pablo Aimarem v sestavě podařilo vyhrát jak titul v domácí La Lize, tak i Pohár UEFA. V La Lize zvítězila s náskokem pěti bodů na Rijkaardovu Barcelonu, ve finále Poháru UEFA si zase poradila se silným Olympiquem Marseille, v jehož dresu nechyběli třeba Fabien Barthez nebo Didier Drogba. Zápas z lavičky sledoval také Štěpán Vachoušek a hlavním rozhodčím byl legendární Pierluigi Collina.

Werder Brémy double

Další nečekaný double přišel v Německu. Dnes už to zní jako sci-fi, ale tenkrát opravdu vyhrávaly Bundesligu i jiné týmy než Bayern. Zisk domácího titulu se podařil Brémám, za které se s 28 ligovými trefami blýskl Brazilec Aílton. Po boku s Johanem Micoudem nebo Ivanem Klasnićem vyhráli ještě DFB Pokal. A to po relativně snadné cestě, kdy ve finále poháru porazily druholigové Cáchy.

Triumf Porta v Lize mistrů

Když se na podzim roku 2003 rozehrál nový ročník Ligy mistrů, jen málokdo by si vsadil, že se ve finále utkají Monako s Portem. Týmy z evropských lig mimo top trojku byly outsidery soutěže, důležitou věc ale měly společnou - oba koučovaly ambiciózní trenéři v podobě Didiera Deschampse a Josého Mourinha. Nicméně ať už by tehdy do finále postoupil kdokoliv, na překvapení bylo zaděláno. Vypadnutými semifinalisty byla Chelsea - tehdy ještě bez výraznějších úspěchů na evropské scéně - a Deportivo La Coruña, které aktuálně najdete až ve třetí španělské lize. Ale zpátky k finále. Mourinhovo Porto s hráči jako byli Deco, Maniche, Ricardo Carvalho nebo Paulo Ferreira, si s Monakem hravě pohrálo 3:0 i díky brzkému zranění Ludovica Giulyho, jedné z hlavních opor knížecího klubu. Navázalo na triumf v portugalské lize a pod vedením jednoho z nejlepších trenérů historie ovládlo i Evropu.

Českým mistrem Baník

Jen tři kluby dokázaly získat titul v československé i v české lize: Sparta, Slavia a Baník. Zatímco pražská S si v novodobé historii pravidelně vyměňují úspěšné éry, FCB už skoro 20 let čeká na zopakování sezony 2003/04. Tým trenéra Františka Komňackého tehdy překvapil a vybojoval pro Ostravu čtvrtý titul.

Řecko evropskými šampiony

Po úspěchu Porta v Lize mistrů přišla pro Portugalce ideální příležitost, jak si podmanit celou fotbalovou Evropu. Na domácí půdě totiž hostili evropský šampionát, do kterého šli pod taktovkou zkušeného Luize Felipe Scolariho jako jedni z favoritů. Kdo ale mezi favority rozhodně nepatřil, byli Řekové. Díky své houževnatosti, ale i pragmatickému stylu trenéra Otta Rehhagela, si však proklestili cestu (během které vyřadili v semifinále i český národní tým stříbrným gólem Traianose Dellase v prodloužení) až do finále, kde senzačně přemohli i domácí Portugalce a mohli se radovat ze zisku zlatých medailí.

Neporazitelný Arsenal

Jaká je šance, že váš tým projde celou sezonou bez porážky? Navíc v jedné z nejnáročnějších lig světa? Velmi malá. A ještě méně pravděpodobné se to zdálo novinářům, fotbalové veřejnosti a nejspíš i hráčům ve chvíli, kdy manažer Arsenalu Arséne Wenger na tiskové konferenci před sezonou prohlásil, že to se svým týmem dokáže. Jak řekl, tak se stalo. Arsenal zakončil ligovou sezonu s 26 výhrami, 12 remízami a žádnou prohrou, čímž dosáhl jednoho z největších úspěchů ve fotbalové historii a vysloužil si přezdívku Invincibles (nepřemožitelní).

Rok 2004 se tak díky překvapivým výsledkům a nezapomenutelným příběhům nesmazatelně zapsal do srdcí nejednoho fanouška. Věřili byste, že letos už to bude dvacet let?

Tento text mohli jako první číst odběratelé newsletteru Přímák Football Clubu. Každou středu ho přihráváme přímo do vašich mailových schránek, pokud nám zanecháte kontakt v následujícím formuláři. Věnujeme se zajímavostem, kuriozitám, neznámým příběhům současnosti i historie a trendům, které vás udrží ve správné fotbalové provozní teplotě. Přejeme příjemnou zábavu…