Patřili jste před sezonou 2003/04, kdy bral Baník naposledy titul, k favoritům soutěže?
Určitě ne. Byly tam pražské mančafty, Teplice, silný byl i Liberec. Ale náš kádr byl dobře složený. S fotbalovými personami jako Bolf, Čížek, Látal, Slončík. Přiznám se, že jsem měl trošku strach, jak s nimi vyjdu. Na tom, jestli k nim najdete cestu, nebo ne, pak závisí výsledek celé sezony. Doplňovali je mladí kluci jako Lička, Bystroň, Matušovič. Základní sestava byla prakticky daná. Chtěl jsem, aby se vědělo, že těchto jedenáct je nejlepších a budou hrát, dokud se nezraní nebo neonemocní. Co funguje, nemá se měnit. Možná jsem si tohle vzal od Karla Brücknera. Když vedl Olomouc, v šedesáté minutě se začal rozcvičovat Gottwald, protože věděl, že Maroši bude střídat. S mančafty, se kterými se mi dařilo, jsem to měl podobně. Je důležité, aby to chápali ti ostatní. Aby věděli, že nehrají proto, že ten druhý je o něco lepší a oni čekají na svou šanci.
Remíza s Jihoafrickou republikou nechala český tým na MS 2026 ve hře, ale výrazně mu zúžila cestu dál. Před posledním zápasem skupiny s Mexikem je praktická rovnice jasná: výhra by měla na postup stačit, remíza už by znamenala čekání na pomoc od ostatních.
Češi šli v šesté minutě do vedení, druhý gól ale nepřidali, postupně propadli do pasivity a hlubokého bloku. Jihoafričani to potrestali proměněnou penaltou. Česko tak kouše zklamání po výsledku 1:1 a opět špatné hře ve většině zápasu.
Ve 150. díle FC podcastu si povídáme s Jakubem Pokorným a Radkem Buchtou o investicích, plánech na dobu po hráčské kariéře i o fotbale.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
