Patřili jste před sezonou 2003/04, kdy bral Baník naposledy titul, k favoritům soutěže?
Určitě ne. Byly tam pražské mančafty, Teplice, silný byl i Liberec. Ale náš kádr byl dobře složený. S fotbalovými personami jako Bolf, Čížek, Látal, Slončík. Přiznám se, že jsem měl trošku strach, jak s nimi vyjdu. Na tom, jestli k nim najdete cestu, nebo ne, pak závisí výsledek celé sezony. Doplňovali je mladí kluci jako Lička, Bystroň, Matušovič. Základní sestava byla prakticky daná. Chtěl jsem, aby se vědělo, že těchto jedenáct je nejlepších a budou hrát, dokud se nezraní nebo neonemocní. Co funguje, nemá se měnit. Možná jsem si tohle vzal od Karla Brücknera. Když vedl Olomouc, v šedesáté minutě se začal rozcvičovat Gottwald, protože věděl, že Maroši bude střídat. S mančafty, se kterými se mi dařilo, jsem to měl podobně. Je důležité, aby to chápali ti ostatní. Aby věděli, že nehrají proto, že ten druhý je o něco lepší a oni čekají na svou šanci.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
