Patřili jste před sezonou 2003/04, kdy bral Baník naposledy titul, k favoritům soutěže?
Určitě ne. Byly tam pražské mančafty, Teplice, silný byl i Liberec. Ale náš kádr byl dobře složený. S fotbalovými personami jako Bolf, Čížek, Látal, Slončík. Přiznám se, že jsem měl trošku strach, jak s nimi vyjdu. Na tom, jestli k nim najdete cestu, nebo ne, pak závisí výsledek celé sezony. Doplňovali je mladí kluci jako Lička, Bystroň, Matušovič. Základní sestava byla prakticky daná. Chtěl jsem, aby se vědělo, že těchto jedenáct je nejlepších a budou hrát, dokud se nezraní nebo neonemocní. Co funguje, nemá se měnit. Možná jsem si tohle vzal od Karla Brücknera. Když vedl Olomouc, v šedesáté minutě se začal rozcvičovat Gottwald, protože věděl, že Maroši bude střídat. S mančafty, se kterými se mi dařilo, jsem to měl podobně. Je důležité, aby to chápali ti ostatní. Aby věděli, že nehrají proto, že ten druhý je o něco lepší a oni čekají na svou šanci.
Kdysi si finalisté přinesli každý svůj míč a pohádali se, se kterým se bude hrát. Dnes je balon jedním ze symbolů turnaje, marketingovým artiklem za miliony a technologickým nástrojem pro VAR. Historie míčů na světových šampionátech je vlastně malou historií fotbalu samotného.
FC podcast číslo 145 je další z naší série Dobýváme Evropu. Vybrali jsme momenty právě skončené sezony, ale díváme se i dopředu. Třeba na další koeficientovou bitvu o top desítku.
West Ham mu neprodloužil smlouvu a Vladimír Coufal (33 let) odcházel z Premier League trochu zadními dveřmi. O rok později má za sebou životní sezonu v Hoffenheimu, místo v sezonní jedenáctce Bundesligy a před sebou vyhlídku na Evropskou ligu. Zatímco jeho bývalý klub spadl do Championship.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
