O čtyři roky starší a zkušenější. Na semifinále ze světového šampionátu v Rusku navázala Anglie postupem do finále na mistrovství Evropy 2020, ve kterém prohrála až ve střelbě z bílého penaltového bodu. Takže teď by mělo vše spět k… STOP!
Romantické období, kdy měl tým, a především trenér Gareth Southgate, obrovskou podporu ze strany fanoušků i médií, jsou pryč. A to je pro ambice Albionu větší hrozba než velmi nízká herní vytíženost obránce Harryho Maguira.
Největším soupeřem na velkých turnaj totiž bývá Anglie sama sobě. A to právě extrémním tlakem, přehnaným očekáváním a hlavně absencí trpělivosti, pokud něco nejde od začátku podle plánů.
Velmi trefně to v minulosti popsal v jednom ze svých komentářů Steven Gerrard, jenž má na kontě 114 startů za reprezentaci, takže víc než jen tuší, o čem mluví. „Nejsme země s tradicí triumfů na evropských nebo světových šampionátech a důsledky toho jsou vidět při prvních problémech. Okolo národního týmu neexistuje prostředí nějakého klidu, je to vždy hysterie a atmosféra strachu, což se nedaří změnit.“
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Z Eindhovenu přes Barcelonu do Milána. Z rumunského Temešváru do anglického Swindonu. V každé otázce dostanete čtyři vybrané kluby v pořadí, v jakém za ně hledaný fotbalista nastupoval. Čekají vás světové hvězdy i hráči, které si vybaví hlavně znalci české ligy. Dáte všech deset?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
