O čtyři roky starší a zkušenější. Na semifinále ze světového šampionátu v Rusku navázala Anglie postupem do finále na mistrovství Evropy 2020, ve kterém prohrála až ve střelbě z bílého penaltového bodu. Takže teď by mělo vše spět k… STOP!
Romantické období, kdy měl tým, a především trenér Gareth Southgate, obrovskou podporu ze strany fanoušků i médií, jsou pryč. A to je pro ambice Albionu větší hrozba než velmi nízká herní vytíženost obránce Harryho Maguira.
Největším soupeřem na velkých turnaj totiž bývá Anglie sama sobě. A to právě extrémním tlakem, přehnaným očekáváním a hlavně absencí trpělivosti, pokud něco nejde od začátku podle plánů.
Velmi trefně to v minulosti popsal v jednom ze svých komentářů Steven Gerrard, jenž má na kontě 114 startů za reprezentaci, takže víc než jen tuší, o čem mluví. „Nejsme země s tradicí triumfů na evropských nebo světových šampionátech a důsledky toho jsou vidět při prvních problémech. Okolo národního týmu neexistuje prostředí nějakého klidu, je to vždy hysterie a atmosféra strachu, což se nedaří změnit.“
Jednou se to Anglii změnit povedlo. Konkrétně před čtyřmi lety. Národní tým se vzpamatovával z blamáže, kterou zažil na euru 2016, kdy jej v osmifinále vyřadil Island. Gareth Southgate mužstvo převzal na podzim roku 2016.
Přišel s pozitivní reputací, předtím působil u reprezentace do 21 let a pomáhal s nastavením a uvedením nové filozofie ve výchově mladých fotbalistů. Výsledky „mladých lvů“ na mezinárodní úrovni se zlepšily, dostavily se úspěchy na turnajích. Southgate následně dokázal vytvořit pozitivní atmosféru i okolo obměněného a omlazeného A týmu.
Největší rozdíl byl vidět na vztahu mezi reprezentací a médii, což jsem měl možnost zažít v roce 2018 přímo v Rusku, když jsem se vydal na jeden den do tréninkového centra nedaleko Petrohradu.
Shodou okolností se tehdy stala jedna příhoda. Southgatův asistent si neuvědomil, že papírek se základní sestavou pro následující zápas, který držel za zády ve své ruce, mohou fotoreportéři zvěčnit a odhalit. Vyvolalo to krátké napětí, jež na další tiskové konferenci trenér zklidnil tím, že šlo o jejich neopatrnost.
Média mu jeho chování v dobrém vrátila. Když se Anglie chystala na osmifinále s Kolumbií, přední deníky psaly, že i kdyby to nevyšlo, nesmí se Southgate a jeho tým zatratit, protože je perspektivní a na dobré cestě. To byla do té doby nevídaná podpora.
Jak už bylo uvedeno Anglie nakonec dokráčela do semifinále, o tři roky později využila nabrané zkušenosti a pozitivní atmosféru i na cestě do finále evropského šampionátu. Jenže už tam se začala ozývat kritika na příliš opatrný styl týmu pod vedením současného kouče. Především v porovnání s tím, jakou kvalitou tým disponoval v ofenzivní fázi.
Kritika se výrazně zintenzivnila letos na jaře. V březnu sice Harry Kane a spol. vyhráli dva přípravné zápasy, ovšem v červnové Lize národů propadli. Především v soubojích s Maďarskem. Po těsné prohře v Budapešti (0:1) utrpěla Anglie debakl na stadionu Wolves 0:4 a Southgata provázelo ze hřiště bučení naštvaných fanoušků.
V zahajovacím zápase mistrovství světa nebyl Ekvádorcům proti domácímu Kataru uznán hned na začátku zápasu gól. Z prvních záběrů nešlo poznat proč, na důkaz se čekalo a nedůvěra rostla. Ofsajd to byl těsný a okem prakticky nerozpoznatelný. Podle pravidel ale byl.
Mírné vylepšení nálady přinesla zářijová remíza 3:3 s Německem, ovšem nic nezměnila na tom, že finalista posledního evropského šampionátu zakončil skupinu bez jediné výhry. A podle anglických médií se trenéra kritika zpochybňující jeho práci při zápasech dotkla.
Jisté je, že Southgatovi pomáhá jeho otevřené a upřímné chování v jiných oblastech. Nevyhýbá se ožehavým celospolečenským tématům, intenzivně podporuje boj s rasismem. V uplynulých dnech souhlasil s tím, že se hráči setkají s některými z dělníků, kteří se podíleli na výstavbách stadionů pro MS v Kataru. Ocenil jejich práci a předal jim volné vstupenky.
Sympatické gesto pochopitelně nesníží rozsah komplikací, se kterými se musí vypořádat. Ať už je to zmíněný nedostatek herního vytížení Harryho Maguira nebo nečekané problémy na místech krajních obránců. Tedy pozic, které ještě před pár týdny patřily k trumfům Albionu.
Navzdory starostem a narůstajícímu tlaku prý na nominační tiskové konferenci působil uvolněně. Jako by si přestal dělat přehnané obavy z budoucnosti, přestože tuší, že když turnaj nevyjde, může to být i jeho konec navzdory platné smlouvě. Prostě do toho jde. Buď, anebo.
Role trenéra anglické reprezentace patří k nejtěžším „džobům“ na světě. Jak kdysi uvedl Ron Greenwood, jenž vedl Albion v rozmezí let 1977 až 1982, na otázku, komu se vlastně zodpovídá za výsledky. „Žádné konkrétní osobě. Jen celému národu. Je to jeden proti padesáti milionům.“
Southgate o téhle trenérské zodpovědnosti i osamělosti ví. Romantické časy z předchozího šampionátu jsou pryč. Stačí jedno zaváhání a v Anglii vypukne jako (téměř) vždy zničující hysterie.
Byl to moment, po kterém Ghana a možná i celá Afrika padla na kolena. V roce 2010 stačilo proměnit penaltu a Afrika by měla své první semifinále na MS. Za hrdinu byl ale nakonec Luis Suárez. Spočítají mu to dnes Ghaňané?
V Kataru nás čekají poslední zápasy ve skupinách. Šest týmů se v nich popere o dvě postupová místa. Ukážeme vám, co k postupu potřebuje každý z nich.
Vladimír Coufal prožívá po dvou a půl letech ve West Hamu nejhorší období v Anglii. K tomu teď sleduje mistrovství světa a mrzí ho, že tam s Českem není. Náladu mu spravují aspoň jeho oblíbení Brazilci. Vadí mu MS v Kataru? A předtím v Rusku? Měli by se hráči vyjadřovat k politice? A jak řeší, že vypadl z ligové sestavy? Odejde? Ptáme se v rozhovoru.
