Nejlepší Portugalsko všech dob? Ronaldo má poslední šanci umlčet všechny kritiky

Vypadalo to v prosinci 2022 jako konec jedné éry. Cristiano Ronaldo ukřivděnou reakcí na předčasné střídání vytočil zkušeného trenéra Fernanda Santose. Portugalsko nastoupilo do osmifinálového zápasu světového šampionátu v Kataru se svou největší hvězdou pouze na lavičce. A papírově nepříjemné Švýcarsko absolutně zdecimovalo 6:1. Hattrickem v rozmezí 50 minut k tomu navíc přispěl Gonçalo Ramos, mladý střelec z Benfiky, který dostal místo Ronalda důvěru v základní sestavě.

Symbolický výsledek? Střídání stráží v přímém přenosu? Skoro to v tom nešlo nevidět. Zvlášť po velkých debatách, které se už před čtyřmi roky vedly na téma Ronaldova přínosu pro národní tým. Ten bez svého kapitána nastoupil i do čtvrtfinálové bitvy s Marokem, jenže tentokrát narazil. Proti houževnatě bránícímu soupeři si toho Portugalci moc nevytvořili, senzačně prohráli 0:1 a se šampionátem, kde měli prolomit od roku 1966 trvající čekání na medaili, se neslavně rozloučili.

Nová éra tak nakonec nastala pouze na lavičce. Místo Fernanda Santose přišel Roberto Martínez, místo sezení na střídačce zamířil Cristiano Ronaldo zpět do základní sestavy reprezentačního týmu. O necelé čtyři roky později z ní nikam nezmizel. Stejně jako v Kataru, také na turnaji ve Spojených státech, Mexiku a Kanadě patří Portugalci mezi největší adepty na zlato. A stejně jako v Kataru mají v čele historicky nejlepšího střelce v mezinárodním fotbale.

V 41 letech a 4 měsících je CR7 druhým nejstarším hráčem na šampionátu. Pokud nebudeme počítat brankáře, u kterých je dlouhověkost přece jenom o něco dosažitelnější než u hráčů z pole, vede hvězda Al-Nassru dokonce i tento žebříček. Jenže… věk možná nezastavíte, s Ronaldem je to ale podobně. Zvlášť když si za Atlantik přijel pro poslední trofej, která mu chybí v jinak stoprocentní sbírce. Trofej pro mistra světa.

Za tisícovkou

Čekali dlouho. Určitě déle, než si původně představovali. Nakonec ale úspěšně. Řeč je samozřejmě o Al-Nassru a Cristianu Ronaldovi, kteří před pár týdny oslavili první společný titul v saúdskoarabské Saudi Pro League. Pro Al-Nassr jedenáctý v historii a první od sezony 2018/19. Pro Ronalda premiérový od ledna 2023, kdy oficiálně potvrdil svůj přestup na Blízký východ.

Dva vynechané zápasy možná nakonec Portugalce stály lepší umístění v tabulce střelců, kterou v posledních dvou letech suverénně ovládl. Letos se musel spokojit s až třetím místem, když ho přestříleli Julián Quiñones z Al-Qadsiah i zmiňovaný Ivan Toney z Al-Ahli. Že by to ale mělo naznačovat Ronaldův střelecký úpadek? Těžko. CR7 letos v lize nastřílel 28 gólů, o tři víc než loni. Odpověď na častou otázku, kolik z nich bylo z penalt, je možná překvapivě nízká. Šest branek z penalt, 22 ze hry, dvě asistence navrch.

Jsou to trefy, které přihrály Al-Nassru vysněný titul. Zároveň ale přiblížily Ronalda k něčemu pro něj ještě důležitějšímu: tisícovce vstřelených gólů. To je číslo, které v historii fotbalu ještě nikdo nepřekonal. Alespoň ne v oficiálních soutěžních zápasech. K překročení této mety se v minulosti hlásili Pelé nebo Romário, na to, kolik branek přesně vstřelili, ale neexistují stoprocentně spolehlivé záznamy.

Po letošní klubové sezoně má Cristiano Ronaldo na kontě 973 oficiálních branek. 27 zbývá. Pár jich bude chtít přidat už teď na mistrovství světa, za Portugalsko jich koneckonců nasázel už 143, nejvíc v historii reprezentačního fotbalu. A co pak? Velmi pravděpodobně ještě jedna sezona v 
Al-Nassru, kde loni v létě prodloužil kontrakt do června 2027. Tak akorát na to, aby se ještě jednou gólovou sezonou přehoupl přes vysněný milník.

Bez něj totiž Ronaldo kopačky nikam věšet nebude. „Víte, co je můj cíl. Chci vyhrávat trofeje a chci pokořit to číslo. Určitě na něj dosáhnu, pokud mě nezastaví zranění,“ prohlásil před pár měsíci na Globe Soccer Awards při přebírání ceny pro nejlepšího hráče na Blízkém východě. Není důvod mu to nevěřit. K dokončení hry jménem fotbal mu chybí „jen“ 27 gólů. A jeden světový titul.

Nenahraditelný

S portugalskou reprezentací toho Cristiano Ronaldo zažil víc než dost. Domácí Euro 2004 s hořkou porážkou ve finále. Mistrovství světa 2006 s legendární „Bitvou o Norimberk“ proti Nizozemku a čtvrtfinálovou kontroverzí na úkor klubového spoluhráče Waynea Rooneyho. Evropský šampionát o deset let později, kde Portugalsko poprvé v historii slavilo zlaté medaile. Ale i zklamání na posledních dvou velkých turnajích.

Týmové, ale i osobní. Na světovém šampionátu 2022 a Euru o dva roky později odehráli Portugalci celkem deset utkání, přičemž CR7 zasáhl do všech. Vstřelit dokázal jeden jediný gól. A to ještě z penalty, kterou v úvodním zápase turnaje v Kataru přispěl k výhře 3:2 nad Ghanou. To je bilance, která podle čím dál silnějšího tábora kritiků ukazuje na jediné: je čas jít.

Když už ne do důchodu, tak alespoň na lavičku. Že by Ronaldo našel v portugalském kádru využití jako mentor, motivátor a případně posila na poslední minuty, to asi zpochybní málokdo. Nic nenasvědčuje tomu, že by kabina svého kapitána nebrala, a jeho schopnost strhnout spoluhráče jsme viděli už před deseti lety při evropském finále proti Francii. Jet na světový šampionát bez něj si Portugalsko nemůže dovolit.

Může si ale dovolit Ronalda v základní sestavě? Trenér Roberto Martínez, který tým převzal po neúspěšném MS 2022, je o tom zatím přesvědčený. „Jeho náběhy, jeho timing, zakončování, to jak otevírá prostory, jak vytváří tlak na soupeřovu obranu… to všechno jsou obrovské přednosti,“ prohlásil bývalý kouč Belgie nebo Evertonu v nedávném rozhovoru. Jen málokdo čeká, že by vytáhl na mistrovství kartu, kterou v Kataru odvážně zkusil jeho dlouholetý předchůdce Fernando Santos: Ronaldo jako žolík místo esa.

V Martínezově tři a půl roku trvající éře je Ronaldo jednoznačně to druhé. Tak jako většinu kariéru. Euro 2024 mu stejně jako celému Portugalsku, které v zoufale nudném čtvrtfinále vypadlo na penalty s Francií, sice nevyšlo, góly ale dává pořád. I těm nejlepším. Když loni v létě Portugalci podruhé v historii vyhráli Ligu národů, trefil se rodák z Madeiry proti Dánsku, Německu i Španělsku, tedy všem soupeřům v play-off.

Nic se nezměnilo ani v kvalifikaci na letošní šampionát, kde Ronaldo pěti góly pomohl svým barvám k ovládnutí skupiny s Arménií, Maďarskem a Irskem. Nebýt červené karty při senzační porážce v Irsku, mohlo být gólů na jeho kontě možná ještě víc. V posledním zápase skupiny, kdy si Portugalci potřebovali pohlídat první místo, totiž i bez Ronalda doma rozebrali Arménii 9:1.

Byl to jeden z těch zápasů, které čas od času připomenou, jak obrovskou sílu má současné Portugalsko k dispozici. Podobně jako na Euru v Německu, i tentokrát je kádr Seleção das Quinas našlapaný ve všech řadách. Tentokrát ale se dvěma roky zkušeností navíc, které u mnohých jmen v sestavě můžou udělat rozdíl.

V brance nechybí Diogo Costa (26), nezpochybnitelná jednička Porta. V obraně na stoperu Rúben Dias (29) z Manchesteru City nebo Gonçalo Inácio (24) ze Sportingu, na krajích Nuno Mendes (23) z PSG, Matheus Nunes (27, Man City) či João Cancelo (32, Barcelona). Záloha? Vitinha (26) a João Neves (21), dvojice, která od posledního Eura stihla dvakrát dotáhnout PSG k triumfu Lize mistrů.

A před nimi jména jako Bruno Fernandes (31), Bernardo Silva (31), Rafael Leão (27), Pedro Neto (26) nebo João Félix (26), Ronaldův spoluhráč z Al-Nassru, který se pod titulovou sezonu podepsal parádní bilancí 20 gólů a 13 asistencí. Do formace 4-2-3-1, se kterou Portugalci velmi pravděpodobně na turnaji vyběhnou, má Roberto Martínez z čeho vybírat. Bohužel už bez Dioga Joty. Na památku tragicky zesnulého spoluhráče budou letos Portugalci během zápasů nosit speciální náramky s jeho jménem.

Je to paradoxně pozice útočníka, kde jsou možnosti možná nejmenší. Mimo Ronalda a Félixe, kterému ale spíš než klasická devítka sedí prostor pod hrotem, připadá v úvahu už jen Gonçalo Ramos (24). Ten stejný Ramos, který v Kataru hattrickem vystřelil Švýcarsko z turnaje a Ronalda na lavičku. Dočasně.

Tři a půl roku od Kataru totiž odchovanec Benfiky nenaplnil očekávání, se kterými ho PSG krátce po turnaji kupovalo za skoro 80 milionů eur. V Paříži se nikdy úplně neprosadil do základní sestavy a k letošním obhajobám v Lize mistrů a Ligue 1 přispěl 12 góly ve 45 startech. Čekalo se víc, i proto může po mistrovství dojít na Ramosův odchod. Pár gólů na šampionátu by s jeho cenovkou mohlo znovu výrazně zahýbat. Musí se k nim ale dostat přes Cristiana Ronalda.

Last dance

Papírově velmi hratelná skupina s Kolumbií, Kongem a Uzbekistánem. Soupeř z tabulky třetích týmů v prvním vyřazovacím kole. V osmifinále možná repríza čtyři roky starého souboje se Švýcarskem. A ve čtvrtfinále zápas všech zápasů: souboj s Argentinou Lionela Messiho. I tak může vypadat portugalská cesta do bojů o medaile, které tradiční fotbalový národ zatím zažil jen dvakrát. Jednou z toho byl bronz, v Anglii před 60 lety. Účast ve finále ale zatím žádná.

S kvalitou, kterou má současný portugalský tým k dispozici, nemůže cílit na nic jiného. Má hvězdy z PSG, aktuálně nejlepšího klubu světa. Má zkušené opory i mladé talenty z velkých týmů napříč Evropou. A má Cristiana Ronalda. V dobrém i ve zlém, chtělo by se dodat.

Možná bude Ronaldovo šesté mistrovství tím, kde dostane jeho reprezentační kariéra trochu smutnou tečku. Možná se potvrdí obavy, že za tři a půl roku v Saúdské Arábii definitivně ztratil schopnost konkurovat na světové úrovni. Možná jeho neoddiskutovatelné ego a snaha za každou cenu urvat vysněné zlato, na které si věčný rival Lionel Messi sáhl v Kataru, svážou portugalskému týmu nohy.

Jenže odepisovat Cristiana Ronalda nikdy úplně nechcete. Když před čtyřmi roky sledoval koncert proti Švýcarsku jen z lavičky, málokdo by si vsadil, že ho na mistrovství v USA, Mexiku a Kanadě vůbec uvidíme. Jako útočníka číslo 1? To už vůbec ne. CR7 je ale tady. Má na kontě čerstvý titul v dalším klubu své bohaté kariéry. Dělí ho 27 gólů od vysněného milníku. A kolem sebe má možná nejlepší portugalský tým všech dob. Z téhle kombinace může vzniknout ledasco. Zlato nevyjímaje.