Slovensko sní o druhém MS. Spoléhá na hvězdy i vyprodaný stadion, ale má strach o kapitána

Na Slovensku to před čtvrtečním semifinále baráže o MS 2026 proti Kosovu nevypadá na bezhlavé sebevědomí. Spíš na směs velké naděje a velmi střízlivé nervozity. Trenér Francesco Calzona mluví o historickém momentu a dokonce o životním zápase, stadion v Bratislavě pro 22,5 tisíce diváků je vyprodaný a z domácí atmosféry se stal jeden z hlavních argumentů, proč by to tentokrát mohlo vyjít.

Slováci dobře vědí, že jsou jen dva kroky od své druhé účasti na mistrovství světa. Samostatné Slovensko hrálo mundial zatím jen jednou, v roce 2010 v Jihoafrické republice, kde došlo až do osmifinále. I proto se na tamních webech opakuje stejná linka: tohle může být poslední velká šance generace kolem Dúbravky, Dudy, Lobotky, Hancka nebo Škriniara.

Kdyby ji Slovensko využilo, utká se v červnu na MS v Americe ve skupině D postupně s Austrálií, s Paraguayí a domácími Spojenými státy.

Pocit, že šance je reálná, nevznikl náhodou. Slovensko odehrálo kvalifikaci v těžké skupině s Německem, Severním Irskem a Lucemburskem. Začalo senzačně domácí výhrou 2:0 nad Německem, dvakrát porazilo Lucembursko a doma zvládlo i Severní Irsko. Jenže pak přišla venkovní porážka 0:2 v Belfastu a hlavně závěrečný výprask 0:6 v Německu, který Slováky definitivně odsunul na druhé místo a poslal je do baráže. Z šesti zápasů tak vytěžili dvanáct bodů, ale místo přímého postupu zbyla jen opravná cesta.

Právě ten závěr kvalifikace vysvětluje dnešní slovenskou náladu možná nejlépe. Nadšení tam je, ale není bezpodmínečné. Z domácích vyjádření je cítit víra, že Kosovo je soupeř, přes kterého se dá přejít, zároveň se ale opakuje varování, že to rozhodně nebude lehký večer. Ondrej Duda mluví o tom, že tým musí držet při sobě a že doma může dokázat hodně, Lukáš Haraslín zase říká, že to bude těžké, ale věří ve šťastný konec. I bývalí reprezentanti po losu opakovali, že přes Kosovo by Slovensko mělo projít, ale jen pokud bude zdravé a v dobré formě.

Největší otazník visí nad zkušeným stoperem a kapitánem Milanem Škriniarem z Fenerbahce, který si v pohárovém zápase s Nottinghamem natrhl slabiny. O jeho startu se má rozhodnout až v den zápasu. Podle Calzony dělá tým všechno pro to, aby mohl hrát, ale jisté to není. Kdyby měl člověk shrnout slovenské obavy do jedné věty, zněla by asi takto: hlavně aby obrana držela. Na slovenských sportovních webech se opakovaně vrací téma, že bez Škriniara se role favorita rozostřuje. Bývalý reprezentant Marek Sapara třeba upozorňuje, že právě souboj s kosovským hrotem Vedatem Muriqim, který má skvělou sezonu v Mallorce (18 gólů v La Lize za 28 startů) a složení stoperské dvojice může být klíčem k celému večeru.

Kosovo navíc Slováci nevnímají jako outsidera, kterého musí zákonitě přejet. Martin Dúbravka přímo vyzývá, aby se zapomnělo na představu, že jde o jednoduchého soupeře. Připomíná jejich zajímavý kádr, hráče z kvalitních lig i to, že v posledních zápasech málo inkasují. A podobně mluví i Duda, podle kterého má Kosovo řadu fotbalistů z top pěti lig a navíc mimořádnou motivaci. Není divu: Kosované v kvalifikaci došli do baráže druhým místem ve skupině za Švýcarskem a trenér Franco Foda před zápasem připomněl, že jeho tým už po cestě porazil Švédsko i Slovinsko.

Pro slovenskou stranu je ale důležité i to, že Kosovo nejede do Bratislavy kompletní. Chybí mu třeba kapitán Amir Rrahmani. Zůstává ovšem dost kvality vepředu: Muriqi, Žegrova, Asllani, Rašica nebo sparťan Albion Rrahmani jsou jména, která slovenská média zmiňují s respektem úplně pravidelně. Jinými slovy: Kosovo má oslabení, ale ne takové, aby z něj byl snadný protivník.

Když se na Slovensku mluví o možném finále baráže, které by Slováci hráli v úterý také doma, častěji zaznívá Turecko než Rumunsko. Ne proto, že by Rumunsko kdokoli podceňoval, ale protože Turci jsou vnímáni jako silnější a talentovanější varianta. Navíc hrají ve čtvrtek večer doma. Bývalí slovenští reprezentanti po losu mluvili o dobré turecké generaci a velmi těžkém soupeři, zatímco Rumunsko působí o něco přijatelněji i kvůli zkušenosti z EURO 2024, kde s ním Slováci odehráli vyrovnaný zápas (1:1). Současně ale platí, že skoro všichni na Slovensku tu debatu brzdí stejnou větou: nejdřív je potřeba zvládnout Kosovo.

Do celé atmosféry se navíc míchá i nepříjemný šum mimo hřiště. Část slovenských médií v posledních týdnech řeší kritickou ekonomickou situaci svazu a spory kolem jeho vedení. Není to téma, které by zasahovalo do dění na hřišti, ale do celkové nálady kolem reprezentace patří: vedle sportovní naděje běží i pocit, že slovenský fotbal zoufale potřebuje silnou pozitivní událost. Postup na mistrovství světa by jí byl dokonale.

Celkový dojem ze slovenské rešerše je tedy poměrně jasný. Slováci svému týmu věří, ale ne slepě. Domácí prostředí, vyprodaný stadion a zkušené jádro mužstva jim dávají důvod myslet na postup. Zároveň však dobře vidí, že Kosovo má kvalitu, že zdravotní stav některých opor není ideální a že jeden špatný večer může celé snažení ukončit.